O víkendu padla poslední klapka legendárních Básníků pod názvem Jak básníci čekají na zázrak. Natáčelo se celkem 28 dní v lokacích Prahy, Kladna, Litoměřic a Mělníka a po letech si ho užívali i jeho hlavní představitelé Pavel Kříž a David Matásek. „Dávám do role Štěpána co nejvíc ze sebe a pochopitelně s rolí stárnu. Jsem s ní od svých 19 do 50 let a to je svým způsobem unikátní. Dokonce i Dušan Klein říkal, že to ve světové kinematografii nemá obdoby. Každý díl vznikal tak, že je poslední. Zájem lidí a nápady to teprve posunuly k tomu, že byl další a další díl“, řekl Pavel Kříž. Málokterý film provází tak blízké kamarádské vztahy jako Básníky. Někteří se potkali již pošesté, někteří třeba jen potřetí, ale jsou spolu rádi. Celé natáčení tak mělo vstřícnější, vřelejší atmosféru, kterou spojuje osobnost režiséra Kleina. „Osobně ho považuji za současného „Martina Friče“ a skvělého profesionála, který nikdy nenatočí špatný film. Jsem opravdu šťastný, že jsem mohl být už potřetí u toho a malinko nasát jedinečnou atmosféru toho filmařského snažení, aby diváci mohli z kina odcházet potěšeni a pozitivně naladěni“ , řekl producent Miloslav Šmídmajer.
Básníci v tomto díle dospějí ke svým cílům, ke kterým léta směřovali a pomáhají jim v tom staří známí. „Vendulka utěšitelka“ Eva Jeníčková, Štěpánova láska na prahu třicítky Ute – Tereza Brodská, kamarád Karas – Lukáš Vaculík, čistič bot – Mirek Táborský, profesor Ječmen Josef Somr, kolega Tomáš Töpfer, jeho pravá ruka Markéta Hrubešová – co jméno, to pojem. Samozřejmě se objeví i nové tváře – Linda Rybová, Denisa Nesvačilová nebo Filip Antonio coby Štěpánek junior. A náramně chytrý junior! Když vidí, že tátovi chybí partnerka, začne doučovat svoje spolužáky s nezadanými maminkami……
Básníci jsou také srdeční záležitostí pro mnohé z tvůrců filmu. Stojí na chytrém a laskavém humoru Ladislava Pecháčka a poetice režiséra Dušana Kleina. Producent filmu Miloslav Šmídmajer vzpomíná: „Pamatuji si dobře na 12. prosince 2015, kdy nás – Dušana Kleina, dramaturgyni Marii Dufkovou a mě pozval Ladislav Pecháček do Pardubic, abychom si povídali o, před pár dny, zaslaných třech čtvrtinách scénáře s tím, že nám ještě neřekne úplný konec. Ale nakonec jsme u kávy u něj doma poslouchali již napsané dialogy a sledovali, jak si užívá vtipných momentů, protože ví, že má konec skvěle vymyšlený. „Když nám předčítá některé pasáže, jeho oči vyjadřují radost, co chvíli vyprskne smíchy, ale také jsme chvílemi příjemně dojati…“
Režisér Dušan Klein k natáčení dodal: „Filmování je jako narkóza. Když skončí, proberete se a zjistíte, že vám něco chybí. Co bylo před, je za mnou, mí spolupracovníci budou plnit přání jiných režisérů a mí milovaní herci budou divákům vyprávět jiné příběhy. A já budu jenom doufat, že se mi podaří realizovat ještě dva scénáře, které mám připravené a že mi srdíčko dovolí ještě pobejt na té naší zeměkouli, ze které jsem již často chtěl vystoupit. Protože tam kdesi v nebíčku, kde už tráví zasloužený odpočinek mí mnozí bývalí kolegové, spolupracovníci a herci a v noci v mých snech na mne volají a šeptají mi, že už na mne čekají a drží mi místo. A já je prosím, aby nespěchali a ještě mi dali alespoň dva roky k dispozici. Abych mohl zase vyslovovat ta krásná slova „kamera“ a „stop“.“
Bioscop uvede Básníky do kin 14. dubna 2016
