Lidé jsou úžasní. Tento nakažlivý optimismus je superschopností Charlieho (Brendan Fraser). Téměř tří set kilový osamělý učitel vidí v lidech jen dobro, zároveň se snaží najít cestu zpět ke své dceři Ellie (Sadie Sink). Pod tíhou vlastních traumat se jen složitě vyrovnává s minulostí, uzavřel se ve svém bytě, stresové situace řeší přejídáním, ale na půdorysu svého třípokojového bytu je majákem dobra pro sebe i své okolí...
Kariéra Darrena Aronofskyho je spojená převážně s filmy pojednávajících o sebedestrukci (Requiem za sen, Černá labuť), v jistých případech jde v jeho filmech nalézt snahu postav o vykoupení (Wrestler), v centru jeho filmů jsou převážně komplexní charaktery, které nejsou černobílé. Dá se tak velmi snadno pochopit, že právě Aronofskyho zaujala divadelní hra Samuela D. Huntera, který se chopil adaptovaného scénáře své Velryby. Aronofsky osobně vnímá Velrybu jako hru zkoumající lidské poslání, po vzoru Aronofskyho filmů je divadelní předloha prostorem představující postavy s komplikovanou minulostí, charaktery i jistou formou sebenenávisti. I 8. celovečerní Aronofskyho film může diváka dohnat k fyzické i psychické nepříjemnosti, jen to ovšem podtrhuje, že málokterý filmař dokáže jít u svých filmů nadále tak výrazně pod kůži. I tentokrát ovšem nejspíš Aronofsky svou novinkou diváky snadno rozdělí.
Filmová Velryba své divadelní kořeny nezapře, jde o film, který stojí především na dialogových konfrontacích a silných hereckých výkonech. Ty naštěstí ve Velrybě nechybí. Pozornost na sebe Velryba ostatně strhává především přítomností diváckého miláčka Brendana Frasera, který si za roli Charlieho nejspíš za pár týdnů dojde pro Oscara. Falešný oblek, který vytváří iluzí 270kilového Charlieho, je až děsivě realistický, Oscar za nejlepší masky má teď nejspíš již teď jistý domov. 270kilový Charlie vyvolává pohoršení, sám se radši skrývá před světem. Již nyní je poté vůči Velrybě mířená kritika v rámci vyobrazování obézních lidí, v tomto ohledu jde opět ovšem spíše o přehnanou reakci. Charlie konkrétně totiž trpí traumatem, se kterým se vyrovnává skrze přehnané obžerství. I díky zapojení mrazivé hudby Roba Simonsena jsou záchvaty Charlieho spojené s obžerstvím až nepříjemný horor, s nadsázkou se dá říct, že by zhlédnutí filmu mohlo fungovat i jako lehká odstrašovací odtučňovací kůra, minimálně dokáže Velryba v jeden moment znechutit i oblíbenou pochoutku zvanou jako pizza.
Jako u každého Aronofskyho filmu je důležitou součástí empatie diváka s postavami. Charlie není dokonalý člověk, v průběhu vyprávění je ovšem pomalu vykreslován jako někdo, kdo si prošel krušnými životními momenty, nežije ve snadné situaci, až odpudivé obžerství se jednoduše stalo pevnou součástí jeho života. Brendan Fraser již delší dobu zažívá pomalý herecký návrat, teprve Velryba má ovšem potenciál Frasera vrátit na vrchol. Jednoduše i proto, že se velmi pravděpodobně jedná o jeho životní výkon. Nejde přitom pouze o snášení 120kilového falešného obleku, ale i fakt, že skrze falešná kila navíc dokáže Fraser prodat veškeré důležité emoce. Dříve spíše hvězda komediálních a akčních filmů rázem dostává zase jednou šanci se předvést ve vážné formě a výsledkem je jasný favorit na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, který v případě proměny nebude fungovat pouze jako ocenění za zásluhy.
Silný výkon ostatně zvládá podat i též na Oscara nominovaná Hong Chau, která tři emocionálně vyhrocené momenty v roli Liz po herecké stránce prodává s neskutečnou silou, působivý výkon ve finále podává i mladá Sadie Sink v roli Ellie, dcery Charlieho, v menší roli Samantha Morton jako bývalá manželka Mary, dost výrazný je ve finále i Ty Simpkins v roli mladého misionáře Thomase. S každým z nich dochází k jisté formě komunikace, s mladým misionářem například snadno dojde k diskuzím nad vírou a nemoralitou homosexuality hlavní postavy, v rámci komunikací s bývalou manželkou a především dcerou poté dochází ke konfrontacím s nevyřešenou minulostí i nadějí, že by Charlie mohl jednou odejít ze světa s tím, že aspoň jednu věc udělal za život správně. V konfrontací s minulostí je snadná i konfrontace s osobními chybami a vlivem, komplikovaným charakterem dcery, kterou je náhle snadné potencionálně vnímat jako čiré zlo.
Komplikovaná persona a s ní spojená puberta dcery hlavní postavy je tak obrovskou překážkou, klíčová je poté i fixace na jednu esej o románu Bílá velryba, jejíž obsah lze potencionálně vnímat jako alegorii na příběh samotné Velryby. Charakterní studii obézního osamělého homosexuála poté velmi snadno půjde v součtu obvinit z přílišné sázky na patos, Aronofsky ovšem i tentokrát dokáže diváka v jistých momentech emocionálně rozemlít, opět se navíc skutečně nebojí pracovat s komplexním tématem, přičemž je opět krátkozraké označit Velrybu za výsměch korpulentním lidem. Volba velikosti formátu 1:33:1 poté dopomáhá intimitě filmu, který se sice prakticky odehrává ve stěnách pouhého jednoho bytu, přesto jeho 117 minut díky strhujícím dialogům snadno uteče, dá se rázem snadno pochopit, čím Aronofskyho původní hra mimo jiné zaujala.
Motivy výčitek jsou sami o sobě nosné, lehce pochybná je možná snaha zapojit do příběhu zmíněné debaty nad homosexualitou a tím, že odesílá homosexuální lidi k zániku. Na rozdíl od jiných Aronofskyho filmů je poté Velryba méně podobenstvím a metaforou, více doslovnou, světlou výjimku možná tvoří metaforický závěr, který má potenciál diváka rozdělit, alespoň drobet provokativně se mu ovšem daří vrátit k tématu křesťanství. Opět se především projevuje, že Aronofsky není úplně empatickým filmařem, i proto snadněji Velryba svádí ke kontroverzním debatám, přesto v součtu i tato sebedestruktivní sonda stojí za vidění, nejen díky jednomu z nejsilnějších hereckých výkonů loňského roku.
Další Aronofskyho variace sebedestrukce i snahy o vykoupení, která opět zvládá vyvolat psychickou i fyzickou nepříjemnost, opět je v rámci vztahu k vyprávění důležité vcítění diváka. Aronofsky opět jde pod kůži, opět dokáže diváka snadno rozdělit, výsledkem je ovšem působivá podívaná, která nutně nestojí pouze na Fraserovi, přesto je právě on srdcem celého filmu...
Nejnovější komentáře