Načítám počet zobrazení...
Občas se setkávám s názory, že ideální novinář by měl být objektivní. Zaznívá to i od lidí, kteří sami mají k nějaké objektivitě na hony daleko. Daný reportérův postoj je pak dáván jako příklad toho, jak se novinařina dělat má v kontrastu k „aktivistickému“ přístupu. Chápu, že na tom třeba něco je, ale úplně s tím nesouhlasím.
Předně si myslím, že být skutečně objektivní je docela těžké, ba přímo nemožné. Pokud se vydáte např. jako reportér do nějaké země zmítané válečným konfliktem, tak tam nepřijíždíte jako úplná „tabula rasa“, ale zpravidla už s nějakým základním názorem, který - i když se moc a moc snažíte - občas na povrch vyplave.
Daleko horší ale je, když se někdo vydává (nebo je tak prezentován) jako nezávislý novinář, komentátor, apod. a po čase se ukáže, že to vše je jen taková maškara pro pronášení svého (někdy často dost aktivistického) názoru. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí si třeba vzpomenout na nedávnou kauzu Home Credit a Čína...
Samozřejmě si vážím kvalitní novinařiny, která se snaží přínášet pokud možno co nejucelenější zpravodajství, nicméně někdy mi nepřijde úplně od věci, když daná osoba na férovku přizná, že je v podstatě přesvědčením socialistou/konzervativcem/rastafariánem... a že danou věc komentuje ze své pozice. Je to takové čisté a přehledné.
