Zavítala jsem na festival v Karlových Varech, kde jsem si koupila pár posledních vstupenek do kina a mezi nimi i Sulejmanův příběh, čehož určitě nelituji. Ve Francii je sice téma imigrantů velmi často skloňováno a bylo již natočeno mnoho filmů s touto tematikou, jako například Bídníci a Nežádoucí autora Ladje Lyho, ale přesto každý snímek zabírá toto téma z jiného úhlu pohledu. Pojďme se tedy podívat, jak se toho zhostil francouzský režisér Boris Lojkine, který za tento svůj snímek získal cenu poroty na festivalu v Cannes (2024) a rovněž Cenu kritiků FIPRESCI (2024).
Jedná se o sociální drama, které velmi lidsky pojednává o osudu uprchlíků. Děj je zasazen do hlavního města Paříže, kde hlavním hrdinou je mladík tmavé pleti Sulejman Sangaré (Abou Sangare, pro kterého byl tento snímek první filmovou rolí a který za tuto roli získal ocenění Un certain regard na festivalu v Cannes). Abou Sangare hraje velice autenticky a přesvědčivě jakoby se tím živil již roky. Toto drama ukazuje těžký osud uprchlíků, kteří jsou nuceni opustit svou rodnou zemi, své rodiny a blízké, aby v naději dlouhou dobu putovali za lepším živobytím. Na této strastiplné cestě bohužel musejí čelit chudobě, hladu, nemoci a jiným těžkostem, aby se ocitli ve vysněné zemi, kde je bohužel čekají neméně trýznivé strasti. Jsou obvykle nuceni pracovat na černo, pracovat do úmoru, čelit nepřízni nejen osudu ale i nepřátelství ze strany svého okolí.
Drama vzniká vykreslením nelehkých osudů široké přistěhovalecké komunity chudých lidí. Boris Lojkine dokázal dramatizovat příběh tak, že po celou dobu poutá pozornost diváka překotným dějem, kdy sledujeme čerstvého přistěhovalce Sulejmana v roli kurýra, jak rozváží jídlo na kole rušnými ulicemi a přitom si opakuje svou verzi příběhu pro pohovor na imigračním úřadě. Není divu, že při takovém vytížení se Sulejman srazí s autem a havaruje. Bohužel to není vše. Nepodaří se mu ani získat své peníze od kolegy, pro kterého pracuje. Navíc tuto práci vzápětí ztrácí. Nemá tedy ani peníze, ani práci, ani papíry na pohovor a poslední autobus do nocležny pro bezdomovce mu ujel. Na tomto místě zmlácený a zakrvácený Sulejman pláče a tato chvíle je velmi emotivní. Děj filmu je dostatečně srozumitelný, poutavý a dobře vykreslený. Děj není nudný, ale naopak má spád a je eskalován až do svého úplného konce, kterým je samotný pohovor na imigračním úřadě. O úspěšnosti či neúspěšnosti pohovoru se můžeme jen domýšlet, protože Sulejman odvyprávěl zakoupený příběh, který však pracovnice úřadu slyší zhruba dvakrát do týdne.
Snímek se mi líbil, protože je hluboce lidský, emotivní a dramatický. Ukazuje divákovi nelehký osud přistěhovalců tmavé pleti, kteří se i přes překážky sebevíc snaží zařadit do společnosti. Dále divákovi snímek ukazuje imigranty i v jiné poloze než pouhé nežádoucí narušitele pořádku, vandaly, zloděje nebo potížisty, kteří mají co do činění s policií.
Snímek dokazuje oprávněnost všech získaných ocenění. Děj snímku poskytuje jiný pohled na osudy imigrantů. Snímek je určen pro náročného diváka a je přístupný od 12 let. Protože se snímek líbil celé naší rodince, dávám úžasných 90%.
SULEJMANŮV PŘÍBĚH
Původní název: L’Histoire de Souleymane
Žánr: Drama
Země: Francie
Rok: 2024
Stopáž: 93 min
Režie: Boris Lojkine
Scénář: Boris Lojkine, Delphine Agut
Hrají: Abou Sangare, Nina Meurisse, Emmanuel Yovanie, Younoussa Diallo
Produkce: Bruno Nahon
Střih: Xavier Sirven
Kostýmy: Marine Peyraud
Nejnovější komentáře