S filmem Hamlet (1948) se stal Sir Laurence Olivier, tehdy třikrát nominovaný na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon, prvním hercem nominovaným na Oscara za nejlepší režii a také prvním hercem nominovaným na Oscara za nejlepší film, který režíroval film nominovaný na Oscara (a vítězný). Stal se také prvním nominovaným hercem na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon, který získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon poprvé ze své čtvrté nominace. Byl to první britský nebo neamerický film, který získal Oscara za nejlepší film.
Jednalo se o první ze čtyřiadvaceti filmů, v nichž se objevili Christopher Lee (nosič kopí) a Peter Cushing (Osric).
Olivier, kterému bylo v době uvedení filmu do kin jednačtyřicet let, rozehrál oidipovský podtext hry do té míry, že do role Hamletovy matky obsadil osmadvacetiletou Eileen Herlieovou. Filmový vědec Jack Jorgens poznamenal, že „Hamletovy scény s královnou v jejích šatech s hlubokým výstřihem jsou prakticky milostné scény.“
Herlieová hrála Gertrudu také na Broadwayi v roce 1964 ve hře Richarda Burtona „Hamlet“, která byla zfilmována a uvedena v omezeném počtu představení. Zatímco v době, kdy Hamleta hrál Olivier, byla o jedenáct let mladší než její „syn“, v době, kdy ho hrál Burton, byla o sedm let starší.
Film začíná Olivierovým voiceoverem jeho vlastní interpretace hry, která byla kritizována jako reduktivní: „Je to tragédie muže, který se nedokázal rozhodnout.“ V tomto případě se jedná o tragédii, která se odehrála v době, kdy se Olivier rozhodl, že bude hrát v divadle. Olivier vyškrtl „politické“ prvky hry (zcela vyškrtl Fortinbrase, Rosencrantze a Guildensterna) ve prospěch intenzivně psychologického ztvárnění.
Jedním z puristů Williama Shakespeara, kteří kritizovali tuto osekanou verzi hry, byla Ethel Barrymoreová, která si stěžovala, že není tak věrná jako jevištní verze uvedená na Broadwayi v roce 1922, v níž Hamleta hrál její bratr John Barrymore. Ethel Barrymoreová v tom roce předávala Oscara za nejlepší film a byla viditelně otřesena, když přečetla jméno sira Laurence Oliviera jako vítěze. (IMDb/Wikipedia)
10. května 2025 Amerikánka – když trauma mluví barvami – 75 % Amerikánka (2024) režiséra Viktora Tauše je na naše poměry zcela výjimečný snímek, který byl vytvořen na základě skutečné události - předlohou Amerikánky pro film byla skutečná postava, […] Posted in Filmové recenze
7. května 2025 The Surfer - Nicolas Cage na vlnách toxické maskulinity Muž (Nicolas Cage) se po letech vrací na odlehlou idylickou pláž, kde vyrůstal a své nejšťastnější dny tu trávil surfováním. Svému synovi (Finn Little) chce dopřát to samé a společně tu […] Posted in Filmové recenze
6. května 2025 Občanská válka: Alex Garland servíruje válku bez návodu Alex Garland je velmi známý svoji předlohou pro film Pláž. Mně se dost zamlouval knihou Tesaract, kterou jsem četl před více než 20 lety. Mezi další pozoruhodné počiny patří určitě i […] Posted in Filmové recenze
5. května 2025 The Last of Us - Den první (S02E04) Možná Vám chybí recenze na předchozí díly, ale neměl jsem moc času a seriál se mi přestal tolik líbit. Možná čekám o seriálu trochu více. Spíše mně ale zklamalo to, že druhá hlavní postava […] Posted in TV Recenze
Nejnovější komentáře