Candyman

Pokud vyslo­ví­te jeho jmé­no před zrca­dlem pět­krát po sobě, spl­ní si své přá­ní. Pozor na to! Vám se to roz­hod­ně líbit nebu­de.

Když ješ­tě žil jme­no­val se Daniel Robitaille. Nenarodil se žád­né boha­té rodi­ně, ale oby­čej­né­mu otro­ko­vi, kte­rý pra­co­val na plan­tá­žích. On se však nehod­lal smí­řit s chu­do­bou a tak začal malo­vat. Měl oprav­du nesku­teč­né nadá­ní, jeho obra­zy a por­tréty se brzy sta­ly vel­mi uzná­va­ný­mi. Jednoho dne za ním při­šel boha­tý obchod­ník a chtěl, aby Daniel nama­lo­val jeho krás­nou, nevin­nou dce­ru. Ten samo­zřej­mě sou­hla­sil, pro­to­že se mu líbi­la jak peněž­ní suma, tak i samot­ná dív­ka. Zamilovali se do sebe, což se nelí­bi­lo její­mu otci. Vyburcoval ostat­ní oby­va­te­lé a Daniella nej­pr­ve zlyn­čo­va­li, nahá­ně­li po polích a poz­dě­ji i zne­tvo­ři­li. Usekli mu pra­vou ruku, aby už nikdy nemohl malo­vat. V afek­tu zuři­vos­ti jim to však nesta­či­lo. Potřeli ho plástve­mi medu a vypus­ti­li na něj rej včel. Ty nebo­žá­ka ubo­da­li k smr­ti. Ještě před smr­tí vyř­kl jmé­no Candyman.

Uběhlo něko­lik desí­tek let a sta­la se z něj legen­da. Nestal se z něj však mučed­ník, ale obá­va­ná stvů­ra z hlu­bin pek­la, kte­rá se vra­cí na svět, aby pomsti­la svou smrt. Stačí když si někdo stoup­ne před zrca­dlo a pět­krát po sobě řek­ne jeho jmé­no (Candyman). Potom se ze tmy vyno­ří posta­va zaha­le­ná do hus­té­ho kabá­tu s hákem mís­to ruky a nebo­hé obě­ti roz­tr­há na kusy. Nikdo nemá šan­ci před ním unik­nout. Mezi lid­mi si nevy­bí­rá, bez sli­to­vá­ní zabí­jí muže, ženy, děti a dokon­ce i psy.

Jeho tělo je pro­le­ze­no vče­la­mi, kte­ré ho vlast­ně drží pohro­ma­dě. Tito tvo­ro­vé ho usmr­ti­li a teď mu dodá­va­jí potřeb­nou sílu. Jsou věr­ný­mi spo­leč­ní­ky, kte­ří ho nikdy neo­pus­tí. Rád si se svý­mi oběť­mi hra­je. Většinou zůstá­vá skry­tý ve stí­nu a svým tajem­ným hla­sem neu­stá­le opa­ku­je jejich jmé­no. Dokonce je občas nechá naži­vu i o chvil­ku déle a radě­ji zabi­je něko­ho jim blíz­ké­ho, pro­to­že o jeho exis­ten­ci vět­ši­na lidí neví, tak na něj nepad­ne pode­zře­ní. Má ovšem i jed­nu sla­bi­nu, na kte­rou při­jde­te, když se podí­vá­te na někte­rý z fil­mů.

Postavu Candymana vytvo­řil spi­so­va­tel Clive Barker, kte­rý kro­mě své povíd­ky jí pře­ve­dl i do fil­mo­vé podo­by, pro­to­že spo­lu­pra­co­val na všech fil­mech. Díky němu se tak nato­či­li všech­ny díly této tri­lo­gie. Jeho posta­vu si zahrál Tony Todd, kte­rý jí zvlá­dl napros­to skvě­le a stal se nej­vět­ším tahou­nem všech tří dílů. Po kva­lit­ní strán­ce se však nej­ví­ce pove­dl hned ten prv­ní.

Ve všech dílech se obje­vi­lo i něko­lik jeho podo­bi­zen nakres­le­ných na stě­nách, nebo obra­zech či dět­ských výkre­sech. Většina z nich se doce­la poved­la a svou jedi­neč­nos­tí doká­za­li při­spět ke zlep­še­ní fil­mu. Stejně tak jako hudeb­ní dopro­vod, kte­rý má na svě­do­mí Philip Glass.