Taxi

Taxi není prv­ním rema­kem fran­couz­ské­ho fil­mu, ale je jed­ním z mála, kte­rý pat­ří k lep­ším. Můj zce­la sub­jek­tiv­ní názor je, že v urči­tých ohle­dech svou před­lo­hu pře­ko­ná­vá. Je to zčás­ti způ­so­be­no tím, že se bez muče­ní při­znám k tomu, že mě ori­gi­nál­ní Taxi (ani jeho pokra­čo­vá­ní) pří­liš neo­kouz­li­lo. Rozhodně mi pří­liš nese­dl styl humo­ru, ale samo­zřej­mě jsem si vědom toho, že u mno­ha lidí je situ­a­ce opač­ná. Překvapivé je, že přes­to­že ame­ric­ký rema­ke pra­cu­je se stej­ný­mi ingre­di­en­ce­mi, půso­bil na mě veskr­ze klad­ně.U obou fil­mů je důraz kla­de­ný na to, aby fun­go­va­lo škádle­ní mezi dvě­ma hlav­ní­mi před­sta­vi­te­li, auta musí být dechbe­rou­cí a honič­ky extrém­ně zbě­si­lé. Příběh je něco, co zase není tak důle­ži­té a s troš­kou nad­sáz­ky se dá říct, že bys­te si mož­ná ani nevšimli, kdy­by žád­ný nebyl. Ale je. Sice jed­no­du­chý, ale je. Nešikovný poli­cis­ta Washburn (Jimmy Fallon) se sice sna­ží, ale vrás­ky na čele jeho nad­ří­ze­né (a býva­lé pří­tel­ky­ni) poru­či­ci Martě Robbins (Jennifer Esposito) dělá to, že kdy­ko­liv used­ne za volant, skon­čí to kata­stro­fou. Nakonec mu pro jeho i obec­né bez­pe­čí sebe­re řidič­ský prů­kaz. Když se tak Washburn naskyt­ne blíz­ko vylou­pe­ní ban­ky, musí si vzít taxi. A vybe­re si dob­ře. Žlutý Ford řídí nespou­ta­ná, ale vyni­ka­jí­cí jezd­ky­ně Belle (Queen Latifah), kte­rá ráda změ­ří síly s vůd­ky­ní žen­ské­ho gan­gu lupi­ček Vanessou (Gisele Bundchen)…

Tuctový děj vám sta­ros­ti dělat nemu­sí. Důležité je, že jejich vzá­jem­né stí­há­ní vám zved­ne adre­na­lin do hla­din, o kte­rých jste ani nevě­dě­li, že je máte. Kromě toho, pěk­ně „vytu­ně­ný“ taxík také laho­dí oku, stej­ně jako žen­ský gang. Úspěšně fun­gu­je i humor, kte­rý je někdy prvo­plá­no­vi­tý, ale tomu nikterak neu­bí­rá na jis­kři­vos­ti. Queen Latifah a Jimmy Fallon byli dob­rým cas­tingo­vým tahem, pro­to­že svým posta­vám pro­půj­či­li živel­nost a jejich vzá­jem­né špič­ko­vá­ní fun­gu­je skvě­le. Žena jako ústřed­ní cha­rak­ter byla pod­le mého dob­rá vol­ba a Queen Latifah má s komic­ký­mi role­mi své zku­še­nos­ti, stej­ně tak jako Jimmy Fallon a před­ved­li, že jim smy­sl pro humor nechy­bí.

Mimo této změ­ny je hlav­ním odli­še­ním od původ­ní ver­ze pře­de­vším styl gagů. Ničím se extrém­ně neli­ší od stan­dard­ní ame­ric­ké pro­duk­ce, ale veskr­ze se vyhý­bá trap­nos­ti. Netuším, jest­li bude ame­ric­ká ver­ze stra­vi­tel­ná pro fanouš­ky té, kte­ré vze­šla ze země gal­ské­ho kohou­ta, ale mys­lím, že by se tu neměl vyskyt­nout žád­ný vět­ší pro­blém. Pokud totiž člo­věk obě ver­ze srov­ná, tak se toho pří­liš nezmě­ni­lo. Tedy drob­něj­ších obměn je mno­ho, ale jinak je pou­ži­ty podob­né fil­mo­vé postu­py ala zbě­si­lý střih a sviž­ná kame­ra.

Já osob­ně jsem se u USA ver­ze bavil mno­hem více než u fran­couz­ské. Prostě a jed­no­du­še, evrop­ský smy­sl pro humor mi byl ten­to­krát mno­hem více vzdá­le­ný než ame­ric­ký. Největším kla­dem pro mě ale zůstá­vá obsa­ze­ní.