Uncharted: Tom Holland mapuje dobrodružství na Playstationu

Tom Holland a Mark Wahlberg hra­jí lov­ce pokla­dů, kte­ří se vydá­va­jí na ces­tu za ztra­ce­nou flo­ti­lou špa­něl­ské­ho zla­ta ve fil­mu Uncharted, nové adap­ta­ci popu­lár­ní video­her­ní série exklu­ziv­ně pro Sony Playstation. Uncharted je po dobrou hodi­nu sviž­nou odleh­če­nou zába­vou, v níž se mísí dob­ro­druž­ství ve sty­lu Indiana Jonese a lou­pe­že jako v Ocean’s 11, ale po zdlou­ha­vé polo­vi­ně v Barceloně ochab­ne a už se z toho nikdy nevzpa­ma­tu­je.

Holland je Nathan Drake, hlav­ní hrdi­na video­her­ní série Uncharted a siro­tek, jehož star­ší bra­tr opus­til při hle­dá­ní pokla­du, když mu bylo deset. O pat­náct let poz­dě­ji je z Drakea drob­ný zlo­dě­jí­ček a bos­ton­ský bar­man, kte­rý umí namí­chat skvě­lé Negroni; Hollandovy pohy­by se zde vyrov­na­jí Tomu Cruisovi ve fil­mu Koktejl.

Wahlberg je Victor „Sully“ Sullivan, star­ší men­tor, kte­rý Drakea oslo­ví s nabíd­kou zís­kat mili­ar­dy dola­rů ve zla­tě ze 16. sto­le­tí, kte­ré ukry­la posád­ka obje­vi­te­le Ferdinanda Magellana. To je pro Nathana, kte­rý nemá tako­vou potře­bu mate­ri­ál­ní­ho bohat­ství, rych­lá mine­la, ale Sully mu to osla­dí: dří­ve pra­co­val s Drakeovým dáv­no ztra­ce­ným bra­t­rem, kte­rý mož­ná prá­vě čeká u hrn­ce zla­ta na kon­ci duhy.

Než se my (nebo Nathan) sta­čí­me zeptat na logis­ti­ku ope­ra­ce Uncharted, při níž se hle­da­jí pokla­dy, Drake a Sully se vyta­sí s lou­pež­ným pře­pa­de­ním na honos­né bos­ton­ské auk­ci a ulou­pí dra­ho­cen­ný klíč s kří­žem, kte­rý kdy­si pat­řil slav­né rodi­ně Moncada, dřív než ho odlo­že­ný dědic (ďábel­ský Antonio Banderas) stih­ne kou­pit zpět.

A téměř oka­mži­tě se oci­ta­jí v Barceloně, kde se setká­va­jí s drži­te­lem odpo­ví­da­jí­cí­ho klí­če, kte­rý by je měl dovést k bohat­ství v pod­zem­ních kryptách měs­ta... kte­ré jsou nyní také mód­ní­mi noč­ní­mi klu­by. Chloe (Sophia Ali) má dru­hý klíč, ale pří­liš se jí do spo­lu­prá­ce s naši­mi hrdi­ny nechce, což vede k zábav­né honič­ce po kach­lo­vých stře­chách měs­ta.

Stejně jako jader­ná ponor­ka, i Magellanova flo­ti­la fun­go­va­la na prin­ci­pu dvou mužů, což těm­to nedů­vě­ři­vým novo­do­bým lov­cům pokla­dů kom­pli­ku­je situ­a­ci. Myslíte si, že když zna­jí mís­to, mohou ho pros­tě odpá­lit, ale ty klí­če se ve finá­le Uncharted na ost­ro­vech u Indonésie oto­čí ve všech mys­li­tel­ných kom­bi­na­cích.

Nathan, hrdi­na série Uncharted, je hod­ný kluk, ale všech­ny ty ostat­ní posta­vy jsou noto­rič­tí pod­ra­zá­ci. Wahlbergův Sully je sym­pa­tic­ký roš­ťák jako Han Solo, kte­rý má pod tím zahořk­lým zevnějš­kem vře­lé srd­ce, ale Aliho hrdin­ka mi zkys­la ve chví­li, kdy nebo­hé­mu klu­ko­vi potře­tí vra­zí nůž do zad.

A pak je tu ješ­tě Unchartedova sou­peř­ka, lov­ky­ně pokla­dů Jo Braddocková (Tati Gabrielle), kte­rá má svou vlast­ní znač­ku dvo­jí­ho jed­ná­ní. Vede par­tu padou­chů, k níž pat­ří i hul­vát s nesro­zu­mi­tel­ným skot­ským chraplá­kem (Steven Waddington); Hollandův bez­rad­ný vztah s Waddingtonem je jed­ním z komic­kých vrcho­lů Uncharted.

V režii Rubena Fleischera (Zombieland, Venom) se Uncharted v Bostonu a Barceloně lehce a sviž­ně baví a v obou měs­tech se ode­hrá­vá něko­lik prvotříd­ních akč­ních a dob­ro­druž­ných scén, kte­ré jsou vět­ši­nou rea­li­zo­vá­ny pomo­cí kaska­dér­ských kous­ků a prak­tic­kých efek­tů.

Jakmile se však Uncharted vydá na ces­tu do Pacifiku, ztrá­cí pří­běh na tem­pu a dochá­zí i k razant­ní změ­ně tónu. Klimatické scé­ny ode­hrá­va­jí­cí se pře­váž­ně ve vzdu­chu před­sta­vu­jí Drakea ská­ka­jí­cí­ho po náklad­ních plo­ši­nách, kte­ré visí za náklad­ním leta­dlem, a sou­boj vrtu­l­ní­ků nesou­cích pod sebou špa­něl­ské gale­o­ny v plné veli­kos­ti.

Jsou to mimo­řád­ně hloupé sek­ven­ce a méně rea­lis­tic­ky vykres­le­né než tako­vé, kte­ré se ode­hrá­va­ly v Moonfallu. To je napros­to v pořád­ku, ale tyto scé­ny také neod­po­ví­da­jí tónu prak­tic­kých akč­ních scén v prv­ní polo­vi­ně Uncharted a půso­bí jako pře­hna­ná podí­va­ná, kte­rou kon­čí vět­ši­na mar­ve­lo­vek.

Uncharted má také zásad­ní pro­blém s posta­va­mi. Wahlberg i Holland jsou v hlav­ních rolích enig­ma­tič­tí, mají mezi sebou úžas­nou che­mii a sku­teč­ná zábav­nost, kte­rou Uncharted obsa­hu­je, je z vel­ké čás­ti jejich záslu­hou.

Ale zatím­co Wahlbergův tulák má sku­teč­ný cha­rak­te­ro­vý oblouk, Hollandův Drake je napros­to prázd­ný, kte­rý nemá ani cha­rak­te­ro­vou moti­va­ci. To je v pořád­ku ve video­hře, kde může­me bez­tvár­né­ho hrdi­nu nahra­dit, ale v tom­to fil­mu nemá Drake téměř žád­ný důvod, proč by tam vůbec měl být, kro­mě toho, že s ním ostat­ní posta­vy Uncharted mani­pu­lu­jí. Hned na začát­ku před ním visí mrkvič­ka v podo­bě nale­ze­ní jeho bra­t­ra, ale ten­to nápad je poměr­ně rych­le opuš­těn.

Peníze? O zla­to mu nemů­že jít ani omy­lem. Na kon­ci fil­mu je zřej­mé, že Drake nemá o nale­ze­ní pokla­du Uncharted zájem, a nako­nec ani my ne. Zbývá nám tak pro­plout asi dva­ce­ti­mi­nu­to­vou vrchol­nou akcí bez zájmu o fan­dě­ní.

I přes vrchol­né pře­šla­py je Uncharted stá­le jed­nou z lep­ších video­her­ních adap­ta­cí, kte­ré se obje­vi­ly, o solid­ní stu­peň výš než podob­ně ladě­ná Lara Croft z roku 2018. Zda to bude sta­čit na to, aby se Uncharted pro­mě­nil ve fil­mo­vou sérii - jak sli­bu­je zábav­ná sek­ven­ce upro­střed titul­ků s Pilouem Asbækem ze Hry o trů­ny - se tepr­ve uvi­dí.

---

Photo © Sony Pictures

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový