Rick (Paul Rudd), frontman svatební kapely, během jednoho vystoupení potká vyhasínající popovou hvězdu Dannyho (Nick Jonas). Spojí je spontánní noční jamování a jedna píseň, která se o pár měsíců později nečekaně stane celosvětovým hitem. Zatímco Danny díky ní znovu nastartuje svou kariéru a sklízí veškerou slávu, Rick zůstává stranou a začíná bojovat o uznání, o kterém je přesvědčen, že mu náleží. Ve snaze získat své místo na výsluní však riskuje to nejcennější, tedy vztah s rodinou i přáteli...
Zástup výrazných filmů Carneyho s hudební tematikou tím ovšem nekončí – důkazem jsou filmy jako Love Song či Sing Street. Irský tvůrce se ve svém nejnovějším filmu opět věnuje hudební tematice, v hlavních rolích se tentokrát objevují Paul Rudd a Nick Jonas. Příběh o hudbě a ambicích pojednává o dvou zpěvácích, jež dělí velká věková propast – jeden je frontman svatební kapely, který kariérní ambice vyměnil za rodinný život s manželkou a dcerou, druhý je bývalý člen populární chlapecké kapely, kterému se nedaří nastartovat sólovou kariéru. Mezi dvěma muži propuknou vzájemné sympatie a Ruddův Rick představí Jonasovu Dannymu svou píseň. Rick na večer strávený s mladým popovým idolem začne s radostí vzpomínat a popová hvězda mu dokonce daruje jednu speciální kytaru. To nicméně Rick ještě netuší, že Danny ukradne Rickovu píseň. Z této písně se přes noc stane hit, Dannymu konečně nakopne vysněnou sólovou kariéru... a Rickovi se mezitím začíná hroutit svět.
Oběma hlavním hercům jsou role ušité na míru. Nick Jonas tu přeci jen hraje popovou hvězdu, Paul Rudd zase typického sympatického protagonistu. Za normálních okolností by se přitom dal film budovat skrze to, že je Jonasův zpěvák bezcharakterní podvodník, Ruddův sympaťák zase klasicky nepochopený protagonista. Carney ovšem spolu se spoluscenáristou Peterem McDonaldem jde po něčem trochu jiném. Rick se kvůli rodině vzdal snu stát se slavnou hudební hvězdou. Danny naopak získal vše, po čem Rick kdysi toužil. Skrze to tak Srdcovka pojednává o nenaplněných ambicích. A zároveň vyvstává otázka, zda má úspěch cenu, pokud je postaven na lži, která může kdykoli vyjít na povrch. Proti Rickovi je ovšem absence důkazů, i proto mu ani jeho přátelé z kapely či vlastní rodina nevěří, že by mohl stárnoucí hudebník z Irska stvořit píseň, jež za 6 měsíců nasbírá přes 500 milionů zhlédnutí.

Pro Dannyho se tak Rickova srdcovka stane prostředkem ke komerčnímu úspěchu, pro Ricka má ovšem o poznání intimnější hodnotu. Jde o kontrast mezi autentickým uměním a hudebním průmyslem orientovaným na zisk. Danny umí zpívat, kariéru mu nicméně nastartuje píseň, které nikdy nemůže rozumět tak jako právě Rick. Hodnota člověka nespočívá ve slávě, bohatství ani veřejném uznání. Carneyho Srdcovka je ve finále takovou dospělejší pohádkou, ve které musí hlavní hrdina dojít k formě prozření. Jeho nenaplněné ambice ho přeci jen i po letech nadále trápí, o to větší zásah pro něj, že se jeho píseň stane globálním hitem... ale nikdo neví, že v tom sehrál svou roli. Mezi nejsilnější momenty proto patří část, kdy Rick na Dannyho koncertu poslouchá svou píseň a sleduje reakce nadšeného publika – Rudd dokáže pouhým obličejem prodat emoce, jež se v Rickovi v ten moment míchají.
Skutečně to ovšem neznamená, že by byl Danny čistý padouch. Scénář této postavě dává jistou formu vrstev, ty z Dannyho následně dělají komplexnější charakter. Danny sice dělá pochybné činy, zároveň si je ovšem za pochodu dokáže tak nějak „obhájit“, jak už to navíc u těchto popových hvězd bývá, často se stávají oběťmi machinací svých vlastních producentů. Danny je pořád hudebník, jehož kariéře a relevantnosti zvoní umíráček, krádež Rickova hitu je tak klasickým riskem, nebo ziskem. Je tu i navíc pár menších momentů, které dokáží potvrdit, že Danny není tak úplně bezohledný a chladný, jak by se dalo předjímat, pořád ovšem z filmu samozřejmě vychází poměrně pochybně. Přesto to celé není tak černobílé. Škoda jen, že Carney ve finále poměrně zvláštně nevyužije postavu Dannyho přítelkyně v podání Havany Rose Liu, se kterou by se dle prvotního náznaku mohlo pracovat zajímavěji.

Ani Rick přitom není vždy ideální protagonista, protože ho postupně pojídá jeho vlastní zahořklost. Jeho hněv tak ovlivňuje vztahy v kapele i v rodině, touží přitom jen po uznání a pravdě. Pořád jde nicméně o sympatickou postavu ztvárněnou Paulem Ruddem, tedy ten typ postavy, která i přes své chyby nakonec prozře, uzná své chyby a pořád se nevzdává šance na happy end. Na malém prostoru je navíc skvěle vykreslen Rickův vztah s nejlepším kamarádem Sandym, Peter McDonald si v této roli v podstatě krade každý svůj moment pro sebe. Ke zdánlivě jednoduchému příběhu Carney dokáže přistoupit dostatečně komplexně, aby měly postavy jeho filmu dost vrstev, a i proto mohl mít film přirozené emoce.
Příběh může sloužit jako pocta všem hudebníkům, jež to s hudbou myslí skutečně vážně. Carney má pro hudbu cit, a i proto se dokáže zápletka točit kolem písně, jež by se věrohodně mohla stát hitem na vrcholu hitparád (pochopitelně záleží na hudebním vkusu). Je to film, který se může zdát ideální feel-good jednohubkou... zároveň ovšem obsahuje dost témat nabízejících potenciál pro to, aby se pro mnohé stal skutečnou „srdcovkou“ – minimálně v rámci hudebních filmů, které nejspíše skutečně málokdo ovládá tak povedeně jako právě Carney. Nutně by přitom ani nemuselo jít o film o hudbě – stačilo by vzít základ a film by mohl místo o ukradené písni pojednávat o ukradeném filmovém scénáři či receptu na pišot. Je vlastně až překvapivé, že v Carneyho scénáři nehraje žádnou roli umělá inteligence, která nejen v hudebním průmyslu vyvolává v dnešní době spoustu otázek. Je to především film o tom, že práce člověka má smysl. Samotné ústřední vyznění filmu ostatně naznačuje, že není tak důležité, zda je vaše dílo zdrojem zábavy pro miliony lidí či pouhou skupinku. Hodnota se totiž nemá měřit počtem posluchačů či čtenářů, ale tím, jak hluboko dokáže zasáhnout jednotlivce.

Srdcovka je citlivé a lidské hudební drama o ambicích, autorství a hodnotě tvorby, které stojí především na silných hereckých výkonech a Carneyho schopnosti proměnit jednoduchý příběh v emočně fungující celek. Malý příběh s velkým přesahem, který nejvíce funguje v tichých, osobních momentech...
















(4,91 z 5)