Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly – praktické rady

20240630 191054

Od této pub­li­ka­ce jsem oče­ká­va­la mno­ho. Její název sli­bu­je rady pro rodi­če dětí od 2 do 18. Aby nám důvě­řo­va­ly, svě­řo­va­ly se a při­ja­ly naši pomoc či radu, což je snem vět­ši­ny z nás.

Komunikace s potom­ky není jed­no­du­chá, v tom mi dají všich­ni zaprav­du. Jelikož se jed­ná o dru­hé roz­ší­ře­né vydá­ní, je jas­né, že je o dané téma vel­ký zájem.

Zaradovala jsem se, koneč­ně návod pro rodi­če, pra­ro­di­če, uči­te­le i vycho­va­te­le. Text je obsáh­lý, v sed­mi kapi­to­lách se věnu­je dět­ským poci­tům, radí, jak dosáh­nout spo­lu­prá­ce, jak poká­rat, ale netrestat, pod­po­ro­vat samo­stat­nost, jak chvá­lit nebo jak osvo­bo­dit děti z jejich role. Je hez­ké, že auto­ři po tři­ce­ti letech prv­ní vydá­ní aktu­a­li­zu­jí, tak­že by bro­žu­ra měla být upra­ve­na s ohle­dem na dneš­ní potře­by.

Přestože se tam obje­vu­jí dob­ré postře­hy a při­po­mín­ky, kníž­ka mě cel­ko­vě zkla­ma­la. Dnešní uči­te­lé, vycho­va­te­lé a rodi­če nema­jí čas pře­mýš­let tak důsled­ně o kaž­dé větě, kte­rou svým žákům či rato­les­tem ozná­mí, a někte­ré for­mu­la­ce v mode­lo­vých situ­a­cích půso­bí až komic­ky. Uvedu pří­klad: Malý syn řek­ne mat­ce, že chce své křu­pa­vé tyčin­ky. Nejprve je tu uve­den pří­klad chyb­né­ho řeše­ní, kdy mu máma odpo­ví, že doma žád­né nema­jí, a nabíd­ne mu sušen­ky. Syn sebou praští o zem a ona mu vyčí­tá, že se cho­vá jako mimi­no. Tuto situ­a­ci všich­ni dob­ře zná­me. Dále tvůr­ci popi­su­jí dle nich správ­né řeše­ní, kdy máme spl­nit chlap­co­vo přá­ní v před­sta­vách, tedy tak, že pro­hlá­sí­me: „Kéž bych ty tyčin­ky doma měla. Vidím, jak moc by sis je přál. Kdybych tak měla kou­zel­nou moc a moh­la ti při­ča­ro­vat něja­kou vel­kou kra­bi­ci. Možná by sis dal něja­ké sušen­ky.“ Načež dít­ko radost­ně sou­hla­sí. Ale děti nejsou hloupé, mě osob­ně by tato reak­ce mat­ky už v mém dět­ském věku vel­mi popu­di­la.

Kniha obsa­hu­je množ­ství obráz­ků, kte­ré zná­zor­ňu­jí mode­lo­vé situ­a­ce. Avšak výsled­ky tako­vé­ho­to typu komu­ni­ka­ce jsou při­nejmen­ším spor­né. Záměr pisa­te­lů je chvá­ly­hod­ný, ale nemys­lím si, že jejich meto­da pla­tí na všech­ny bez roz­dí­lu, přes­to­že jsou zde uve­de­ny zku­še­nos­ti rodi­čů, kte­ří byli s tím­to návo­dem spo­ko­je­ni.

Podle mne tato bro­žu­ra není vhod­ná pro Českou repub­li­ku, je psá­na pro jiné pro­stře­dí, kon­krét­ně Ameriku v roce 1980. Celkově mi zkrát­ka nevy­ho­vu­je, přes­to­že s výcho­vou a vzdě­lá­vá­ním zku­še­nos­ti mám. Ostatním se však osvěd­čit může, pro­to je nej­lep­ší dané tech­ni­ky vyzkou­šet v pra­xi.

Autor: Adele Faber, Elaine Mazlish

Název: Jak mlu­vit, aby nás děti poslou­cha­ly

Nakladatelství: CPress ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a. s.

Žánr: psy­cho­lo­gie pro kaž­dé­ho
pro rodi­če - ostat­ní
výchov­ní rád­ci

Jazyk: češ­ti­na

Původní název: How to Talk so Kids Will Listen and Listen so Kids Will Talk_2E.

Původní jazyk: ang­lič­ti­na

Překladatel: Eva Kadlecová

Počet stran: 268

EAN: 9788026451341

Datum vydá­ní: 08.04.2024

Věk: od18

Formát: 167x225 mm

Hmotnost: 0,465

Typ: Kniha

Vazba: bro­žo­va­ná lepe­ná

Hodnocení: 50 %