Hodnocení článku
(3 hlasů, průměr: 3,67 z 5)
Loading...Deset týdnů po událostech seriálu Dexter: Nová krev se Dexter Morgan (Michael C. Hall), který se zotavil ze své téměř smrtelné střelné rány, vydává po stopách pohřešovaného Harrisona (Jack Alcott) do New Yorku, zatímco kapitán a Dexterův starý známý Angel Batista (David Zayas) z Miami je jim v patách. A také Dexter dochází ke zjištění, že multimilionář Leon Prater (Peter Dinklage) dává dohromady klub sériových vrahů...
Seriál Dexter se dočkal prvního uvedení v roce 2006, i když byl poté natočen dle knižní série vydávané v letech 2004-2015, seriálová adaptace se postupně více a více vydala vlastní cestou, především i v rámci přístupu k vývoji titulního antihrdiny. Dexter Morgan, který byl vychován tak, aby se naučil svou touhu po zabíjení ukájet na jiných vrazích, se dočkal celkem 8 sérií, které běžely v letech 2006-2015, mnozí poté za vrchol označují 4. sérii, která se vyznačovala tím, že po jejím konci seriál opustil původní showrunner Clyde Phillips. I po jeho odchodu ovšem seriál vydržel další několik let, kdy se ovšem v roce 2013 dočkal ve formě finále 8. série velmi kontroverzní tečky, která velmi často končila na seznamu nejvíce nenáviděných seriálových finále všech dob. Dexter v podání Michaela C. Halla se přesto časem vrátil, konkrétně v podobě minisérie Dexter: Nová krev z roku 2021. I přes návrat Clydea Phillipse ovšem došlo k dalšímu kontroverznímu avizovanému finále příběhu Řezníka ze zálivu. Že by to však znamenalo definitivní konec? Nikoliv.
Původně byl oznámen seriál Dexter: Original Sin, který se měl zaměřit na počátky Dexterova vraždění, zároveň ovšem později došlo k oznámení, že zároveň nedošlo k definitivní konečné pro Dextera v podání Michaela C. Halla. Seriál s vypovídajícím názvem Dexter: Vzkříšení dává Dexteru Morganovi na první pohled třetí šanci potenciálně důstojně uzavřít svůj příběh, spíše nežli pokus o třetí a řádnou tečku se nicméně jedná o nový začátek. Po Miami a městečku Iron Lake se ústřední prostředí mění na New York, návratem starých známých postav (přeživších i těch ze záhrobí) a motivů poté může dojít k zcela novému pohledu na Dextera Morgana. V knihách zůstává Dexter Morgan chladnou osobou blížící se spíše ke statusu psychopata, už od prvních sérií původního seriálu se ovšem seriálová verze Dextera vyvíjí po stránce emocí a jistých hranicích lidskostí, o kterých sám Dexter Morgan pochybuje, že by jich vůbec mohl být schopný. Jestli Dexter: Vzkříšení něco sliboval, mohla to být častá redefinice a zároveň ubezpečení toho, co přesně dělá Dextera Morgana Dexterem Morganem. Zvládl tak Clyde Phillips konečně dodat (potenciální) závěr, který dokáže spíše uspokojit nežli rozdělit?
Samotný úvod je samozřejmě demolice škod, které napáchal možná až příliš radikální konec Dextera: Nové krve. Clyde Phillips měl původně v plánu rozpracovat celý propojený svět okolo Dextera (včetně plánů na spin-off s mladým Trinitym a příběh Harrisona Morgana, který by se obešel bez jeho otce), zájem byl ovšem primárně o starého dobrého Dextera v podání Michaela C. Halla. Dochází tak k doslovnému vzkříšení, kromě toho dochází také k návratu Harryho Morgana v podání Jamese Remara, který v představách Dextera symbolizuje cosi mezi jeho svědomím a správcem jeho kodexu o zabíjení lidí, kteří si to jen skutečně zaslouží. Když se tak vyskytne starost o zmiňovaného syna Harrisona, Dexter se okamžitě vydává do New Yorku. Jenže netuší, že se zde setká s dost možná největší várkou vrahů v jeho „lovecké“ kariéře a se šíleným miliardářem Leonem Praterem v podání Petera Dinklage, vedle kterého rázem všichni fanoušci true crime sériových vrahů působí jako amatéři. A do toho je tu také starý známý Angel Baptista v podání Davida Zayase, kteří se jako mnoha jeho kolegů předním dovtípí, že něco s Dexterem není v pořádku.
Dexter: Vzkříšení tak rozjíždí hned několik zápletek a představuje výraznou dávku nových i starých postav, přesto Phillips a spol. dokáží držet ten ideální balanc. V rámci Vzkříšení je patrná jistá dávka svěžesti, drobný odklon od původního Dextera či zmiňované Nové krve, přesto se daří vyvolat pocit, že je to starý dobrý Dexter. A to nejen proto, že Michael C. Hall působí dojmem, že ho jeho nevyhnutelně životní role pořád neustále baví a dává po ní i po dvou dekádách možné maximum. Je to přitom vždy riskantní otevírat zdánlivě uzavřený příběh, byť šlo poté z jistých důvodů oba dosavadní konce Dexterova příběhu vnímat kontroverzně, svým způsobem se pořád jednalo o smysluplné konce jeho poutě. Ať už to bylo formou zdánlivé duševní očisty či definitivního konce. Třetí možné vyvrcholení Dexterova příběhu tak svou existencí samo o sobě riskuje, o to milejší je sledovat, že se v rámci Vzkříšení dočkává Dexter dost možná toho nejideálnějšího konce za celou svou existenci. Zároveň ovšem pokládá tak solidní základ pro další dění, že by byla vlastně škoda, kdyby nějakým zázrakem nedošlo u Paramountu k prodloužení pro minimálně jednu další sérii.
Dělat fan service (službu fanouškům) je vždy riskantní, i proto potěší vždy sledovat někoho, kdo s tím umí pracovat. Návrat starých známých tak pokaždé dává tak nějak smysl, dvakrát přitom nesejde na tom, že na jejich přítomnost dvakrát nutně dojít nemuselo. Samotný pilot do velké míry funguje jako shrnutí všeho zásadního, čím si Dexter Morgan prošel a zda pro něj ještě vůbec má smysl setrvávat mezi živými, naštěstí mu ovšem záminka pro výlet do největšího města v Americe zajistí přítomnost hned několika žhavých klientů, kteří si zaslouží jednosměrný lístek na jeho stůl. Ať poté nejrůznější sérioví vrazi v podání Neila Patricka Harrise, Davida Dastmalchiana či Erica Stonestreeta stráví ve svých rolích menší či větší čas, každý z nich dokáže zaujmout, do jisté míry poté po svém. Jiné osobnosti, jiné přístupy k vraždění, zároveň i potencionální přítomnost někoho, kdo se tak trochu vymyká. A i když se Dexter již párkrát spálil v případech, kdy se našel v někom, kdo na první pohled nemusí být 100% vražedné monstrum, ve snaze najít spřízněnou duši je občas snadné propadnout jisté dávce iracionality.
Dexter Morgan tak za celou dobu Vzkříšení nikdy nepůsobí mimo charakter, je uspokojivé sledovat, že jeho mnohaletý vývoj není spláchnut a že je pořád možné jeho charakter obměňovat a s tím i posouvat jeho osobnost. Těžko by se přitom po letech dalo věřit tomu, že je u Dextera ještě pořád možné cokoliv objevovat, opak se ovšem naštěstí v podobě Vzkříšení stává pravdou. Není přitom nutně špatné, že se tvůrci snaží Dextera polidšťovat, protože právě hranice jeho lidskosti se zrůdnosti, která s ním existuje od samého dětství z něj dělá tak komplexní charakter a nečernobílý maják spravedlnosti. Byť se samozřejmě občas objeví nějaké to vábení temné strany, pochyby nad sebou samotným a především uvědomění, že Dexter ve svém životě napáchal nezměrné škody a občas přitom zemřel i někdo nevinný. I proto ostatně tolik emocí dodává konfrontace s Angelem Baptistou, protože se z dlouholetého přítele definitivně stává protivník. David Zayas dostává příležitost se ve své roli projevit ve zcela podobě, tvůrci se přitom nevydávají prvoplánovým směrem. Tedy ve většině případů.
Harrison Morgan v podání Jacka Alcotta se měl původně po Dexter: Nová krev dočkat vlastního příběhu bez přítomnosti svého otce, osud si to všem přál jinak. S otcem se tak sice (mírně řečeno) minule nerozešli za nejlepších okolností, pokud je ovšem Dexter skutečně schopný čehosi známého pod termínem láska, chová něco takového právě ke svému synovi. Harrison má ke svému otci poměrně blízko - oba viděli zemřít svou matku na vlastní oči, oba žene krvežíznivost, Harrison se nicméně vydává krapet jinou cestou a i když se vztah s jeho otcem vydává krapet očekávanou a za vlasy přitaženou cestou, svým způsobem dává poměrně smysl. A byť jsou naděje na Dexterův šťastný konec velmi nepravděpodobné (skončí spíše pod jehlou, nebo pod kudlou?), svým způsobem je uspokojivé, že alespoň jedna stěžejní část jeho života může skončit s relativně šťastným koncem. A Dexter může pořád mít někoho, kdo může obhájit jeho existenci. Kromě všech možných vrahů, kterých se Dexter jen tak určitě nevzdá.
Dexter měl vždy štěstí na výrazné záporáky, o to větší je radost je sledovat, že Peter Dinklage nebyl zbytečně vyplýtván. Jeho Leon Prater je velmi zábavná, znepokojující i opovrženíhodná postava, která je sériovými vrahy posedlá minimálně stejně jako Dexter (jestli to vůbec jde...), přeci jen ovšem jinak. Dexter se o sériové vrahy primárně zajímá kvůli tomu, aby je analyzoval a mohl plnit svůj kodex (kontext tomu dodává i zmiňovaný Dexter: Original Sin), Leon Prater je na tom trochu jinak. Také si prošel traumatickou událostí v dětství, konfrontace s vrahy v něm ovšem něco probudila. Je to sadistický sociopat, který touží po moci a kontrole nad sériovými vrahy. I když na chvíli možná existuje jistá naděje kompatibilního vztahu mezi Dexterem a Leonem, Dexter rychle pochopí, co přesně je Leon zač. A je to nakonec i jeho potencionální cíl, který se mu hnusí jako málokterý z jeho protivníků. Peter Dinklage je v této roli naprosto věrohodně démonický a dokazuje, že jeho sláva neskončila dnem, kdy došlo k uvedení poslední epizody seriálu Hra o trůny. O to více zamrzí, že je v jeho stínu do velké míry nevyužita Uma Thurman jako Praterova asistentka Charley. Postav je nicméně pořád příliš a někdo si tak nejspíše bohužel nevyhnutelně musel vytáhnout černého Petra.
Specifický vizuál původního seriálu Dexter, který se pokusil napodobit zmiňovaný Dexter: Original Sin, nejspíše bude pořád někomu chybět, Dexter: Vzkříšení ovšem působí více filmově. Větší důraz na osvětlení, barevné palety, filmovou estetiku obecně. 10 epizod poté působí dostatečně, byť se možná občas projeví, že se mohl dramaturg krapet trošku hlásit o slovo. Na druhou stranu těžko říct, jak moc velké jsou plány do budoucna, které postavy a motivy mohou být v budoucnu větší prostor, právě proto dostávají zřejmě alespoň nějaký prostor už tady. Už od původního seriálu se titulní antihrdina vydává různými směry a závěr Vzkříšení vybízí případné pokračování k tomu, že se může vydat různými směry.
S prostředím New Yorku si dostatečně vyhrávají alespoň závěrečné titulky, mezi zajímavější pasáže patří cokoliv, co se nějak točí kolem Pratera, jeho tajného klubovny plné artefaktů a především jeho velmi specifického sociálního klubíku. Až je svým způsobem škoda, že je od počátku jasné, že se tady řádní zlí Avengers nebudují a noví záporáci jsou představeni především proto, aby mohl Dexter někoho lovit. Už jenom konfrontace Dextera s lidmi, kteří ho mohou snadno evokovat, je snadno o sobě zajímavá. Jenže zatímco takový Dexterův bratr Brian Moser či Arthur Mitchell by nejspíše takový klub ocenili, Dexter díky svému kodexu přeci jenom vychází z krapet odlišných mravů. A především Al/Zlatovláska v podání Erica Stonestreeta prezentuje jako někdo, na koho prostě nejde mít dostatečně silný žaludek.
Je opravdu snadné výsledek Dextera: Vzkříšení obdivovat. Po téměř 20 letech (byť s pauzami) by bylo snadné očekávat, že se ze seriálového hitu stane únavná telenovela, která svoje motivy mele jako kolovrátek, velkou výhrou přeci jen zůstává setrvání klíčového týmu, který postavě i po letech rozumí a moc dobře ví, jak chce k práci s ní po letech přistupovat a vyvíjet jí. Těžké říct, zda jde v případných dalších sérií ještě koncept opravdu výrazněji posouvat, zda je vůbec možné Dextera Morgana ještě výrazněji redefinovat a dodat na něj zcela novou perspektivu. Těžko říct, zda Dextera Morgana jednou na oficiálním konci jeho cesty čeká konec, který bude mít blíže k Walteru Whiteovi či Saulu Goodmanovi, především po Vzkříšení je ovšem snadné tvůrcům důvěřovat. Pokud se stane nečekané a Paramount se náhodou rozhodne seriál neprodloužit, Dexter se do třetice dost možná skutečně dočkává svého nejuspokojivějšího konce. Zároveň ovšem dodává přesně ten uspokojivý konec, který okamžitě vyvolává chuť po dalším příběhu. Dexter Morgan je přesně tím, kým potřebuje být. A přesně tím, kým chceme, aby byl.
Dexter: Vzkříšení vrací Michaela C. Halla do jeho životní role, samotný podtitul je poté základen pro nový začátek legendárního televizního antihrdiny. Seriál kombinuje nostalgii, návrat starých postav, nové záporáky a prostředí New Yorku, přičemž zachovává Dexterův morální kodex a psychologickou hloubku, která i tentokrát dostává nové obrysy. Po kontroverzních koncích předchozích sérií dodává tato série dost možná prozatím potencionálně nejlepší tečku za příběhem Dextera, zároveň Vzkříšení nabízí uspokojivou rovnováhu mezi napětím, emocemi a komplexností titulního charakteru. Dexter Morgan zůstává fascinující, nejednoznačnou postavou, která stále dokáže překvapit a udržet diváka v napětí. Je přesně tím, kým potřebuje být, stejně tak přesně tím, kým chceme, aby byl. V této formě je poměrně těžké chtít, aby byla nejnovější várka definitivní tečkou za jeho příběhem. Byť těžko říct, jak přesně dokážou potenciální další série příběh a osobnost Dextera ještě více rozvinout. Nebylo by to ovšem poprvé, kdy dokáže tato franšíza za pochodu mile překvapovat, právě Vzkříšení je toho milým důkazem...
