Un gatto nel cervello (1990)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Režisér Lucio Fulci prá­vě natá­čí dal­ší film, když tu náh­le si na něm jeho prá­ce začne vybí­rat svou daň. Pomalu ale jis­tě mu začí­ná lézt na mozek a on pře­stá­vá roze­zná­vat rea­li­tu od svých hrůz­ných před­stav. I pro­to se roz­hod­ne vyhle­dat pomoc psy­chi­at­ra. Ten s ním však má své vlast­ní ďábel­ské plá­ny a roz­hod­ne se napl­no vyu­žít jeho para­no­ii…

Český název: Koncert hrů­zy

Režie: Lucio Fulci

Rok výro­by: 1990

Délka: 87 min

Země: Itálie

Alternativní název: Cat In the Brain, A

Hrají:

Lucio Fulci...(Dr. Lucio Fulci)

David L. Thompson...(Profesor Egon Swharz)

Malisa Longo...(Katya Swharz)

Shilett Angel...(Filippo)

Paola Cozzo...(Lilly)

...a dal­ší

Úspěšná kari­é­ra jed­no­ho z „mis­trů“ horo­ro­vé­ho žán­ru se poma­lu ale jis­tě zača­la chý­lit ke své­mu kon­ci. Svá nej­lep­ší léta měl již dáv­no za sebou a na jeho věku (tedy lépe řeče­no jeho posled­ních dílech) se to zača­lo pro­je­vo­vat. Osobně řadím ten­to film mezi to nej­hor­ší, co jsem měl od něj pro­za­tím šan­ci vidět. Přestože se Fulci poku­sil při­jít s něčím novým, nedo­ká­zal to dle mého názo­ru uko­čí­ro­vat do zdár­né­ho kon­ce. K dob­ru mi při­po­čí­tám jen to, že se sám obje­vil v hlav­ní roli a nabí­dl nám něko­lik uká­zek ze svých ostat­ních fil­mů (for­mou svých halu­ci­na­cí). To je ovšem tak vše, co bych zde pochvá­lil. Tedy kro­mě dob­ré­ho vku­su na rádo­by hereč­ky, kte­ré se ani zde nebá­ly pood­ha­lit svá těla.

Jinak ovšem ten­to splat­ter moc kva­lit nepo­bral. Samotný scé­nář byl dost cha­bý a vět­ši­na dia­lo­gů doslo­va ubí­je­jí­cích. Už dlou­ho jsem se tak u jeho fil­mu nenu­dil. Sice se nám to poku­sil vyna­hra­dit zápla­vou gore a nej­růz­něj­ších bizar­ních scén, ovšem jen někte­ré z nich byly oprav­du dob­ré. Hlavně začá­tek fil­mu se mi líbil i ono oko­ře­ně­ní čer­ným humo­rem. Jenže jak ply­nul čas, zača­ly se stá­le čas­tě­ji obje­vo­vat scé­ny, kte­ré byly dost ama­tér­ské (tri­ky otřes­né) a navíc i spous­ta nelo­gic­kých prv­ků. Ten psy­chi­atr se uměl asi per­fekt­ně tele­por­to­vat, pro­to­že byl vždy na tom správ­ném mís­tě, aniž by měl jakou­ko­liv šan­ci se tam vůbec v reál­ném čase dostat.

Navíc mi asi nej­víc vadi­lo to herec­ké pře­hrá­vá­ní vět­ši­ny zúčast­ně­ných. Lucio to sice pojal jako sebe-reflexní dílo, ale bohu­žel se mu nepo­da­ři­lo zakrýt již moc vidi­tel­né nedo­stat­ky, kte­ré sou­vi­sí i s jeho zdra­vot­ním sta­vem a věkem. Už to pros­tě nebyl tako­vý machr jako kdy­si. Koncert hrů­zy tak ve mně vyvo­lal spí­še řadu nega­tiv­ních poci­tů. Dá se tu však nara­zit i na něko­lik veli­ce slib­ných momen­tů, kvů­li kte­rým tenhle film pros­tě neod­stře­lím. Přestože si sto­jím za svým názo­rem, že tohle pros­tě pat­ří mezi jeho vůbec nej­hor­ší fil­my. Takže nemůžu dát ani prů­měr­né hod­no­ce­ní.

Hodnocení:

40%