Dahmer (2002)

rp thumbCoverMain.jpeg

Nudné zpra­co­vá­ní jed­no­ho z nej­per­verz­něj­ších maso­vých vra­hů ame­ric­ké his­to­rie.

Jeffrey Lionel Dahmer se nesma­za­tel­ně vepsal do dějin ame­ric­ké veřej­nos­ti, jako bez­cit­ný homose­xu­ál­ní vrah, kte­rý své obě­ti zne­u­ží­val i po smr­ti a navíc někte­ré z nich i čás­teč­ně sně­dl. Byl usvěd­če­ný z pat­nác­ti vražd ke kte­rým se při­znal, ale dodnes se přes­ně neví kolik jich měl ješ­tě na svě­do­mí. V roce 1992 ho soud odsou­dil k rekord­ní­mu tres­tu doži­vo­tí, dostal pat­náct­krát trest doži­vo­tí na 936 let ve věze­ní. Bohužel si ze své­ho tres­tu moc neod­py­kal, pro­to­že se stal něko­li­krát ve věze­ní ter­čem spo­luvěz­ňů a v roce 1994 byl zabit při uklí­ze­ní toa­le­ty.

Režie: David Jacobson
Rok výro­by: 2002
Délka: 101 min
Země: USA

Hrají:
Jeremy Renner ... (Jeffrey Dahmer)
Bruce Davison ... (Lionel Dahmer)
Artel Great ... (Rodney)
Matt Newton ... (Lance Bell)
Dion Basco ... (Khamtay)
... a dal­ší

Tento sní­mek je spí­še než horor pou­hým doku­men­tem, kte­rý nám pood­ha­lí začát­ky Dahmerovy pro­mě­ny z pla­ché­ho chlap­ce ve vraž­dí­cí bes­tii. Ze všech fil­mů o maso­vých vra­zích je ten­to nej­slab­ší, a to hlav­ně kvů­li své­mu kon­zer­va­tiv­ní­mu pro­ve­de­ní, ve kte­rém neu­vi­dí­me moc nási­lí ani krve. Do reži­sér­ské­ho křes­la use­dl David Jacobson, kte­rý v té době měl na svém kon­tě jen jeden jedi­ný film a dá se tedy říct, že ve svém obo­ru začá­teč­ník. Přestože film byl tři­krát nomi­no­ván naIndependent Spirit Awards, tak kri­ti­ci ho moc nepo­chvá­li­li, pro­to­že jde jen o cha­bé zpra­co­vá­ní lid­ské zrů­dy, jakou Dahmer beze­spo­ru byl.

Film je roz­dě­le­ný do dvou dějo­vých linii, ve kte­rých může­me sle­do­vat Dahmerův pří­běh. Nejprve začí­ná­me pří­tom­nos­tí, ve kte­ré náš hrdi­na pra­cu­je v továr­ně na čoko­lá­du, kde je svý­mi nad­ří­ze­ný­mi uzná­ván jako vel­mi dob­rý pra­cov­ník. Ve svém osob­ním vol­nu však Dahmer obchá­zí pou­lič­ní obchůd­ky a vyhlí­ží si své obě­ti. Většinou chudé chlap­ce, kte­rým něja­kým způ­so­bem pomů­že. Buď jim kou­pí malý dárek, nebo je sve­ze autem či kou­pí pití na dis­ko­té­ce. Posléze je pozve do své­ho bytu, kde jim do pití při­dá uspá­va­cí pro­stře­dek, zná­sil­ní a poslé­ze zavraž­dí. Někdy své obě­ti drží del­ší dobu v deli­riu a opa­ko­va­ně zne­u­ží­vá. Mezi tím se v pří­bě­hu stří­da­jí i vzpo­mín­ky na minu­lost a my máme šan­ci vidět jak to všech­no vlast­ně zača­lo. Jeffrey žije se svou mat­kou v rodin­ném dom­ku. Jeho rodi­če žijí oddě­le­ně, pro­to­že otec je podi­vín, kte­rý nere­spek­tu­je sou­kro­mí jiných lidí. V době dospí­vá­ní Dahmer pro­pa­dá kouz­lu alko­ho­lu a čím dál tím více si uvě­do­mu­je, že ho při­ta­hu­jí chlap­ci. Začne navště­vo­vat míst­ní gay bar, kde je vel­mi jed­no­du­ché něko­ho sba­lit. Jednoho dne zasta­ví mla­dé­mu sto­pa­ři a pozve jej do domu svých rodi­čů, kte­ří nejsou na víkend doma. Dahmer dává nezná­mé­mu chlap­ci sexu­ál­ní návrhy, ale ten zne­chu­ce­ný chce ode­jít. To však nemů­že Jeffrey dovo­lit a chlap­ce ubi­je k smr­ti.

Ve fil­mu se toho oprav­du moc nedo­zví­me, pro­to­že reži­sér na to zřej­mě neměl žalu­dek. A tak za celý film uvi­dí­me pou­ze jed­no pitvá­ní což je dost málo na sní­mek, kte­rý má uká­zat pro­fil maso­vé­ho vra­ha. Atmosféra fil­mu tím pádem dost trpí a pocit něja­ké­ho stra­chu či sou­ci­tu s oběť­mi se nedo­sta­vi­la. Po vět­ši­nu času jen poslou­chá­me vel­mi nud­né dia­lo­gy hlav­ních akté­rů, kte­ré jsou pro­stří­há­ny homose­xu­ál­ní­mi stři­hy, kdy vrah osa­há­vá své obě­ti a sou­lo­ží s nimi. Ne, neboj­te se naštěs­tí není nic moc vidět, tak­že se na to může­te klid­ně dívat i s mlad­ším sou­ro­zen­cem. Nejzajímavější na celém sním­ku je hudeb­ní dopro­vod, kte­rý se sklá­dá z něko­li­ka pro­va­ře­ných hitů 90. let, kte­ré nikdy neo­mr­zí.

V hlav­ní roli se obje­vil prů­měr­ný herec Jeremy Renner, kte­rý si zahrál napří­klad ve fil­mu 28 Weeks Later. Jeho výkon jen potr­hl cel­ko­vou ubo­host toho­to sním­ku a ani bych se moc nedi­vil, kdy­by byl ve sku­teč­nos­ti gay. Tato role mu byla totiž šitá na míru.

Dahmer by si urči­tě zaslou­žil lep­ší zpra­co­vá­ní než je toto. Vždyť jeho pří­běh je plný zvrá­ce­nos­tí, vražd a hrůz, kte­ré se ode­hrá­ly v jeho domě a na kte­ré nemě­ly žalu­dek ani poli­cej­ní slož­ky, jenž jeho dům pro­hle­da­ly. Dokonce i soud měl pro­blém sesta­vit poro­tu, pro­to­že nikdo do ní nechtěl jeli­kož s tím­to pří­pa­dem nechtěl nic mít. Ještě dnes se v mno­ha lidech zve­dá hla­di­na adre­na­li­nu, když se vyslo­ví jeho jmé­no. Tak proč se reži­sér Jacobson vytasil s tak­to ubo­hým zpra­co­vá­ním jenž je napros­to k smí­chu? Nic víc než ostu­du a veřej­né zesměš­ně­ní by si ten­to ama­tér ani neza­slou­žil. Místo, pořád­né­ho díla nato­čil růžo­vou­č­ký doku­ment, kte­rý pat­ří do odpad­ních vod. Pokud jste ten­to film ješ­tě nevi­dě­li, tak se na něj ani nedí­vej­te, pro­to­že je to napros­tá ztrá­ta času.

Hodnocení:
Tomuto fil­mu dávám jen 30%, přes­to­že by si Jeffrey Dahmer zaslou­žil mno­hem víc.