Martin McDonagh nepatří mezi nejznámější jména na poli filmové režie. Jeho dnes už čtyři roky starý režijní debut V Bruggách je však něco, na co se jen tak nezapomíná. Když se tedy rozhodl vrátit na plátna kin, zájem a očekávání nebyla malá. Trailery v ostré kadenci pak jen doložili, že tohle opravdu stojí za návštěvu kina. A jak tedy druhý celovečerní snímek tohoto tvůrce z britských ostrovů dopadl?

Marty, který pracuje jako filmový scénárista, je v současné době v tvůrčí krizi. Jeho novému snímku, Sedm psychopatů chybí v podstatě všechno kromě názvu. Jeho kamarád, neúspěšný herec Billy, se mu z jeho krize snaží pomoci jak jen to jde. Billy ale kromě snahy stát se profesionálním hercem provozuje další výnosnou činnost. Spolu se svým známým Hansem unášejí psíky paniček v okolí a pak inkasují tučné nálezné. Tak dlouho se ale chodí pro vodu až se ucho utrhne a dvojice unese nedopatřením psíka mafiánskému bossovi, který má moc rád svého malého shih-tzu Bonnyho. Mimo to má ale také problémy se sebeovládáním a tak si hodlá na vypečenou dvojici spolu se svými kumpány počíhat. Marty se tak ocitá uprostřed toho všeho a zjišťuje, že z malých podvodů se tentokrát jeho kamarád dostal přímo doprostřed hry o holý život a on s ním. 

Když odcházíte z kina a celkem vážně přemýšlíte, zda je nový počin tohoto režiséra lepší než vaše velmi oblíbené V Bruggách, či nikoliv, už to svědčí o tom, že i tentokrát mířil tvůrce do černého. I tentokrát totiž sází na jednoduchost a hravost probíraných látek, údernost dialogů a přímočarost vyprávěné akce. Přesně to totiž fungovalo minule a funguje přesně stejně i tentokrát. Navíc pak přidává linku, pomocí které si až neskutečným způsobem hraje s divákem. Paradoxně se tak divák ocitá v rovině někde mezi filmem a prostorem, kde normálně bývá obecenstvo. 

McDonagh totiž přichází s přístupem, kdy divákovi v podstatě napovídá, co se všechno bude dít a jakým způsobem, aby v závěru, když si divák dá všechny kousky skládačky dohromady mohl jen konstatovat, že to stejně nečekal. Skrze toto pak dále na psychopaty roubuje ještě určitou rovinu sebereflexe, která by se dala považovat za jeden z nejsilnějších prvků na filmu. Nebojí se totiž naprosto otevřeně poukazovat na svoje „chyby“ a ty ještě navíc ukazovat divákovi aby je náhodou nepřehlédl. 

Jednoduše a prostě, tenhle snímek sbírá sympatie na každém rohu, neboť i přesto, že trailery jsou poněkud zavádějící v jeho případě, dokáže si získat divácké sympatie hned během několika minut, přičemž hned úvodní scéna jasně deklaruje, že se i tentokrát bude jednat o silně nekompromisní jízdu, která si jede tak nějak pro sebe, bez ohledu na okolí. 

A divák se baví. Nejenom proto, že je Sedm psychopatů dobře obsazený a hodně zábavný film. Hlavně ale pro to, že se jedná o chytrou a údernou komedii, která ačkoliv sází místy na klasické prvky, podává je v naprosto neotřelém hávu, naroubované na neokoukané téma opepřené slušnou dávkou necenzurovaného humoru. A když už si myslíte, že už vás nic nemůže překvapit, budete vyvedeni z omylu. Opakovaně. Nepoužil bych sice slovo geniální, k tomu snímku Sedm psychopatů stále přeci jen něco chybí, každopádně shrnout by se to dalo asi v jedné větě. Podívejte se na trailer, pokud vás osloví, alou večer do kina. Dostanete sice něco trošičku jiného, než se vás snaží přesvědčit, nicméně v každém aspektu stejně drzého, nekompromisního a zábavného. 

Co tedy říci na závěr? Pokud jste shlédli tvůrcův předešlý snímek a zamlouval se vám, je pro vás návštěva jeho nového díla téměř něco jako povinnost. Pro vás ostatní, pokud hledáte něco, čím se spolehlivě odreagovat od vánočního stresu a shonu, nebo jen hledáte film u kterého se dobře pobavit, je Sedm psychopatů více než ideální volba. Minimálně do začátku příštího roku zábavnější snímek v kinech totiž nenajdete. Tedy pokud se sarkasticky nechodíte smát fanouškům upíří ságy, v tom případě máte více než obstojnou alternativu.    

 Hodnocení: 85%

Koktejl: 

40% Humor
25% Herecké obsazení
25% Sázka na jistoty a zároveň do jisté míry originalita
10% Drobnosti které potěší

---