Naboso

Láska kve­te nejen v kaž­dém věku, ale i v kaž­dém psy­chic­kém sta­vu. Naboso je pří­bě­hem jak už to tak bývá poně­kud nesou­ro­dé dvo­ji­ce. Tvrďáka Nicka, kte­rý si není scho­pen udr­žet ani prá­ci ani hol­ku resp. její jmé­no v pamě­ti. A psy­chic­ky naru­še­né Leily, hol­či­ny ze sana­to­ria, jíž mat­ka až do své smr­ti brá­ni­la v jakém­ko­li kon­tak­tu s okol­ním svě­tem.

Poté co Nick (Til Schweiger) Leile zabrá­ní v sebe­vraž­dě, nedo­stat­kem lás­ky vyprah­lá Leila (Johanna Wokalek) k němu oka­mži­tě při­lne a napros­to neu­vě­ři­tel­ným způ­so­bem vyklouz­ne ze sana­to­ria a zazvo­ní pře­kva­pe­né­mu Nickovi u dve­ří jeho bytu. Začíná zají­ma­vý vztah dvou na prv­ní pohled odliš­ných lidí. Po prvot­ní sna­ze dostat ji zpět do sana­to­ria, smí­ří se Nick s tím, že se Leily hned tak nezba­ví, a bere ji na ces­tu na svat­bu své­ho šosác­ké­ho bra­t­ra.

Naivní a beze­lstná Leila je člo­ví­ček tak tro­chu z jiné pla­ne­ty, kte­rý o reál­ném živo­tě nic neví. O sys­té­mu jíz­de­nek v auto­busech a vla­cích, o vybí­rá­ní peněz, dokon­ce ji ani netrá­pí, že dív­ky si obvykle neod­ska­ku­jí „na pány“. Navíc trpí „spo­le­čen­sky nepři­ja­tel­ný­mi“ pro­je­vy své psy­chic­ké poru­chy, tak­že o „zába­vu“ na ces­tě ani o rodin­né tra­pa­sy samo­zřej­mě není nou­ze (např. když v opi­los­ti Nickově otčí­mo­vi napros­to upřím­ně zopa­ku­je jak na něj Nick nahlí­ží - jako na nerud­né­ho sta­ří­ka se sme­tá­kem v zad­ku :-). Příběh Nicka a Leily je tak vese­lý i smut­ný záro­veň a navíc ho dopro­vá­zí vel­mi pes­t­rá a tref­ná hud­ba. Ačkoli je zku­še­né­mu divá­ko­vi hned v prv­ním zábě­ru, kdy Leila Nicka spat­ří, jas­né, kam pří­běh smě­řu­je, potě­ší.

Kromě ústřed­ní sym­pa­tic­ké dvo­ji­ce si pak všim­ně­te hned v úvo­du posta­vy jed­né z cho­va­nek ústa­vu. Té, kte­rá má v puse neu­stá­le ciga­re­tu a poz­dě­ji Nicka pokou­še. Její trha­vé neu­ro­tic­ké pohy­by vypa­da­jí hod­ně věro­hod­ně :-). Stejně oprav­do­vě pro­tiv­ný je pak před­sta­vi­tel Nickova bra­t­ra, kte­rý se na Nicka dívá jako na napros­to neschop­né indi­vi­du­um, kte­ré si navíc poří­di­lo stej­ně nepo­u­ži­tel­nou pří­tel­ky­ni.

Závěr jejich pří­bě­hu pak mohl být malič­ko méně pate­tic­ký. Na dru­hou stra­nu, pokud by scé­náris­to­vo pero skon­či­lo v mís­tě, kdy Nickovi Leilina ošet­řu­jí­cí lékař­ka spl­ní podiv­nou prosbu, byl by konec zřej­mě ješ­tě „ame­rič­těj­ší“. Závěrečnou scé­nu pak lze pře­lo­žit jako: lás­ka léčí líp než všech­ny léky svě­ta.

O filmu:

Rok: 2005
Oficiální strán­ka fil­mu: Barfuss
Režie: Til Schweiger
Kamera: Christof Wahl
Hudba: Dirk Reichardt, Stefan Hansen, Max Berghaus
V hlav­ních rolích: Til Schweiger, Johanna Wokalek, Imogen Kogge, Nadja Tiller
Délka: 118 minut