Tři barvy: Modrá, bílá a červená - 80%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Barevná tri­ko­lo­ra na fran­couz­ské vlaj­ce inspi­ro­va­la pol­ské­ho reži­sé­ra Krzysztofa Kieslowskiho k pojme­no­vá­ní své fil­mo­vé trilogie- Modrá (1993), Bílá (1994)  a Červená (1994). Snímky spo­lu zdán­li­vě nijak nesou­vi­sí, ale­spoň co se týče děje, něko­lik důle­ži­tých pilí­řů tro­jdíl­nou ságu ale spo­ju­je. Patří mezi ně hlav­ně poma­lá, nená­sil­ná ply­nu­lost jed­not­li­vých pří­bě­hů, kte­ré dáva­jí divá­ko­vi dosta­teč­ný pro­stor k zamyš­le­ní a pocho­pe­ní nej­ni­ter­něj­ších pohnu­tek ústřed­ních postav, roze­brá­ní neko­neč­né šká­ly emo­cí, bra­vur­ně ztvár­ně­né vše­mi vybra­ný­mi her­ci a pře­de­vším sílu udě­lat z oso­by, kte­rá je sle­du­je - i kdy­by jen na moment - lep­ší­ho člo­vě­ka.

Trilogie začí­ná fil­mem „Modrá“ (Trois cou­le­u­rs: Bleu), kde hlav­ní hrdin­ku ztvár­ni­la pře­krás­ná Juliette Binoche, jejíž zasně­ný pohled raně­né laně vám pro­nik­ne rov­nou do srd­ce, je ze všech tří nej­ví­ce poci­to­vým fil­mem. Méně slov, více hry s emo­ce­mi a barva­mi, pře­krás­ná hud­ba, zalé­za­jí­cí pod kůži - kla­vír, flét­na, zpěv. I zde, ale ješ­tě o tro­chu víc, než v násle­du­jí­cí „Bílé“ je hlav­ním odka­zem odpuš­tě­ní.
Hlavní hrdin­ka Julie při­chá­zí při auto­ne­ho­dě o dvě nej­ví­ce milo­va­né bytos­ti - man­že­la a dce­ru. Stahuje se do ústra­ní, odmí­ta­jíc jakou­ko­li pomoc či pod­po­ru její­ho a man­že­lo­va spo­leč­né­ho zná­mé­ho, kte­rý je do ní již dlou­ho zami­lo­ván. Co vlast­ně přes­ně vypo­ví­dá o lid­ském cha­rak­te­ru? Musí být pro­sti­tut­ka záko­ni­tě špat­ným člo­vě­kem, když ji její povo­lá­ní baví? A jaký je ten nej­spra­ved­li­věj­ší způ­sob, jak se zacho­vat k uta­jo­va­né milen­ce, kte­rá čeká se zemře­lým, milo­va­ným mužem dítě? Nenávist, zlo­ba, zou­fal­ství ane­bo pře­se všech­nu bolest...odpuštění?

O rok poz­dě­ji nato­če­ná „Bílá“ (Trzy kolo­ry: Bialy), svou zvo­le­nou bar­vou přes­ně odpo­ví­dá natu­re­lu sním­ku. Vypráví o lás­ce, prů­zrač­ně čis­té, oproš­tě­né od jaké­ko­li sobec­kos­ti, kte­rá neze­sláb­ne, ani když je zesměš­ňo­vá­na, poní­že­na a zašla­pá­na do bah­na. Když vám tohle všech­no bude pro­vá­dět milo­va­ná bytost, dove­de­te jí i přes­to odpus­tit a beze zbyt­ku milo­vat dál? Nebo pře­vlád­ne při­ro­ze­ná lid­ská tou­ha po pomstě?
Výtečný pol­ský kadeř­ník Karel (Zbigniew Zamachowski), žijí­cí s man­žel­kou v Paříži, při­chá­zí roz­vo­dem s ní o všech­no. O stře­chu nad hla­vou, kadeř­nic­ký salón, do kte­ré­ho inves­to­val veš­ke­ré pení­ze. Vypočítavá Dominique (Julie Delpy), jej zane­chá před soud­ní budo­vou s jedi­ným kufrem. Karel se za pomo­ci pří­te­le, kte­ré­ho pozná­vá v paříž­ském met­ru, navra­cí zpět do rod­né vlas­ti, kde se jeho prvot­ním cílem stá­vá co nejdří­ve zbo­hat­nout a býva­lé ženě se pomstít. Otázkou ale je, jak? No pře­ce dal­ší lás­kou...

Závěrečný díl „Červená“ (Trois cou­le­u­rs: Rouge) zase nej­víc pitvá a roze­bí­rá lid­ské cho­vá­ní. Taky ne nadar­mo je jed­nou ze dvou hlav­ních postav stár­nou­cí soud­ce (Jean-Louis Trintignant). Jeho pro­ti­kla­dem je mla­dič­ká model­ka (Irène Jacob). Životem zkla­ma­ný a zatrpk­lý soud­ce, zpr­vu odpor­ný odpo­slou­chá­vá­ním svých sou­se­dů, je k mla­dé dív­ce, kte­rou pozná poté, co mu sra­zí zaběhlé­ho psa, postu­pem času při­pou­tá­ván víc a víc... Jak se sbli­žu­jí, pro­mí­tá nám kame­ra za vrás­či­tou tvá­ří smut­ný pří­běh mla­dé­ho muže, kte­rý ve svém živo­tě milo­val jen jed­nu jedi­nou ženu. A ta ho zra­di­la... Za svou život­ní náplň si pro­to zvo­lí špe­ho­vá­ní lidí a jako ve svém dří­věj­ším povo­lá­ní sou­ze­ní jejich jed­ná­ní. Zachráníte pře­je­té­ho psa kvů­li jemu samot­né­mu, nebo pro­to, aby vám nestra­šil obrá­zek zakr­vá­ce­né­ho zví­ře­te v hla­vě a nehry­za­lo vás svě­do­mí? Milujete něko­ho, nebo si jen mys­lí­te, že ho milu­je­te? Je v tom roz­díl, nebo není? Úžasné je podo­ben­ství, kte­rým film téměř začí­ná a záro­veň kon­čí - na počát­ku hra­ný strach v očích model­ky, kte­rá pózu­je s mokrý­mi vla­sy foto­gra­fo­vi, nahra­dí na kon­ci strach sku­teč­ný, když při ces­tě lodí za žár­li­vým a vydě­rač­ským pří­te­lem málem při­jde o život...

Všechny tři sním­ky jsou oprav­do­vý­mi fil­mo­vý­mi kle­no­ty a v dneš­ním uspě­cha­ném svě­tě, kde se kaž­dý honí jen za mamo­nem a kde jsou deno­den­ně potla­čo­vá­ny základ­ní lid­ské hod­no­ty, při­nu­tí člo­vě­ka zasta­vit se, vdech­nout jejich nád­her­né posel­ství a dovo­lit jim pohla­dit jej po duši.