Snad nejkontroverznější film letošního roku konečně přišel do kin. Olivia Wilde si opět sedla na režisérské křeslo a po svém debutu Šprtky to chtěj taky z roku 2019 přichází se svým druhým filmem, To nic, drahá.
Premiéře snímku předcházela celá řada kontroverzí a skandálů. Původně si v něm měl zahrát Shia LaBeouf, byl však z natáčení vyhozen a nahrazen zpěvákem Harrym Stylesem. Ten se navíc během natáčení sblížil s Olivií Wilde, a to až tak moc, že se rozvedla se svým bývalým manželem Jasonem Sudeikisem. Hlavní hvězda Florence Pugh pak odmítla zúčastnit se veškerých aktivit okolo premiéry filmu (rozhovory, promo,...) a objevila se pouze na červeném koberci na festivalu v Benátkách. Styles navíc schytal vlnu kritiky ohledně jeho herectví, když byly do světa vypuštěny první klipy z filmu. Dokáže tedy snímek samotný tyto kontroverze překonat a vrýt se lidem do paměti nejen díky nim, ale i díky své kvalitě?
Bohužel... asi ne tak docela. Filmu totiž chybí dvě zásadní věci - silná myšlenka a solidní scénář. Příběh se odehrává v idylickém odlehlém městě cca v 50. letech, kde muži pracují na tajném projektu s názvem Victory a ženy zůstávají doma a starají se o domácnost. Všeho je dost, nikdo si nemá nač stěžovat, všichni žijí naprosto ideální život. Hlavní hrdinka Alice (Florence Pugh) si ale začne všímat zvláštních věcí, které se stávají jí nebo lidem v jejím okolí, a pomalu jí dochází, že tvůrce Victory Frank (Chris Pine) něco tají. A tohle všechno funguje opravdu na výbornou - režie je pevná a sebejistá, kamera Matthewa Libatiqua je velmi nápaditá a perfektně využívá prostředí a kulis a také v dialogových scénách vždy zabírá aktéry s naprostou precizností, dialogy fungují, herecké výkony jsou dobré až vynikající, a snímek působí velice atmosféricky, velkolepě, a zároveň úzkostlivě a děsivě. Divák napjatě čeká na rozuzlení a až do doby těsně před ním vše jde jako po másle. Jenže pak přijde ono odhalení a příběh se vysvětlí, a divák sedí a říká si „...aha? To je ono? Nic hlubšího v tom není?“ Hlavní myšlenka filmu (není spoilerem, když řeknu že jde o boj proti patriarchátu - bylo to oficiálně „odhaleno“ již dávno před premiérou) je sice důležitým tématem, nicméně je podána nesmírně nezajímavě, jednoduše a povrchově. A scénář se v té úplně finální části, v posledních minutách filmu, také rozpadá, ty nejzajímavější otázky zůstanou nezodpovězeny, a spíše než jako umožnění divákovi vysvětlit si finále po svém (což byl snad úmysl) to spíše působí tak, že scénáristé absolutně netušili, jak film ukončit, a tak prostě udělali to, co udělali - to už zde vyzrazovat nebudu. A ten celkový zvrat je vlastně také neoriginální a neuspokojující.
Co je ovšem uspokojující jsou již zmíněné herecké výkony. Především Florence Pugh v roli Alice si pro sebe krade každou scénu, ve které je (což jsou prakticky všechny scény), a je zde naprosto fantastická. Všechny polohy zvládá na výbornou a její herectví je skutečně strhující. Chris Pine alias Frank je taktéž výborný a hlavně jeho neverbální herectví je nutno vyzdvihnout, ale bohužel není ve filmu zdaleka tak moc, jak by si zasloužil. Samozřejmě je potřeba zmínit Harryho Stylese - po jeho hereckém debutu v Nolanově Dunkirku (2017) a po cameu v loňských Eternals od Marvelu se jedná o jeho třetí film a vůbec první hlavní roli. Po Alice je totiž právě Stylesův Jack Chambers druhou nejdůležitější postavou v příběhu. A upřímně, na to, že jde o jeho první velkou hereckou zkušenost, to vlastně není vůbec špatné. Samozřejmě excelentní Florence Pugh nesahá ani po paty a místy je vidět, že je jakožto herec nezkušený, ale emoce jsem mu věřil a Jackovu motivaci a jeho příběh mi dokázal prodat. Nikdy mě nerušil a z příběhu nevytrhl a s herci skvěle splynul. A i ostatní ve vedlejších rolích byli vesměs dobří, i když neměli mnoho příležitostí zazářit - snad jen Olivia Wilde v roli Bunny měla ke konci filmu jeden herecky slabší moment, ale také nešlo o nic hrozného.
Celkově tedy film funguje skvěle až do chvíle, než se zjistí, o čem vlastně je - v tom bodě se rozpadne a bohužel je svým koncem celý pokažen. Zklamání. Slabých 70 %.
