Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Seriál vykresluje Johna Waynea Gacyho (Michael Chernus) jako váženého člena komunity i sériového vraha. Zkoumá vyšetřování, které vedlo k jeho dopadení, životy jeho obětí a zármutek, který jejich rodiny prožily. Kromě popisu Gacyho zločinů se seriál zabývá také selháními systému, společenskými předsudky a promarněnými příležitostmi, které mu umožnily vyhýbat se odhalení po celé roky...
I když seriál Monstrum – Příběh Jeffreyho Dahmera nevyhnutelně vyvolal kontroverze a, jako mnoho podobných projektů, vyvolal debaty o tom, jak je realizace podobných projektů morálně obhajitelná, jeho 115,6 milionu zhlédnutí během prvních 28 dní z něj dodnes dělá jeden z TOP 5 nejúspěšnějších seriálů v historii Netflixu. I proto formát Monstrum pokračoval. Druhá série se zaměřila na bratry Menéndezovi, třetí série na Eda Geina a již nyní se chystá i čtvrtá série, která se zaměří na Lizzie Borden. Už v první sérii Monstra se pak objevil také John Wayne Gacy; tvůrce Monstra, Ryan Murphy, s tímto sériovým vrahem již dříve částečně pracoval v páté sérii svého seriálového hitu American Horror Story s podtitulem Hotel, kde Gacyho ztvárnil John Caroll Lynch. Jakmile má nicméně něco úspěch, je vysoce pravděpodobné, že časem dojde k realizaci podobného projektu. Monstrum se tak nejspíše Gacymu jen tak podrobněji věnovat nebude; sériovému vrahovi, který zabil nejméně 33 mladých mužů a chlapců, se místo toho věnuje zcela jiný seriál – Devil in Disguise.
Tvůrcem seriálu je Patrick Macmanus, který již má s kriminálními seriály své zkušenosti. Jeho pojetí Johna Wayna Gacyho poté nejspíše může zklamat všechny, kteří očekávají výraznou dávku šíleného sériového vraha, který bude řádit v kostýmu klauna. Macmanus tak nerealizuje seriál, který by vycházel z úvodní scény poslední epizody první série Monstra a roztáhl ji na délku celé série. Je navíc pravděpodobné, že na rozdíl od Monstra nemůže Devil in Disguise vyvolávat takovou dávku nenávisti, protože se očividně záměrně snaží do velké míry vyhýbat těm potenciálně nejkontroverznějším momentům, za kterými by se (stačí si vzpomenout na adaptování příběhů Dahmera i Gaina) hnali tvůrci Monstra. Moc tak nesejde na tom, že doposud spíše přehlížený herec Michael Chernus si ve velmi nepříjemném výkonu říká o vyšší herecké uznání. I když totiž seriál nese jméno sériového vraha, pojednává spíše o odvrácené straně Gacyho činů.
Seriálu Devil in Disguise schází ona výrazná teatrálnost, kterou mnozí vyčítali především poslední sérii Monstra. Zároveň to působí, že v případě této audiovizuální rekonstrukce Gacyho činů nedochází k žádnému zásadnímu ohýbání známých faktů a Macmanus a spol. si jednoduše nedomýšlí věci, protože by se jim zrovna více hodily a více zapadaly do jejich pojetí zabijáckého klauna. Devil in Disguise v tomto ohledu nepůsobí jako seriál, který se za každou cenu hodí za senzacemi a těmi nejkontroverznějšími momenty, co může. Nevyužívá různé nepodložené konspirační teorie k výraznějším momentům, které by pravděpodobně zaručily, že se o seriálu bude více mluvit – na úkor toho, že mnozí budou podobně jako u Monstra opovrhovat jeho realizací a označovat televizní tvůrce za hyeny, které se přiživují na lidské tragédii. Nejedná se přitom jen o případ seriálu Monstrum, ale i třeba o českého filmu Manželé Stodolovi, kdy minulý rok někteří tvůrcům realizaci projektu vyčítali.
Podobné projekty ovšem nemusí nutně vypovídat o zvrácené mysli jejich tvůrců a posedlosti podobnými osobnostmi. Ať už jde o monstra nebo osoby, které lze označit za ďábly v přestrojení, nevyhnutelně se jedná o osoby, za kterými stojí nějaký silný příběh. Často se jim například dařilo dlouho unikat spravedlnosti kvůli selhávání systému. Tou nejokázalejší cestou se ovšem Devil in Disguise nikdy nevydává. A i když v něm dojde na velmi nepříjemné momenty, jsou spíše psychologického rázu. Nic, co by alespoň vzdáleně evokovalo onen nepříjemný výjev z finále Monstra s účastí Gacyho v podání Dominica Burgesse. Větší důraz tu tak má úloha policie, která Gacyho činy a minulost rozplétá. A mnohé nejspíše může mrazit z toho, jak se díky Gacyho pověsti vůbec mohlo někomu takovému podařit zabít tolik mladých chlapců a unikat spravedlnosti téměř celou jednu dekádu. Je to seriál, který dokáže být skutečně nepříjemný, přitom ani nemusí vyobrazovat jedinou vraždu Gacyho oběti.
V seriálu dochází k mixu policejního vyšetřování, právnických kroků i minulosti Gacyho. Zároveň vykresluje tehdejší systém, kdy byli oběti Gacyho označované za mladé homosexuální prostituty (někteří jimi byli; logicky to ovšem nemělo snižovat vážnost jejich vraždy), což mohlo v roce 1978 u mnohých shodit závažnost jejich činů. Je nevyhnutelné, že podobné projekty často reflektují společnost, ve které se seriál odehrává – i když mohou být leckdy neskutečně absurdní, o to smutnější je konfrontace s faktem, že podobné nálady ve společnosti ještě pár dekád zpět skutečně vládly. A nikdo příliš neřešil, že oběti Gacyho byly především chlapci, kteří to v životě neměli zrovna snadné, a nemohli poté čekat, že se z jejich alespoň dočasného spasitele vyklube ďábel, který jejich nepříjemnou existenci naopak ukončí. I když je to těžko uvěřitelné, celý osmidílný seriál do jisté míry funguje jako osvětová reklama. Především i díky faktu, že na konci každé epizody zdůrazňuje, že seriál reflektuje naděje a zranitelnost mladých lidí, a že si ohrožení teenageři zaslouží podporu v nelehkých časech.
Seriál se vyhýbá vyobrazení samotných vražd i soudním výpovědím; v podstatě se vyhýbá všemu nepodstatnému. Gacy je vrahem, který se ke všemu sám přiznal (sám policistům bez váhání ukázal, kde přesně schovával těla svých obětí), soudní tahanice by jen zbytečně prodlužovaly děj. Devil in Disguise se také nevydává cestou úplné mozaiky a často vynechává stěžejní konfrontace s Gacym. U všech jeho obětí je ostatně jasné, jak přesně konfrontace s ním dopadnou. Není tak nutné za každou cenu vodit diváka za ruku a vše mu servírovat na stříbrném podnosu. Stěžejní úlohu nicméně kromě Gacyho a jeho obětí hrají také někteří pozůstalí jeho obětí, jejichž role spěje k velmi mrazivému vyústění v závěrečné epizodě, ve které má dojít k Gacyho popravě. Je jen trošku protichůdné, že se emocionální katarze obejde bez Gacyho; svým způsobem to ovšem dává smysl. A pak je tu také postava Sama Amiranteho v podání Michaela Angaranoa. Gacyho právník nemůže pochybovat o vině svého klienta; pořád je ovšem právníkem, který musí vykonávat svou práci, a v podobných případech mu tak pouze zbývá snažit se obhájit svého klienta jako nepříčetného.
Seriál se následně snaží osvětlit, co přesně může stát za Gacyho řáděním; k tomuto motivu ovšem dojde už zhruba ve své polovině, a přitom se k němu neustále vrací, aniž by přidával něco navíc. Struktura epizod se postupně stane předvídatelná, a i když často dochází k flashbackům, těžko říct, zda vždy mají přidanou hodnotu. V průběhu lze snadno věřit, že by seriál klidně snesl i o jednu-dvě epizody méně. Chvílemi se navíc zdá, že tvůrci chtějí více vyprávět o tehdejším systému; příběh Gacyho jim v tomto ohledu jen dodává přidanou hodnotu navíc. I když Devil in Disguise bude nevyhnutelně označován za konkurenci Monstra, jde snadno odhadnout, jak přesně se tyto dva formáty od sebe liší. Pro odpůrce Monstra bude nejspíše Devil in Disguise sympaticky o poznání méně okázalý, pro fanoušky Monstra může být naopak příliš „cudný“. I bez srovnávání s Monstrem lze ovšem Devil in Disguise označit za solidní příspěvek do true crime žánru. Druhá série, která se zaměří na Richarda Ramireze, bude proto stát za pozornost.
Devil in Disguise se od „konkurenčního“ Monstra odlišuje svou střídmostí a vyhýbáním se senzacechtivosti. Seriál klade důraz na oběti Johna Wayna Gacyho, jejich zranitelnost a společenský kontext, který umožnil jeho činy. Vyhýbá se explicitnímu zobrazování vražd a soudním výpovědím a místo toho se soustředí na psychologické a systémové souvislosti. Struktura kombinuje policejní vyšetřování, právní kroky a Gacyho minulost, i když se chvílemi seriál nevyhnutelně točí v kruhu. Seriál přesto nabízí realistické a zodpovědné pojetí skutečného kriminálního případu, které pravděpodobně ocení především diváci preferující hlubší psychologické a společenské zkoumání, nikoliv efektní teatrálnost jako u poslední série zmiňovaného Monstra...
(4,91 z 5)