Druhé Grand Theft Auto je jedním z nejvýraznějších dokladů toho, jak mnoho nápadů se může skrývat i v nenápadné hře s pohledem shora. V roce 1999 nabídlo živé město, soupeřící gangy, volnost při plnění úkolů a absurdní násilný humor, který se později stal jedním z poznávacích znaků celé série. Dnes je zároveň fascinujícím kusem herní historie i titulem, jehož stáří se nedá přehlédnout.
Úvod
Grand Theft Auto 2 navazuje na první díl, ale nepůsobí jen jako jeho opakování s novými ulicemi. Základ zůstává snadno pochopitelný: hráč se pohybuje po městě, krade vozidla, plní úkoly a může se kdykoli rozhodnout, že místo práce rozpoutá vlastní malou válku s policií. Pokračování však přidává výraznější strukturu, jasněji rozlišené čtvrti a především systém gangů, který dává zločineckému životu konkrétní společenské důsledky. Už nejde pouze o to, jak rychle se dostat k cíli; důležité je také, komu tím pomůžete a koho si tím znepřátelíte.
Hra se odehrává v blíže neurčeném americkém městě, obvykle označovaném jako Anywhere City. Jeho svět je stylizovaný, groteskní a záměrně přehnaný: na ulicích se střetávají gangy, policie reaguje stále tvrději a běžný provoz se může během okamžiku změnit v sérii výbuchů a honiček. GTA2 se přitom nebere příliš vážně. Jeho kouzlo spočívá v kombinaci kriminální fantazie, černého humoru a svobody, která hráče nechává experimentovat. Některé tehdejší nápady působí i dnes překvapivě moderně, jiné jsou naopak pevně svázané s dobou, kdy se otevřený svět ještě teprve učil, jak hráče vést.
Hratelnost
Zásadním vylepšením oproti předchůdci je vztahový systém mezi gangy. Každá ze tří čtvrtí nabízí trojici frakcí, pro které lze pracovat. Přijímání zakázek zvyšuje hráčovu oblíbenost u zadavatele, zároveň však zhoršuje vztahy s jeho soupeři. V praxi to znamená, že město není jen soubor ulic a telefonních budek, ale proměnlivá síť zájmů. Členové nepřátelských skupin mohou na hráče zaútočit, zatímco dříve získaná přízeň otevírá přístup k náročnějším a lépe placeným úkolům. Rozhodování proto není složité strategování v klasickém smyslu, přesto dává každé zakázce širší kontext: vydělané peníze jsou důležité, ale stejně důležitá je pověst.
Úkoly se přijímají prostřednictvím telefonů, jejichž barva napovídá obtížnost. Zelené představují snazší práci, žluté střední výzvu a červené ty nejtvrdší zakázky. Hráč si k těm posledním musí nejprve vybudovat dostatečný respekt, takže postup přirozeně vede od jednodušších úkolů k náročnějším. Náplň se pohybuje od krádeží konkrétních vozidel přes likvidaci členů soupeřícího gangu až po destruktivní akce, při nichž je nutné využít zbraně i prostředí. Rozmanitost je příjemná, ale ne bezchybná: některé úkoly se opírají o podobné principy a obtížnost dokáže vyskočit rychleji, než by bylo příjemné. Neúspěch často znamená, že je třeba znovu promyslet trasu, výbavu i způsob, jak se vypořádat s policií.
Postup hrou je založen na penězích. Drobné částky z běžných krádeží a chaosu nestačí na dosažení požadovaného limitu, takže se hráč musí opřít hlavně o gangové zakázky a násobiče výdělku. Jednotlivé části města postupně zvyšují laťku: centrum vyžaduje přibližně milion dolarů, obytná čtvrť tři miliony a průmyslová oblast pět milionů. Tento systém dobře motivuje k plnění misí, zároveň ale někdy vede k pocitu, že hráč sbírá peníze spíš kvůli číslu než kvůli dramatickému vyvrcholení. Odměnou za postup je hlavně nové prostředí, další gangy a vyšší úroveň nebezpečí.
Každá čtvrť má přitom vlastní charakter. Downtown je chudší a policie zde nebývá tak neúprosná, zatímco v obytné části působí rychlejší vozidla a důslednější pořádkové síly. Industrial přidává továrny, vojenské oblasti i široký výběr vozidel a protivníků. Vedle všudypřítomné korporace Zaibatsu se hráč setká například s chaotickými Loonies, Yakuzy, vědci, ruskou mafií nebo sektou Krishna. Rozdíly mezi nimi nejsou jen kosmetické: mění se jejich vzhled, vozidla, úkoly i způsob, jakým zasahují do dění na ulicích. Výsledkem je svět, který působí pestřeji, než by se od hry s takto omezeným pohledem čekalo.
V přestřelkách lze využít širokou nabídku zbraní od pistole a brokovnice až po plamenomet, raketomet či elektrickou zbraň. Nechybějí granáty a Molotovovy koktejly a některá auta mohou být vybavena kulomety. Zbraně i užitečné bonusy jsou rozeseté po mapě; zdraví doplňuje srdce, dočasnou nesmrtelnost poskytuje zvláštní pilulka a policii lze někdy odvést od pronásledování úplatkem. Samostatnou odbočkou jsou výzvy Kill Frenzy, které hráči zadávají časově omezený úkol a odměňují ho penězi či životem navíc. Policie představuje stupňující se hrozbu a při větším rozruchu se do pronásledování zapojují i silnější složky. Tato eskalace patří k nejzábavnějším zdrojům spontánního chaosu, ale dokáže také zkomplikovat misi, která se ještě před chvílí zdála pod kontrolou.
Grafika a zvuk
GTA2 si ponechává pohled shora, tedy perspektivu, která umožňuje sledovat okolní ulice, ale zároveň omezuje přehled o výškových rozdílech a detailech v dálce. Hrdina se drží přibližně uprostřed obrazovky a město se posouvá kolem něj. V roce vydání šlo o praktické řešení pro rozsáhlou akční hru; dnes je to jedna z nejvýraznějších bariér pro nové hráče. Zatáčky, vjezdy a překážky mohou být hůře čitelné, zvlášť při rychlé jízdě. Občas se tak stane, že hráč nebojuje s nepřáteli, ale s tím, že správnou cestu pozná až ve chvíli, kdy už minul odbočku.
Vizuální stránka přesto dokáže vytvořit osobitou atmosféru. Barevnost je oproti prvnímu dílu výraznější a prostředí nabízí více rozlišitelných budov i městských zákoutí. Významnou roli hraje střídání dne a noci: osvětlené ulice a neonové odstíny po setmění umocňují dojem neklidného, lehce futuristického města. Grafika samozřejmě nepředvádí detaily, na jaké jsme zvyklí dnes, její účel je ale především funkční a stylizační. Na malé ploše se odehrává překvapivě mnoho událostí a výrazné barvy gangů pomáhají rychle rozeznat, kdo právě vstoupil do konfliktu.
Velkou předností je hudba. Rádia doprovázejí jízdu a dovolují přepínat mezi různými stanicemi; jednotlivé části města i gangy přispívají k dojmu, že každá oblast má svůj vlastní zvukový život. Hra nabízí desítky skladeb a žánrově pestrý výběr, který vhodně doplňuje její lehce satirický tón. Zvukové efekty jsou přímočaré, ale účinné: motory, střelba, výbuchy i ruch ulic pomáhají udržovat tempo a dávají každé kolizi potřebnou razanci. Hudební stránka navíc dobře funguje jako protiváha k neustálému násilí — místo vážného kriminálního dramatu podtrhuje nadsázku a energii arkádové akce.
Příběh
Vyprávění není hlavním důvodem, proč GTA2 hrát. Hlavním hrdinou je Claude Speed, ale hra jeho osobnost ani minulost nerozvíjí způsobem, jaký by později nabídly příběhově zaměřené díly série. Jeho role je především praktická: je to člověk, který se pohybuje mezi zločineckými skupinami, přijímá jejich zakázky a snaží se vydělat dost peněz na další postup. Jednotlivé mise poskytují stručný důvod k akci, nikoli dlouhou dramatickou linku. Kdo očekává propracované postavy, promyšlené dialogy a filmové zvraty, narazí na výrazné limity.
Slabší dějová osa však odpovídá tomu, na co se hra soustředí. Příběh vzniká spíše z hráčových rozhodnutí než z předem napsaného scénáře: jednou pomáhá Zaibatsu a stává se terčem jejich rivalů, podruhé přepne stranu a sleduje, jak se proměňuje chování okolí. Jednotlivé frakce mají dost osobitosti na to, aby město nepůsobilo zaměnitelně, a satirické prostředí vytváří vlastní tón bez nutnosti dlouhých vysvětlování. GTA2 tak není silné jako vyprávěcí hra, ale jako otevřené kriminální hřiště, v němž si hráč vytváří malé příběhy z náhodných střetů, nepovedených úniků a riskantních zakázek.
Technické zpracování
Na přelomu tisíciletí byla hra technicky ambiciózní zejména rozsahem města a množstvím aktivit, které se v něm mohly odehrávat. Z dnešního pohledu je však nutné počítat s tím, že ovládání a čitelnost prostředí vyžadují zvyk. Pohyb i řízení jsou svázané s pohledem shora a ovládací schéma nemusí být pro současného hráče intuitivní. Nízká základní snímková frekvence a starší způsob práce s obrazem navíc mohou působit těžkopádně. U některých moderních sestav se zkušenost liší podle systému a použité verze; komunitní úpravy mohou pomoci například s širokoúhlým zobrazením, nejsou ale automatickou součástí původní hry.
Největší praktickou překážkou je kombinace omezeného výhledu, spletitých map a někdy nejasné navigace. Ukazatel směru napoví, kam se vydat, ale ne vždy vysvětlí, kudy se do cíle skutečně dostat. Uzavřené areály, zdi a nadjezdy mohou cestu prodloužit, zatímco nepřátelé a policie nečekají, až se hráč zorientuje. Ukládání je navíc vázáno na konkrétní místo — kostel — a stojí 50 tisíc dolarů. Je to citelný posun oproti hře bez průběžného ukládání, ale podle dnešních zvyklostí jde o omezený a nepohodlný systém. GTA2 proto může vyžadovat trpělivost nejen při těžších misích, ale i při samotném zvykání na její technické a ovládací zvláštnosti.
Závěr
Grand Theft Auto 2 je zajímavější a propracovanější pokračování, než by jeho jednoduchá grafika mohla napovídat. Systém gangů mění způsob, jakým hráč přemýšlí o zakázkách, tři odlišné části města podporují pocit postupu a volnost mezi misemi stále nabízí prostor pro neplánované výstřelky. Pokud se hráč rozhodne ignorovat zadání, může se během chvíle ocitnout uprostřed honičky, přestřelky nebo pokusu přežít s minimem zdraví a poškozeným autem. Právě tato nepředvídatelnost je důvodem, proč hra dodnes dokáže pobavit a proč její základní nápady stále připomínají DNA pozdějších dílů.
Současně je to ale titul, který se nejlépe užívá s vědomím jeho stáří. Pohled shora komplikuje orientaci, ovládání může působit neohrabaně, některé mise jsou nevyvážené a příběh zůstává jen rámcem pro akci. Doporučit jej lze především fanouškům série, zájemcům o historii otevřených světů a hráčům, kteří mají rádi arkádový chaos a nevadí jim překonávat starší herní konvence. Pro ty, kdo hledají moderní komfort nebo silně vyprávěnou kriminální ságu, bude vhodnější některý z pozdějších dílů. Jako historický artefakt však GTA2 není pouze kuriozitou: stále jde o svébytnou, nápaditou hru, jejíž nejlepší chvíle vznikají právě tehdy, když se všechno začne vymykat kontrole.
👍 Kladné body
- Výrazný systém gangů a reputace, který dává misím další strategický rozměr.
- Rozmanité čtvrti, frakce, vozidla, zbraně a dostatek prostoru pro spontánní chaos.
- Osobitá atmosféra podpořená satirickým tónem a pestrou nabídkou rádiové hudby.
👎 Záporné body
- Pohled shora a starší ovládání ztěžují orientaci i přesnou jízdu.
- Náročnost některých misí kolísá a navigace může vést ke zbytečně dlouhému bloudění.
- Omezené ukládání a technické stáří mohou na současných počítačích vyžadovat trpělivost či úpravy.
Závěrečné hodnocení
Hodnocení: 82 %
Foto: Náhledový obrázek byl generován umělou inteligencí (OpenAI, GPT-Image-2.5 Flare)
Části seriálu: GTA
- Grand Theft Auto 2 – kriminální chaos, který předběhl svou dobu i vlastní ovládání
- Grand Theft Auto III: město, které změnilo pravidla hry
- GTA IV: temnější příběh v Liberty City, který dodnes stojí za návrat
- GTA V (PC) – recenze
- GTA: San Andreas i po letech nabízí svět, ve kterém se dá ztratit
- Vice City pořád svítí. Jen ten remaster občas poblikává.


















