Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Napsat recenzi na jakýkoliv film bratří Coenů se zdá být jednoduchou záležitostí, poněvadž jejich snímky jsou tak obsáhlé, že si v nich můžeme najít spoustu odboček a názorů. Opak je pravdou a u Inside L. Davis to platí dvojnásobně. Recenze a komentáře, které se dogmaticky vydávají za jasné hlasatele toho „pravého významu“, mi přijdou scestné. Proto jsem rozhodl, že tento článek bude spíše takovou slovní meditací nad tím, co film obsahuje, jak působí a jak funguje.
Jestli se snímek bude či nebude líbit široké veřejnosti, nedokážu odhadnout. Coeni jsou pro někoho bohy a pro druhého zase přeceňovanými neuměteli. Osobně se přikláním k té první části, samozřejmě se zdravým odstupem. Filmy jako Big Lebowski či Fargo se staly kultovními a jsou defakto nesmrtelné, takže jejich vliv na vývoj amerického nezávislého filmu a celkové světové kinematografie, je nezaměnitelný. V nitru L. D. je podle mého názoru jenom takovou chvilkovou sondou do duše umělce, který bezmezně věří v to, že jednou bude velkým zpěvákem. A nejedná se jenom o hudbu, míra filmového sdělení je daleko větší a přesahuje hranice příběhu. V optimistickém pohledu by se dalo říct, že jde o melancholické vyobrazení naděje o splnění lidského snu.
Nacházíme se v New Yorku na počátku 60. let a od počátku sledujeme život velkého smolaře Llewyna Davise. Folkový muzikant, který se snaží prorazit, hraje v zapadlé putice, přespává na gaučích svým přátel a tak nějak se snaží protlouci ke svému snu. Jak je vlastně Llewyn prezentován? Seznámíme se s celkem zajímavým člověk, na jedné straně vypadá jako sympatický člověk, který miluje hudbu a na té druhé je rozervanou osobností bez cíle a smyslu vlastního bytí. Co je pravdou a co výmyslem nebo fikcí se vlastně ani nedozvíme. Máme možnost jenom vidět krátký výsek z umělcova života. Charakter postavy se vyvíjí celý film a my s ním. Jsme svědky těžkostí, kterými prochází a i přes veškeré problémy, podrazy a útrapami je neskutečné, že se dokáže znova zvednout a bojovat. V určitých situacích zabíhají tvůrci do svého typického absurdna. Tentokráte to však nevyznívá směšně nebo aspoň tragikomicky, nýbrž obrazy vyvolávají pocit emocionálního vypětí a soucitu.
Depresivní zvuk staré kytary nás neustále doprovází a ani na chvíli nás nevytrhne z letargie, kterou film navozuje. Protagonista je bičován nejen událostmi, ale i počasím, které tak dokládá metaforický význam těžkosti jeho života. Llewyn nemá, kde bydlet, jeho známá je s ním těhotná, otec je na tom zdravotně špatně a tak dále. Všechno souvisí se vším. V exteriérech neustále prší nebo sněží, prostě vládne nevlídné počasí. Svůj stesk a boj otiskuje do folkových písní, které mají ve spojení s detailně propracovaným obrazem neskutečnou sílu. Hra stínů a celkové rozestavění světla je promyšlené a navozuje tajemně záhadnou atmosféru, která se táhne celým filmem kolem Llewynova „já“. V podstatě se nedozvíme, kdo ten Davis je zač, co dělal před tím a jak vůbec dopadl. Splnil se mu jeho sen? Nebo zemřel v temné uličce za barem? Kdo ví, možná právě tato skutečnost nevysvětlených skutečností se může stát frustrující.
Llewyn bych nakonec přirovnal k člověkovi, který se nám zjeví v životě jenom na jeden den a převrátí ho komplet vzhůru nohama a zase zmizí. To platí i o vedlejších postavách, které svým chováním, které je mnohdy vůči Llewynovi dosti odtažité, vykreslují další charakterové vlastnosti hlavního hrdiny. Coeni zobrazují jak těžkou dobu, tak i ztracenost umělecké duše, která se snaží protlouct. Drsně představují cestu za snem, která není vydlážděná a mnohdy sjede do bažin a někdy se ten sen doslova vypaří pod nánosem klacků, které padají na cestu. Pravdivě vykreslili osamocenost člověka, který paradoxně hraje pro masy posluchačů, ale v problémech a svých vnitřních soubojích je vždy sám. Llewyn je filmem o folku, o lásce k hudbě, o cestě za snem, o neúspěchu, o hledání sama sebe. „Wouldn’t mind the hanging, But the layin“ in a grave so long, poor boy.“ Vystihuje podle mě jasnou náladu filmu. Kdo z nás nezná nějakého Llweyna Davise a nechtěli bychom jim být my sami? Nemít domov, nemít jistoty, nemít peníze, nemít vůbec nic, jen kytaru a pocit naprosté svobody?
(4,91 z 5)