V sobotu, šestého července před dvaceti lety - kdesi na dálnici v Německu - takhle začíná knižní cestopis dvou kamarádek Peggy a Mirky, které se vydaly do Londýna. Obě dvě nasedly do autobusu a začaly se těšit na dovolenou v Londýně. Drncání autobus Peggy pozvolna uspávalo, až se začala propadat do vzpomínek, jak to všechno začalo. Původně chtěla jet ona dáma za příbuznými do Irska, avšak nenašel se vhodný termín. Peníze na cestu byly, ale cesta se jaksi nedostávala. Pak potkala oce jedné ze svých studentek a ten ji přivedl na myšlenku vyjet s Mirkou. Dámy vyrazily, ale Peggy sžíral pocit, že na něco zapomněla.
Nemohla na to přijít dlouho, ale pak si vzpomněla - sýry v lednici. O necelý den později, ve tři hodiny ráno se autobus dostal do přístavu v Calais, kde se pasažéři museli nalodit na jednu z nich - Pride of Dover. Po necelých dvou hodinách jsou v cíli - Anglie. Peggy byla trochu nesvá z imigračních úředníků - bylo nutné je přesvědčit, že nejdou do Anglie načerno pracovat. V sedm hodin ranou se obě ženy konečně dostaly do Londýna, z čehož jsou upřímně nadšené. Jedna z jejich prvních cest vedla podél kostelíku Sv. Markéty k Westminsterskému opatství.
Monumentální budova kamarádkám bere dech. Pak přichází pondělí, osmého července. Sice jsou obě dámy na dovolené, nicméně si budíka nařídí na sedmou hodinu, což jak komentuje Peggy, je proti přírodě, avšak obě vstanou a jdou do víru Londýna. Po snídani vyrazily směrem k London Bridge, od kterého se pomalou procházkou blížily k Tower Bridge, který má Peggy moc ráda. Následně pokračují k pevnosti Tower, který jim zavírají před nosem a tak se rozhodnou, že se aspoň nasvačí. Peggy si dá svoůj poslední řízek z domova, což Mirka nese nelibě, jelikož je vegetariánka, tudíž se na Peggy dívá s despektem.
Následně se vrátily do svého dočasného domova, kde se setkaly s bývalým kolegou Alanem, který je vzal do pravé anglické hospody, jelikož Mirka chtěla ochutnat místní pivo. Peggy to překvapuje a ještě víc, když Mirka vypije svoji první pintu na ex a navíc se v ní rozjelo furiantství a poroučí si něco ostřejšího. Nakonec se relativně v normálním stavu dostanou ke spaní. Další den, devátého července pouštějí Londýn. Ještě si na poslední chvíli chtějí něco z této metropole užít a tak jdou k Baker Street. Problém je, že ji fotoaparát vypověděl službu, a tak si musely koupit nový. Chtěli se dostat do muzea voskových figurín, ale když viděli tu frontu, tak to vzdaly.
A tak šli dále po Baker Street, až se dostaly k domu Sherlocka Holmese. Dvanáctého července se dámy vydaly do Birminghamu. Peggy chtěla navštívit spisovatele Jamese Herriota u něj doma v Yorkshiru. Bohužel to nestihly, protože zemřel, ale Peggy se vyfotila s jeho synem a fotkou slavného spisovatele. Další den se vydaly na cestu k jezeru Loch Ness, což si nemohly nechat ujít, protože je to stálá senzace, vidět lochnesku neboli Nessie. Sice už byl dodáno mnoho důkazů o její existenci, ale vědci to stále tvrdošíjně odmítají připustit.
Výborný cestopis, typicky žensky napsaný, tedy z mého pohledu. Najde se i několik fotografií z Anglie z doby, kdy se o arabském terorismu ještě nevědělo skoro nic, jak podotkla autorka. Písmo je sice dost natlačené na sebe, ale nad tím se dá mávnou rukou.
Knihu věnovalo nakladatelství Nava.
- Autor: Peggy Kýrová
- Žánr: styl
- Nakladatelství: Nava
- Datum vydání:2017
Nejnovější komentáře