Načítám počet zobrazení...
.jpg) |
Narodí-li se vám dítě s různobarevnými rohovkami, věřte, že vás zřejmě čeká velký problém!
Mladému manželskému páru se konečně poštěstilo a narodil se jim syn Miles. Jeho rodiče Sarah a John zanedlouho zpozorují, že je jejich ratolest na svůj věk neuvěřitelně nadaná. Počáteční radost se však dosažením chlapcových osmých let pomalu ale jistě začne měnit v děsivou noční můru. Jakoby se v něm usadilo co zlého. Což jim ostatně potvrdí i psycholožka a její známý, zabývající se hypnózou a reinkarnací. Uvnitř jejich syna spolu bojují dvě entity o jeho duši, z nichž ta zlá má spojitost s děsivou událostí, která se odehrála ve stejný den a stejný čas, kdy se Miles narodil…
Český název: Potomek
Režie: Nicholas McCarthy
Rok výroby: 2019
Délka: 92 min
Země: USA
Hrají:
Taylor Schilling...(Sarah Blume)
Peter Mooney...(John Blume)
Jackson Robert Scott...(Miles Blume)
Paul Fauteux...(Edward Scarka)
Brittany Allen...(Margaret)
...a další
Filmy o zlých „spratcích“ mě už poslední roky nechávají zcela chladným. Kdysi jsem toto téma měl i docela rád, ale filmů na podobné brdo už existuje tolik, že jsem jimi naprosto přesycen. Tady se jeho tvůrci snažili alespoň o trochu zajímavou zápletku, která se netočí okolo Satana, ale spíše okrajově připomíná panenku Chucky. Tady máme rovněž sériového vraha, který se pokouší ovládnout a zmocnit se těla malého chlapce. Akorát nejdřív neskončil v panence, ale tady se usídlil už rovnou v těle chlapce. Chlapce, který má stejnou anomálii jako ON. Alespoň už vím, že lidem s různobarevnými rohovkami se mám raději zdaleka vyhýbat…
Víc jak polovina filmu však připomínala spíše drama, nežli hororovou podívanou, protože nic moc zajímavého nedělo. Příběh se zaměřil hlavně na svou psychologickou stránku a já byl nucen sledovat zoufalou matku, která zprvu nevěří, že by její dítě mělo být „jiné“ a nesympatického spratka, který tu nastraží střep, tu někoho mázne hasákem, zabije psa (mimo záběr kamer), mluví ze spaní cizí řečí a brouká si nějaký popěvek. To bylo teda terno, již mnohokrát viděné a hlavně poněkud nezáživné. Ne však nudné, to bych lhal. Našlo se tu totiž i několik vcelku sympatických pasáží, které mě dokázali vytrhnout z letargie.
Kupříkladu takové posezení u psychologa během hypnózy. To už bylo docela v pořádku a ani samotný závěr nebyl vyloženě marný. Alespoň se tu přidalo na brutalitě a zabránilo mi tak hodnotit podprůměrně. Do té doby jsem byl totiž rozhodnutý, že tohle na průměr prostě nemá. Nejvíc mi však asi vadila ta „předvídatelnost“ a příliš brzké vyzrazení pointy příběhu. I když to se dalo uhádnout svým způsobem už po pěti minutách. Jen doufám, že se z tohohle nestane další několikadílná série!
Hodnocení:
50%
