Příběh akční komedie Street Fighter se odehrává v barevných, divokých, zběsilých a šílených devadesátkách. Bývalá legenda bojových umění Ken Masters (Noah Centineo) právě na vlastní kůži poznává, že světská sláva je fakt jen polní sláva, protože po letech vítězství, obdivu, bohatství, chlastu a holek, mu zbyl už jen ten chlast. Když mu tedy lehce záhadná Chun-Li (Callina Liang) nabídne, aby se zúčastnil připravovaného celosvětového turnaje těch největších ranařů, zatáhne rostoucí panděro a bez ohledu na možné důsledky (že dostane strašlivě nařezáno) s účastí souhlasí. Absence formy nebude jediným problémem, se kterým se bude Ken potýkat. Turnaje se totiž zúčastní i Ryu (Andrew Koji), jeho bývalý pokrevní bratr, se kterým se kdysi brutálně rozhádal. A to pořád není ta hlavní špatná zpráva. Organizátorovi turnaje nejde o ty nejkvalitnější sportovní výkony a korunovaci nejlepšího bojovníka, ale chce realizovat děsivě ďábelský plán, jenž mu při souhře okolností pomůže ovládnout celý svět. Před Kenem tak leží pořádná výzva a jestli v ní neuspěje, bude to pro všechny znamenat GAME OVER...
Street Fighter je série arkádových bojových her od japonské společnosti Capcom, která debutovala v roce 1987. Hlavní série čítá šest dílů, celá franšíza však zahrnuje také desítky dalších her, kolekcí a různých verzí vydaných napříč mnoha platformami. V roce 1994 se dočkala také filmové adaptace, v níž si hlavní roli zahrál Jean-Claude Van Damme. Ta se ovšem v době svého uvedení nesetkala zrovna s pozitivním přijetím a ještě horší odezvu následně sklidil spin-off Street Fighter: Legenda z Hong Kongu z roku 2009. Když se během této dekády dočkal nové adaptace také Mortal Kombat, nejspíš neuškodí, když se podobného pokusu dočká i Street Fighter. Nová adaptace byla oznámena v roce 2023 a režie se původně měli ujmout bratři Danny a Michael Philippouovi, tvůrci hororu Mluv se mnou. Ti ovšem nakonec dali přednost hororu Vrať mi ji. Režie nového Street Fightera se tak nakonec ujal Kitao Sakurai, režisér skečové série The Eric André Show a komedie Mizerná jízda. S akčním žánrem sice nemá mnoho zkušeností, jako jeden ze scenáristů by si však mohl uvědomovat, že adaptaci Street Fightera není nutné pojmout až tak vážně. A právě to je nakonec jedna z pozitivních stránek této nové adaptace.
Děj filmu začíná v roce 1987, kdy se bojovník Ryu v podání Andrewa Kojiho stane vítězem turnaje World Warrior, jehož cílem je určit nejlepšího bojovníka na světě. Jeho triumf má ovšem tragické následky a cesty Ryua a jeho adoptivního bratra a nejlepšího přítele Kena Masterse, kterého ztvárnil Noah Centineo, se rozdělí. O šest let později se chystá druhý turnaj World Warrior, který má znovu rozhodnout o tom, kdo se stane nejlepším bojovníkem na světě. Tentokrát se však za velkolepou událostí skrývají také nekalé úmysly diktátora M. Bisona v podání Davida Dastmalchiana, jenž chce turnaj využít k dosažení vlastních cílů. Ryu a Ken se tak po letech znovu setkávají, aby se společně postavili hrozbě, která může mít katastrofální následky pro celý svět.
Děj je zasazen do 90. let, což se odráží nejen v poměrně výrazné retro stylizaci, ale také v jedné dobové vypalovačce za druhou. Film navíc přichází s řadou kreativních rozhodnutí, která jsou přinejmenším zajímavá. Flashbacky jsou například vyprávěny prostřednictvím klasické japonské animace, přičemž 2D souboje v tomto podání snadno evokují anime. Nechybí ani řada známých postav z původních her, od Zangiefa přes Blanku až po Vegu. Sakuraiův film navíc od začátku dává najevo, že se odmítá brát vážně. Přesto se v něm objevují i momenty, které se snaží hrát na vážnější notu a vyžadují od herců něco víc než jen rezignovaný výraz a dobře vypadající akční pózy.
Režisér Kitao Sakurai a spoluscenárista T. J. Fixman mají pro předlohu nejspíš slabost. Ve filmu se totiž objevuje zhruba patnáct postav a tvůrci se za pochodu snaží budovat vlastní mytologii i naznačovat, že by mohlo jít o začátek velké filmové franšízy. Možná by však v tomto ohledu neuškodilo trochu více skromnosti. Rozehrává se tu příliš mnoho dějových linek, film se pokouší vykreslit až příliš postav a zároveň kvapí kupředu takovým tempem, že chvílemi vyvolává dojem, jako by značná část materiálu skončila na podlaze střižny. Platí to mimo jiné pro samotný turnaj, z něhož ve výsledku nezbývá tolik, kolik by se vzhledem k jeho ústřednímu postavení mohlo zdát. Divák tak snadno může nabýt dojmu, že mu během sledování nevědomky unikla polovina filmu. Samotný turnaj totiž nepřináší takovou satisfakci, jakou by člověk očekával, a nejzajímavější akce se paradoxně odehrává mimo jeho dějiště.
V tomto ohledu má nový Street Fighter poměrně blízko k rebootu Mortal Kombat, který byl koncipován jako příběh odehrávající se před turnajem, na nějž mělo dojít až v letošním pokračování. Do jisté míry to naznačuje, že je turnaj v novém Street Fighterovi tak trochu navíc a hlavní důraz leží na snaze postavit se diktátorovi. Film přesto až příliš trpí syndromem současných blockbusterů, které si člověk nemůže naplno užít jako samostatná díla, protože působí spíše jako pilotní epizody seriálů. Jako by divákům vzkazovaly, že tentokrát to sice trochu skřípe, ale příště už to určitě bude stát za to. Samozřejmě za předpokladu, že do kin dorazí dostatek diváků a pokračování se podaří komerčně obhájit. V opačném případě zůstanou jen nenaplněné sliby.
Spousta věcí tu pravděpodobně bude fungovat jako fanouškovská služba, kterou ocení hráči původních videoher. Diváci, kteří s nimi nemají žádné zkušenosti, si ovšem v tomto ohledu vytáhnou kratší sirku. Zůstane jim tak víceméně neotesaný blockbuster s nepřehledným množstvím postav a poměrně nešikovnou snahou o budování vlastní mytologie. Jasně, pořád lze přistoupit na to, že je to zkrátka Street Fighter a očekávat něco komplexnějšího by možná byla chyba. Bylo by ovšem snadné předpokládat, že film dodrží alespoň základní vypravěčská pravidla a pochopí, že do kina není potřeba lákat výhradně fanoušky předlohy. Tahle neukázněná blbina tak může na řadu diváků působit jako pořádný maglajz. To, že se odmítá brát vážně, totiž nemůže sloužit jako univerzální omluva pro všechno, tím méně pro podivná dramaturgická rozhodnutí a problematickou snahu o budování vlastní mytologie.
Herci jsou tu alespoň obsazeni příhodně, a to dokonce i v případech, u nichž by člověk mohl mít pochybnosti o jejich hereckých kvalitách (50 Centovi je role Balroga vlastně docela šitá na míru). Oliviera Richterse jako Zangiefa nebo Codyho Rhodese jako Guilea sice film příliš nevyužívá, oba ovšem svým předobrazům odpovídají nejen typově, ale i hereckým projevem. Postavy jsou stylizované tak, aby evokovaly své videoherní předobrazy, zároveň však mají daleko k nedotaženým cosplayům. Jen digitální Blanka v podání Jasona Momoy by si možná zasloužil větší péči a David Dastmalchian jako Bison ne vždy působí úplně přesvědčivě (o roli se původně zajímal Walton Goggins, který by do ní na první pohled mohl zapadnout lépe). Minimálně Andrew Koji a Noah Centineo jsou nicméně sympatickou ústřední dvojicí, jejíž představitelé se dobře doplňují jako jin a jang. Zároveň dokážou přesvědčivě zahrát i složitější emoce, které vztah těchto znepřátelených přátel přináší.
Nová adaptace Street Fightera vyvolává dojem, že chce být přepálenou a nahláškovanou jízdou, která se nebude stydět čerpat ze svého videoherního zdrojového materiálu. Kitao Sakurai ovšem nedokáže tak úplně přesvědčit, že ví, jak na to. Výsledek je sice snaživý, v provedení však poměrně mělký. Režisér ne vždy dokáže odhadnout správnou míru, a byť mu nedělá problém nabídnout výrazné vizuální momenty a funkční akční choreografii, celek vyvolává dojem, že mu jde více o formu než o obsah. Film se tak za pochodu postupně rozpadá a člověk se nemůže zbavit pocitu, že by se tahle látka dala zpracovat zábavněji, nápaditěji a zkrátka lépe. Sázka na zpomalovačky a hravou kameru možná na někoho zabere, jako celek nicméně Street Fighter příliš nefunguje. A to ani jako příslib potenciální nové franšízy. Někomu tak možná bude stačit jako neurážející blbina, v součtu se ovšem dostavuje pocit, že by větší tah na branku dokázaly nabídnout i některé fanouškovské filmy. Je značka Street Fighter na filmovém plátně prokletá? Těžko říct. Už nyní by ovšem pár lidí nejspíš označilo nového Street Fightera za lepší film než ten s Van Dammem. Snad se tedy tahle série jednou dočká i skutečně povedené filmové adaptace.
Nový Street Fighter sází na přepálenou akci, retro stylizaci a nadsázku, která se nebojí čerpat z videoherní předlohy. Kitao Sakurai dokáže nabídnout několik výrazných vizuálních momentů, funkční akční choreografii i sympatickou ústřední dvojici, jeho snaha vybudovat základy potenciální filmové franšízy však naráží na překombinovaný děj, příliš mnoho postav a uspěchané vyprávění. Zatímco fanoušci původních her si mohou užít řadu odkazů a známých tváří, pro ostatní bude tenhle neukázněný blockbuster spíše nepřehlednou směsicí nápadů, která zaměňuje bezstarostnou zábavu za dramaturgickou neukázněnost. Street Fighter tak zůstává snaživou, místy zábavnou, ale ve výsledku poměrně mělkou adaptací, která svůj potenciál nedokáže naplno využít...
