Načítám počet zobrazení...
Únikové hry představují pozoruhodný způsob zážitkového trávení volného času, kdy je malá skupinka hráčů zavřena v nějaké místnosti nebo v sérii místností a musí se dostat ven za pomoci plnění různých úkolů, hledání všelijakých indicií, pátrání po klíčích a číselných kódech a luštění šifer a hádanek, dřív než jí vyprší časový limit (typicky hodina). Firmy, které se na tuto aktivitu specializují, pak nabízejí její nejrůznější tematicky stylizované varianty od středověkého žaláře přes hotelové pokoje a strašidelné domy až po vesmírné stanice. V posledních letech se s únikovými hrami roztrhnul pytel a je to docela fenomén, takže bylo jen otázkou času, než podle nich někdo natočí film.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Hlavními hrdiny amerického thrilleru Úniková hra je šest lidí, kteří se navzájem neznají a poprvé se potkají jako spoluhráči únikové hry, která je známá svou náročností, neb se ještě nikdy nikomu nepodařilo úspěšně ji dohrát. Komu se to povede jako prvnímu, vyhraje nemalou peněžitou odměnu. Záhy se však ukáže, že ta hra je nejen extrémní zatěžkávací zkouškou, ale že kdo si nedá pozor, může v ní i snadno zemřít. Vzdát se nebo vrátit se není možné, tudíž nezbývá než hrát hru dál a bojovat o přežití.
Velká výhoda spočívá v tom, že tvůrci filmu sice pracovali s malým rozpočtem, ale protože se ho většina odehrává jen v několika málo herních místnostech, tak vrazili spoustu peněz do toho, aby ty místnosti byly v rámci možností co nejefektnější. Výsledkem je mírná variace na filmy typu Saw nebo Kostka, jíž její režisér Adam Robitel (který má na kontě v podstatě jen horory, navíc dost průměrné až podprůměrné) naštěstí dokázal vtisknout dostatečnou šťávu, dynamičnost a energii, díky čemuž je poměrně zábava se na ni dívat, zvlášť pokud máte chuť na nějakou popcornovou nenáročnou věc, u níž není záhodno příliš přemýšlet nad jejím dějem.
Pokud totiž přeci jen vyvinete alespoň minimální mozkovou aktivitu, tak vám bude muset být od začátku jasné, že ta úniková hra nemůže být úplně standardní, protože by se ji pro její vysoké provozní náklady nikomu nevyplatilo provozovat. Většinu filmu tudíž můžete klidně strávit uvažováním nad tím, jaký výstřední miliardář za tím vším stojí, z jakého důvodu pořádá takovéto smrtící povyražení pro nic netušící oběti a jestli se to na konci filmu dozvíte. V tomhle je snímek Úniková hra velice předvídatelný a ani se příliš nepokouší hrát na diváka nějakou dvojitou hru, případně ho i překvapit nějakou pointou navíc, která by byla nečekaná. Úplný závěr je navíc mimořádně překombinovaný ve snaze neustále vršit jeden zvrat na druhý, čímž si ale akorát ve finále sám podráží nohy (a pochopitelně zadělává na pokračování).
Štěstí je, že postavy hlavních hrdinů jsou velmi výrazné a vzájemně značně odlišné, takže nehrozí, že by se někomu byť minimálně pletly mezi sebou. Zároveň jsou bohužel dost ploché – každou z nich lze jednoznačně definovat jedinou krátkou větou a o moc víc se o nich nedozvíte, až na posledních dvacet minut, kdy nějaké dodatečné informace začnou být konečně relevantní. Z hlediska jejich chování (povětšinou celkem rozumného) nebo funkčnosti jednotlivých herních místností pak sice Úniková hra není vždy na sto procent věrohodná, ale zároveň není natolik mimo, aby to ve filmu podobného typu hrálo nějakou podstatnější roli. Tvůrci se zjevně inspirovali mechanismy skutečných únikových her, akorát je podstatně přikrášlili a přiostřili.
Úniková hra je zábavným thrillerem s atraktivním námětem, svižným tempem a technicky adekvátním zpracováním, které ani na vteřinu nenudí, ale zároveň ničím příliš nepřekvapí a emocionálně také nezasáhne – většina hrdinů je natolik jednorozměrná, že ve vás jejich případná smrt ani nemá šanci nějak rezonovat. Jako odpočinková jednohubka ideální, rozhodně ale nečekejte horor nebo brutalitu, protože se nedočkáte.
Podívejte se na hodnocení Úniková hra na Kinoboxu.
