Sadist, The (1963)

rp Sadist2C The 28196329.jpg

Dostaneš-li se do rukou psy­cho­pa­tic­kým séri­o­vým vra­hům, tvo­je šan­ce na pře­ži­tí je oprav­du mini­mál­ní…

Tři uči­te­lé Ed, Doris a Carl míří do Los Angeles na base­ballo­vý zápas Dodgers. Během ces­ty se jim však poka­zí na autě chla­dič a tak zasta­ví na jed­nom zapad­lém vra­ko­viš­ti. Chtějí zde poprosit o náhrad­ní díl, ale niko­ho nemo­hou najít. Místo toho se sami dostá­va­jí do hle­dáč­ku hle­da­né­ho psy­cho­pa­ta a vra­ha Charlieho a jeho šíle­né pří­tel­ky­ně Judy, kte­ří mají na svém kon­tě již něko­lik mrtvých napříč stá­ty. Ti je roz­hod­ně nema­jí v plá­nu nechat odjet a tak musí tro­ji­ce uči­te­lů zku­sit vymys­let něja­ký plán, jak pře­žít…

Režie: James Landis

Rok výro­by: 1963

Délka: 92 min

Země: USA

Alternativní názvy: Profile of Terror, Sweet Baby Charlie

Hrají:

Arch Hall Jr. ...(Charles A. „Charlie“ Tibbs)

Marilyn Manning...(Judy Bradshaw)

Helen Hovey...(Doris Page)

Richard Alden...(Ed Stiles)

Don Russell...(Carl Oliver)

...a dal­ší

Já pros­tě milu­ju sta­ré fil­my a tohle je dal­ší z řady, kte­ré si oka­mži­tě dávám mezi moje oblí­be­né. Je to sice mís­ty troš­ku zdlou­ha­vé a najdou se zde i hlu­chá mís­ta, ale jinak nám reži­sér Landis naser­ví­ro­val vel­mi dobrou psy­cho – bru­tál­ní a pře­de­vším exce­lent­ně zahra­nou podí­va­nou. Tyhle nekom­pro­mis­ní kous­ky mají u mne vždy zele­nou, zvláš­tě když se pro ně stá­va­jí inspi­ra­cí sku­teč­ní séri­o­ví vra­zi, o kte­rých taky rád píšu člán­ky. V tom­to pří­pa­dě Charles Starkweather a Caril Ann Fugate. (mimo­cho­dem člá­nek o těch dvou jsem rov­něž napsal).

Hlavní prim tu hra­je hut­ná atmo­sfé­ra (kte­rou se tvůr­cům mís­ty poda­ři­lo vytvo­řit), pocit bez­na­dě­je, šíle­nost v očích obou psy­cho­pa­tů a pře­de­vším bra­vur­ní herec­ký výkon Arche Halla Juniora, kte­rý byl jin­dy mno­hý­mi kri­ti­zo­ván a pod­ce­ňo­ván jako sla­bý herec. Tady však podal svůj život­ní výkon. Kvalita sto­jí pře­de­vším na jeho gri­ma­sách a šíle­ném bez­cit­ném pohle­du. Podobnému par­chan­to­vi bych se do rukou dostat nechtěl ani omy­lem. Ani zby­tek osa­zen­stva si však neve­dl špat­ně. Zvláště pak dvo­ji­ce dam. Helen Hovey byla doce­la pěk­ná žen­ská, ze začát­ku mi sice její posta­va lez­la lehce na ner­vy, ale postu­pem času jsem jí i fan­dil. To Marilyn Manning ztvár­ni­la šíle­nou a dosti jed­no­du­chou dív­ku rov­něž sluš­ně. Hm a ten její sexy tane­ček u auta…

The Sadist – potaž­mo James Landis doká­zal z toho mini­ma vymáčk­nout maxi­mum. Příběh ode­hrá­va­jí­cí se jen na pár met­rech čtve­reč­ních doká­zal skvě­le vygra­do­vat do extré­mu a ani na to nepo­tře­bo­val bůhví­jak vel­ký roz­po­čet. 69 000 dola­rů není žád­ný zázrak. Bylo z toho cítit jem­né mra­ze­ní na zátyl­ku, zabí­je­ní se neo­de­hrá­va­lo mimo záběr kamer, jen to pros­tě moh­lo být asi tro­chu sestří­ha­né a zkrá­ce­né. Těch hlu­chých míst tu bylo váž­ně dost. I tak v tom ale vidím nad­prů­měr­nou zále­ži­tost.

Hodnocení:

70%