Naše zářná léta od autorky Sarah Damoff je hluboký, emocionálně silný a místy velmi tíživý společenský román, který otevírá náročná témata spojená s fungováním rodiny, mezilidskými vztahy a vnitřními traumaty.
Příběh se odvíjí v průběhu několika desetiletí, kdy Ryan a Lilian vstupují do manželství, a chtějí založit rodinu. Jenže Lilian ž v minulosti jedno dítě měla, a to velmi otřese v základech v jejich vztahu. Po delším čase se konečně dočkají dcery Georgette, Ryan svůj strach ze zodpovědnosti o rodinu se snaží utopit v alkoholu. Život na hraně společnosti, alkoholismus, výčitky, tajemství, které vyšlo napovrch se celý život dotýkají Georgetty. Když se syn Liliany rozhodně vyhledat svou nevlastní sestru, je najednou postavena před těžké rozhodnutí. Dokáže se vyrovnat se svou rodinnou minulostí?
Kniha na první pohled působí, že se bude jednat o romantiku, paradoxně ale řeší důležitá životní témata jako je alkoholismus, odpuštění, či smrt blízkých. Kniha je rozdělena na tři části, z nichž každou je vypravěč někdo jiný. Má celkem 312 stran a čte se velmi dobře. Děj je zasazen do několika časových linek od roku 1958 až do roku 2019, což se mně velmi líbilo. První část vypráví Lilian a druhou vypráví Jet a třetí část Ryan. Na konci knihy je uveden epilog a poděkování autorky. Postupné střípky dávaly dohromady celý děj, který do sebe krásně zapadal. Velmi se mně líbí autorčin styl psaní. Tento román je její prvotina a rozhodně se povedl. Autorka poukázala na to, jak je alkoholismus ničivá závislost a co vše kolem sebe dokáže zničit.
Tento román mě zaujal svou anotací a moc jsem si ho chtěla přečíst. Od této autorky je to její prvotina. Její styl je zajímavý, svižně psaný příběh o vážném tématu, které je všude mezi námi a jeho závažnost si mnohdy ani úplně neuvědomuje, jak ničivá pro všechny může být závislost na alkoholu.
Na knize se mně moc líbí to, že navzdory těžkým momentům a bolavým životním cestám ukazuje příběh i naději, sílu lidského ducha a možnost vyrovnat se s tím, co nelze vzít zpět. Autorka píše velmi citlivě, čtivě a s velkou psychologickou hloubkou. Postavy nejsou černobílé, neuchylují se k lacinému moralizování a čtenář je spíše vedle k pochopení jejich motivací než k jejich odsouzení. Vyprávění má spád a střídání pohledů jednotlivých členů rodiny dodává příběhu na plastičnosti. Atmosféra bývá kvůli těžkým tématům velmi tíživá a depresivní, takže kniha nemusí sednout každému, kdo hledá oddechovou literaturu. Mě příběh velmi bavil a společně s hlavními postavami jsem dokázala intenzivně prožívat jejich život, který nebyl rozhodně jednoduchý.
Román Naše zářná léta vřele doporučuji všem milovníkům hlubších rodinných dramat a psychologicky zaměřených příběhů. Pokud máte rádi knihy, které ve vás zanechají silnou stopu, donutí vás k zamyšlení nad vlastní rodinnou historií a nebojí se jít na dřeň lidských emocí, tato kniha pro vás bude skvělou volbou.
Ukázka z knihy:
Nějak zvládnu udělat úkoly a pak si jdu vyčisti zuby před spaním. Když vyplivuji pastu, objeví se táta v otevřených dveřích do koupelny a odkašle si. „Jeden můj kamarád má temnou komoru a zítra odpoledne se spolu chystáme něco vyvolávat. Nechceš přijít taky? A s mámou se pak můžeme sejít v Chili cajun na večeři?“
„Fakt?“ Nikdy jsem mu neřekla, že bych se ráda naučila vyvolávat filmy. Nebo jak miluju těstoviny v Chili cajun.
„Jestli chceš, samozřejmě tě do ničeho nenutím.“
„Chci!“ Zní to dokonale.
„Tak fajn, vyzvednu tě ze školy.“ Klepne do zárubně. „Sladké sny.“
Jsem tak nadšená, že si málem zapomenu opláchnout zasychající kartáček, kterým se oháním, když říkám: „I tobě!“
Usměju se tak radostně, že mám chuť ho obejmout, z nějakého důvodu to ale neudělám. Nechám ho odejít, opláchnu kartáček, umyju si obličej tím novým mýdlem na akné, co mi koupila máma, a myslím na úvod k ústavě, vyvolávání filmů a na to, že půjdu do restaurace ne s jedním, ale se dvěma rodiči.
Druhý den jsou temná komora i cajunské těstoviny zrovna tak dokonalé, jak jsem si představovala, na hony vzdálené takovým přehmatům se Stelem i otravnému cvakání propiskou.
Místo abych měla pocit, že mi překáží, těším se, až půjdeme po večeři domů. Třeba mi poradí s pár věcmi kolem foťáku.
Doma se převléknu, vezmu fotoaparát a vrátím se s ním do obýváku, zjistím ale, že máma sedí s tátou na pohovce a on ji drží kolem ramen. Zdá se mi v tom objetí nějak jiná, mladá, malá, nevím. Noh má přehozenou přes jeho. Tiše si povídají, když si mě všimnou, zmlknou. Máma se na mě usměje, vyloženě září. „Pojď si sednout k nám,“ nabídne mi táta a ukáže ke křeslu. Zve mě do mého vlastního obýváku.
Dokonce si zapálili svíčku, vůbec se mi to nechce líbit. Mělo by, jenže nelíbí. „Ehm, ani ne, chystala jsem se zavolat Kendimu a pak jít spát.“ Neohrabaně zamávám a opustím pokoj. „Dobrou.“
Nechystala jsem se ani k jednomu, zato teď už ano. Zavolám kamarádovi a ptám se ho, proč mám pocit, jako bych je oba ztrácela. Proč tátu chci jedině za svých podmínek. Jako kdyby to bylo mnohem složitější než přání k Vánocům, rodinné výlety a rodičovské schůzky s učiteli.
Několik slov o autorce:
Sarah Damoff žije s manželem a dětmi v Texasu. Její texty se mimo jiné objevily v Porter House Review, Ruminate Magazine a v Open Global Rights. Román Naše zářná léta je její prvotina.
Autorka: Sarah Damoff
Překlad: Lenka Fajtejsková
Žánr: beletrie, romantika
Vydáno: Vydala Euromedia Group, a.s.,Ikar, Praha, 2026
Počet stran: 312
Vazba knihy: brožovaná
ISBN: 978-80-249-5871-2
Knihu můžete koupit zde:
