Tajemství a smysl života: Teze, antiteze a syntéza

(4 hlasů, průměr: 4,75 z 5)

Loading...

Považuji se za filo­zo­f­ku a spi­ri­tu­ál­ně cítí­cí bytost, pro­to jsem před rokem nemoh­la minout duchov­ně zamě­ře­ný sní­mek od Petra Vachlera, na kte­rý jsem byla veli­ce zvě­da­vá, jak celé „tajem­ství„ poj­me, neboť si sama již od dět­ství kla­du tu neod­byt­nou otáz­ku, jaký je smy­sl tady toho vše­ho? Proč tu jsme? Co bude po smr­ti? Je po smr­ti ješ­tě vůbec něco? Již trai­ler napo­ví­dal, že sní­mek bude dob­ře ani­mo­va­ný, barev­ný a líbi­vý s mno­ha oži­vu­jí­cí­mi efek­ty. Tedy zbý­vá otáz­ka, zda souzním ješ­tě i s pre­zen­to­va­ný­mi myš­len­ka­mi?

Anotace se tvá­ří tro­chu skou­pě a nepro­zra­zu­je pří­liš: „Co je smys­lem živo­ta? Co je lás­ka, humor, strach a smrt? Je všech­no jen sen? Kdo jsme a kam smě­řu­je­me? Probudíme se, vzpo­me­ne­me si? Na tyto a dal­ší otáz­ky se sna­ží nalézt odpo­věď celo­ve­čer­ní film Petra Vachlera s názvem Tajemství a smy­sl živo­ta.

Petr Vachler, kte­rý se sním­kem vyzná­vá ze své­ho „nábo­žen­ství“, se ujal scé­ná­ře, režie i pro­duk­ce a nedo­padlo to vůbec špat­ně. Petra Vachlera noto­ric­ky zná­me zejmé­na z Českých lvů, kde byl vyhlá­šen svý­mi vege­ta­ri­án­ský­mi rau­ty, tedy všich­ni víme, že Petr jako duchov­ní bytost nejen­že cho­dí bos, ale je vege­ta­ri­án. Je již méně zná­mý jako reži­sér, debu­to­val svým sním­kem Doblba! (2005), což je pří­běh čer­né vánoč­ní kome­die ode­hrá­va­jí­cí se v roz­vět­ve­né rodi­ně Mukových. Dále se pro­sla­vil svou Vachler Art Company (VAC), kde se podí­lel jako autor, kame­ra­man, reži­sér a pro­du­cent.

Jaký je žánr díla? Je těž­ké určit žánr tako­vé­ho díla, kte­ré bych cha­rak­te­ri­zo­va­la jako filozoficko-duchovní zamyš­le­ní. Oficiálně je žánr uve­den jako Telenovela / Animovaný / Fantasy. Tak ani­mo­va­ný je jis­tě, na tom se shod­ne­me. O fan­ta­sy bych více­mé­ně pochy­bo­va­la a tele­no­ve­la mi sem úpl­ně nese­dí. V čes­kém názvu figu­ru­je sice slo­vo „tajem­ství“, nicmé­ně žád­né abso­lut­ní prav­dy nikdo niko­mu vnu­co­vat nebu­de. Chceš se zamys­let – můžeš, nechceš – nech být. Rozhodně bych neřek­la, že sní­mek někým mani­pu­lu­je – to lze říct i o tele­viz­ních kri­mi zprá­vách. Každý si ze sním­ku vez­me to svo­je, kdo nemá v hla­vě nic – neod­ne­se si nic… Nicméně více se mi líbí ang­lic­ký název The Meaning and Mystery of Life, kte­rý se mi jeví jako více při­lé­ha­vý, neboť „mys­te­ry“ může zna­me­nat mysté­ri­um, záha­du nebo tajem­ství. Ano, já osob­ně si mys­lím, že z urči­té­ho pohle­du je život mysté­ri­um a my se pou­ze pokou­ší­me hle­dat jeho význam. Petr Vachler se ve sním­ku zamýš­lí spo­lu s reno­mo­va­ný­mi a svě­to­vě uzná­va­ný­mi věd­ci, léka­ři, psy­cho­lo­gy, filo­zo­fy, spi­so­va­te­li, mys­li­te­li, šama­ny a dal­ší­mi zná­mý­mi osob­nost­mi jako jsou Stanislav Grof, Raymond Moody, Andreas Clauss, Deepak Chopra, Silvano Paolucci, Ruediger Dahlke, Sandra Epstein, Sergej Lazarev, Srikumar Rao, Vincent Bridges, Dan Millman, Dannion Brinkley, Alicia Hamm, Emahó a celo­svě­to­vě zná­mý Don Miguel Ruiz.

Formou i obsa­hem jde o uni­kát­ní film v našich kon­či­nách. Co se týče audi­o­vi­zu­á­lu, byla jsem pře­kva­pe­na na čes­ké pomě­ry dob­rým výko­nem, a tedy nemám více­mé­ně co vytknout. Všudypřítomné ani­ma­ce nepů­so­bí samo­ú­če­lo­vě, kýčo­vi­tě ani laci­ně, ale vkus­ně oži­vu­jí. Optické tri­ky jsou efekt­ní. Herci hra­jí lehce a při­ro­ze­ně, nikdo nepře­hrá­vá ani není topor­ný. Pro mě je to pří­jem­ná podí­va­ná. Čmelák jako prů­vod­ce mi neva­dil, nei­ri­to­val mě ani nepře­ká­žel, dokon­ce se mi jevil jako vkus­ný a mno­hoznač­ný. Bez včel a čme­lá­ků život zde na zemi skon­čí. Otázka je, zda si to kdo ve svém zbě­si­lém tem­pu živo­tem uvě­do­mu­je. Možná si to vět­ši­na lidí uvě­do­mí, až bude poz­dě. Čmelák mno­ho­krát sta­hu­je opo­nu a to je sym­bo­lic­ky smys­lem toho­to sním­ku – nahléd­nout za opo­nu dění zde. Většina lidí je pono­ře­na do své­ho živo­ta a jen málo­kdo nahlí­ží na sku­teč­nos­ti za opo­nou. Citáty moud­rých se mi neje­ví jako prázd­né frá­ze ani jako klišé. Co mi malin­ko vadi­lo, bylo až přespří­liš vel­ké množ­ství moud­rých citá­tů, kte­ré se v rych­lém sle­du za sebou vždy na oka­mžik mih­ly dějem jako vsuv­ka, tak­že byly stě­ží regis­tro­va­tel­né a divák si je nemohl více vychut­nat. Snímek před­sta­vu­je tako­vou mozai­ku. Má dvě lin­ky, jed­nu dějo­vou a dru­hou „tam za opo­nou“, kde se roze­bí­ra­jí vtí­ra­vé otáz­ky smys­lu.

Co se týče myš­le­nek pre­zen­to­va­ných sním­kem, asi lze oče­ká­vat, že nesou­hla­sím úpl­ně se vším, ale to je zce­la pocho­pi­tel­né. Nemyslím si, že by bylo mož­né nalézt dvě oso­by, kte­ré by sou­hla­si­ly se vše­mi svý­mi názo­ry kom­plet­ně. Přínosné je už to, že se Petr Vachler hlá­sí ke své­mu pře­svěd­če­ní a doka­zu­je to. Ačkoliv něko­mu může vadit míchá­ní růz­ných názo­rů dohro­ma­dy, mě to neva­dí, pro­to­že mnoh­dy jde o sdě­le­ní téhož z jiné­ho úhlu pohle­du a mezi růz­ný­mi pří­buz­ný­mi teze­mi může pozor­ný divák zahléd­nout syn­té­zu - zkrát­ka ne to, v čem jsou jed­not­li­vé teze odliš­né, ale v čem se potká­va­jí. Z mého pohle­du je nej­dů­le­ži­těj­ší spo­leč­ná dis­ku­ze a hle­dá­ní spo­leč­né ces­ty mezi tezí a anti­te­zí. Nicméně sní­mek se mi líbil a hod­no­tím jej jako pří­nos­ný, pro­to­že ote­ví­rá zají­ma­vá téma­ta pro pře­mýš­le­ní, kte­ré já mám tolik ráda. Samozřejmě, že toto se nebu­de líbit lidem, kte­ří nera­di pře­mýš­lí, rádi si uží­va­jí pou­ze adre­na­li­no­vou, tes­toste­ro­no­vou, ste­ro­i­do­vou, hor­mo­nál­ní, alko­ho­lo­vou či jinou jízdu živo­tem bez vyš­ší­ho smys­lu. Nejsme všich­ni stej­ní a kaž­dý pre­fe­ru­je jiný druh zába­vy, co se líbí jed­no­mu, nemu­sí se líbit dru­hé­mu. Tedy jed­ni hol­du­jí tře­ba hrám a akč­ní podí­va­né, kdež­to jiný si vychut­ná hlou­ba­vý sní­mek s něja­kým smys­lu­pl­ným posel­stvím.

Ze sním­ku si asi kaž­dý zapa­ma­tu­je zejmé­na Jana Budaře, kte­rý je znám svým alter­na­tiv­ním zamě­ře­ním, kres­le­ním obráz­ků a sepi­so­vá­ním své­ho vlast­ní­ho sná­ře. Jan Budař uvá­dí, že si fil­my již vybí­rá a nehra­je tedy ve všem, co se mu nabí­zí. Je tedy evi­dent­ní, že nej­spí­še souzní s posel­stvím toho­to sním­ku. Dále se obje­ví cha­risma­tic­ký Josef Polášek, mla­dič­ká Barbora Seidlová, krás­ná Andrea Růžičková, kte­rou zná­me pře­de­vším z Vyprávěj, a Aneta Krejčíková. Kromě „her­ců“ si zahrál i sám tvůr­ce Petr Vachler a rov­něž se sním­kem mih­ly i jeho syno­vé Viliam a Theodor. Také Petrova dce­ra Valerie Vachlerová se účast­ni­la a zejmé­na pak sklá­da­la hud­bu.

Pro koho je sní­mek určen? Ačkoliv je Petrův sní­mek při­jat spo­leč­nos­tí roz­po­ru­pl­ně, neboť vět­ši­na kon­zum­ních divá­ků jej nepo­cho­pi­la a pro­to jej zavrh­la, dílo má i klad­né ohla­sy od své počet­né základ­ny divá­ků. Tento film je určen pře­de­vším spi­ri­tu­ál­ně ote­vře­né­mu pub­li­ku sestá­va­jí­cí z bytos­tí, kte­ré si potr­pí na ten­to druh duchov­na. Pokud se sami neza­jí­má­te o duchov­no, spi­ri­tu­a­li­tu či otáz­ky smys­lu živo­ta, radě­ji si zhléd­nu­tí sním­ku dob­ře roz­mys­le­te.

Snímek kro­mě toho, že je vizu­ál­ně veli­ce nápa­di­tý svý­mi ani­ma­ce­mi, má také hlu­bo­kou myš­len­ku a posel­ství. Snímek nad­ha­zu­je otáz­ky a hle­dá odpo­vě­di. Líbí se mi nejen ani­mo­va­ná for­ma zpra­co­vá­ní, ale i obsah. Oceňuji, že svůj postoj tvůr­ci pod­po­ři­li vystou­pe­ním věd­ců, léka­řů, psy­cho­lo­gů, filo­zo­fů, šama­nů a mys­li­te­lů, kte­ří pre­zen­tu­jí své myš­len­ky. Film zís­kal na ČSFD v tuto chví­li krás­ných 50% a já osob­ně dávám 60%.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře