Sulejmanův příběh: Emotivní francouzské sociální drama

Photo © Pyramide

Zavítala jsem na fes­ti­val v Karlových Varech, kde jsem si kou­pi­la pár posled­ních vstu­pe­nek do kina a mezi nimi i Sulejmanův pří­běh, čehož urči­tě neli­tu­ji. Ve Francii je sice téma imi­gran­tů vel­mi čas­to sklo­ňo­vá­no a bylo již nato­če­no mno­ho fil­mů s tou­to tema­ti­kou, jako napří­klad Bídníci a Nežádoucí auto­ra Ladje Lyho, ale přes­to kaž­dý sní­mek zabí­rá toto téma z jiné­ho úhlu pohle­du. Pojďme se tedy podí­vat, jak se toho zhos­til fran­couz­ský reži­sér Boris Lojkine, kte­rý za ten­to svůj sní­mek zís­kal cenu poro­ty na fes­ti­va­lu v Cannes (2024) a rov­něž Cenu kri­ti­ků FIPRESCI (2024).

Jedná se o soci­ál­ní dra­ma, kte­ré vel­mi lid­sky pojed­ná­vá o osu­du uprch­lí­ků. Děj je zasa­zen do hlav­ní­ho měs­ta Paříže, kde hlav­ním hrdi­nou je mla­dík tma­vé ple­ti Sulejman Sangaré (Abou Sangare, pro kte­ré­ho byl ten­to sní­mek prv­ní fil­mo­vou rolí a kte­rý za tuto roli zís­kal oce­ně­ní Un cer­ta­in regard na fes­ti­va­lu v Cannes). Abou Sangare hra­je veli­ce auten­tic­ky a pře­svěd­či­vě jako­by se tím živil již roky. Toto dra­ma uka­zu­je těž­ký osud uprch­lí­ků, kte­ří jsou nuce­ni opus­tit svou rod­nou zemi, své rodi­ny a blíz­ké, aby v nadě­ji dlou­hou dobu puto­va­li za lep­ším živo­by­tím. Na této stras­tipl­né ces­tě bohu­žel muse­jí čelit chu­do­bě, hla­du, nemo­ci a jiným těž­kos­tem, aby se ocit­li ve vysně­né zemi, kde je bohu­žel čeka­jí nemé­ně trýzni­vé stras­ti. Jsou obvykle nuce­ni pra­co­vat na čer­no, pra­co­vat do úmo­ru, čelit nepří­z­ni nejen osu­du ale i nepřá­tel­ství ze stra­ny své­ho oko­lí.

Drama vzni­ká vykres­le­ním neleh­kých osu­dů širo­ké při­stě­ho­va­lec­ké komu­ni­ty chudých lidí. Boris Lojkine doká­zal dra­ma­ti­zo­vat pří­běh tak, že po celou dobu pou­tá pozor­nost divá­ka pře­kot­ným dějem, kdy sle­du­je­me čer­stvé­ho při­stě­ho­val­ce Sulejmana v roli kurý­ra, jak roz­vá­ží jíd­lo na kole ruš­ný­mi uli­ce­mi a při­tom si opa­ku­je svou ver­zi pří­bě­hu pro poho­vor na imi­grač­ním úřa­dě. Není divu, že při tako­vém vytí­že­ní se Sulejman sra­zí s autem a hava­ru­je. Bohužel to není vše. Nepodaří se mu ani zís­kat své pení­ze od kole­gy, pro kte­ré­ho pra­cu­je. Navíc tuto prá­ci vzá­pě­tí ztrá­cí. Nemá tedy ani pení­ze, ani prá­ci, ani papí­ry na poho­vor a posled­ní auto­bus do noclež­ny pro bez­do­mov­ce mu ujel. Na tom­to mís­tě zmlá­ce­ný a zakr­vá­ce­ný Sulejman plá­če a tato chví­le je vel­mi emo­tiv­ní. Děj fil­mu je dosta­teč­ně sro­zu­mi­tel­ný, pou­ta­vý a dob­ře vykres­le­ný. Děj není nud­ný, ale nao­pak má spád a je eska­lo­ván až do své­ho úpl­né­ho kon­ce, kte­rým je samot­ný poho­vor na imi­grač­ním úřa­dě. O úspěš­nos­ti či neú­spěš­nos­ti poho­vo­ru se může­me jen domýš­let, pro­to­že Sulejman odvy­prá­věl zakou­pe­ný pří­běh, kte­rý však pra­cov­ni­ce úřa­du sly­ší zhru­ba dva­krát do týd­ne.

Snímek se mi líbil, pro­to­že je hlu­bo­ce lid­ský, emo­tiv­ní a dra­ma­tic­ký. Ukazuje divá­ko­vi neleh­ký osud při­stě­ho­val­ců tma­vé ple­ti, kte­ří se i přes pře­káž­ky sebe­víc sna­ží zařa­dit do spo­leč­nos­ti. Dále divá­ko­vi sní­mek uka­zu­je imi­gran­ty i v jiné polo­ze než pou­hé nežá­dou­cí naru­ši­te­le pořád­ku, van­da­ly, zlo­dě­je nebo potí­žis­ty, kte­ří mají co do čině­ní s poli­cií.

Snímek doka­zu­je opráv­ně­nost všech zís­ka­ných oce­ně­ní. Děj sním­ku posky­tu­je jiný pohled na osu­dy imi­gran­tů. Snímek je určen pro nároč­né­ho divá­ka a je pří­stup­ný od 12 let. Protože se sní­mek líbil celé naší rodin­ce, dávám úžas­ných 90%.

SULEJMANŮV PŘÍBĚH

Původní název: L’Histoire de Souleymane

Žánr: Drama

Země: Francie

Rok: 2024

Stopáž: 93 min

Režie: Boris Lojkine

Scénář: Boris Lojkine, Delphine Agut

Hrají: Abou Sangare, Nina Meurisse, Emmanuel Yovanie, Younoussa Diallo

Produkce: Bruno Nahon

Střih: Xavier Sirven

Kostýmy: Marine Peyraud