(zatím nehodnoceno)
Loading...Všichni dobří rodáci je československý film režiséra Vojtěcha Jasného z roku 1968. Jasného styl, považovaný za „nejčesčího“ ze současných filmařů, byl především lyrický. Dokončení scénáře trvalo téměř 10 let a jednalo se o jeho vrcholné dílo. Film byl natočen na motivy skutečných lidí z Jasného rodného města Kelče. Film byl zakázán a režisér raději odešel do exilu, než aby se odvolal. V roce 1969 byl film uveden na festivalu v Cannes, kde Jasný získal cenu za nejlepší režii.
Děj
Film začíná v roce 1945 a sleduje sezónní či roční změny, kterými prochází malá moravská vesnice, až do Epilogu, který je někdy po roce 1958.
(1945) První část nastoluje nevinnost a kamarádství vesnice na pozadí poválečné krajiny. Děti si hrají se zbraněmi a při orbě pole je objevena mina. Skupina vesničanů ji odpálí a noc zakončí tancem a pitím v místní hospodě. Za úsvitu, kdy slunce vychází nad krásnou idylickou krajinou, odcházejí a po kochání se výhledem se zastaví, aby přespali pod stromem.
(1948) Je to jen několik měsíců poté, co se komunisté v únoru ujali moci. Z reproduktorů se ozývá propaganda a ohlašují se příděly, zatímco sedlák František pracuje. Zjišťujeme, že čtyři hlavní vesničané konvertovali, a to varhaník Očenáš, fotograf Plecmera, pošťák Bertin a Zejvala. Měšťané jimi pohrdají. Statkář musí vyklidit svůj pozemek, aby se mohl stát kolektivem; jeho žena se slzami v očích odstraňuje ze zdí obrázky Ježíše a Panny Marie, což statkář kritizuje: „Doufám, že se o tohle místo staráš, tvoje vlastní vypadá jako chlívek.“ Na to komunisté zlověstně reagují: „Nebojte se! My vám ukážeme, co umíme!“ Komunisté si lačně prohlédnou svou výhru (zvířata, dům, hromadu dřeva) a začnou rabovat pro sebe. Mezitím si krejčí se svou ženou a s pomocí přátel založí obchod, který ho varuje, že komunisté jeho dobrému osudu učiní přítrž. Skupina komunistů skutečně přijde a požaduje, aby odevzdal majetek, za který právě utratil celoživotní úspory, a místo toho vedl krejčovský kolektiv.
(1949) Pošťák Bertin je zastřelen krátce poté, co vidíme, jak jemu a jeho nastávající Machačové upravují svatební šaty. Následuje pohřeb, po němž policie zatýká ty, které považuje za viníky. Urozený sedlák František vede masu měšťanů, kteří požadují, aby policie vydala některé z neprávem obviněných pachatelů, jmenovitě kněze. Varhaník Očenáš, jemuž je vyhrožováno smrtí, na naléhání své ženy odchází. Fotografova žena, toužící po postavení a novém domě, prosí svého muže, aby obsadil místo po Očenášovi.
(1951) Zášinek se vrací domů opilý z noční návštěvy baru. Má halucinace o duchu své bývalé ženy, židovky. Rozvedl se s ní, protože se bál Němců a ona zemřela v koncentračním táboře. Její duch mu řekne, že mu odpustila. Přesto ho pocit viny dohání k šílenství. Znovu ji spatří na odpoledním večírku a krátce si s ní zatančí. Mezitím se na stejném večírku objeví Machačová, „veselá vdova“, s městským zlodějem Jořkou. Ten byl několik dní předtím předvolán do vězení a my pochopíme, že se má odpoledne hlásit. Po tanci se s ní rozloučí a odchází, pravděpodobně směrem k vězení. Zastaví se a polije si levou nohu kyselinou, která začne syčet a vřít. Vrátí opravené hodiny, které ukradl, jejich právoplatnému majiteli, pak se zhroutí ze zranění a umírá, když ho jako sníh pokryje bílé husí peří.
(Podzim 1951) Zášinek je stále rozrušený ze své viny. Navštíví kostel, aby se vyzpovídal. Později se ukazuje v hospodě uprostřed přátel a veselé vdovy. Povečeří a brzy začnou tančit, přičemž jsou pomalovaní. Obraz přechází od beztvarých tvarů přes nevýrazné hosty až po zběsilý tanec, přičemž Zášinek je brzy zobrazen jako čert s lebkou. Druhý den ráno se vrací domů opilý, je probodnut volně pobíhajícím býkem a umírá.
(1952) Františkův unavený otec komentuje, jak mu s věkem ubývají síly. Na schůzi zastupitelstva komunisté oznámí, že budou brát další půjčky; paneláci si navzájem tleskají. Obecenstvo netleská; František se vysloví proti rozhodnutí a odvádí vesničany pryč. Komunisté se ho snaží zničit, protože „dokud tu bude on, nic se neudělá“. Je zatčen; policie se snaží přimět ostatní, aby podepsali prohlášení o jeho vině, ale bez okamžitého úspěchu - vesničané se drží, dokud jim nevyhrožují.
(1954) Vrací se komunista, který kradl v původním zabaveném domě. Je označen za ostudu a propuštěn. František utekl z vězení, ale je nemocný a blízko smrti.
(1955) Františkovo zdraví se odrazí ode dna. Nemá už nic, ale koupí si koně a znovu se pustí do práce. Vypravěč se ptá: „Co snese víc, člověk nebo kůň? Člověk, protože musí.“
(1957) Komunisté si uvědomují, že se vesnice shromáždila kolem ušlechtilého Františka, a tak ho požádají, aby přesvědčil ostatní, aby vyhlásili žně. František odmítá. Po donucení všichni vesničané kromě Františka podepíší.
(1958) František je odveden do domu, který byl původně zabaven statkáři. Je o něj špatně postaráno; souhlasí, že se ho ujme a stane se vedoucím kolektivu. Cestou k převzetí této funkce ho i s kočárem jeho dcery zastaví masopustní průvod vesničanů v maskách s hlavami zvířat a příšer. Jsou k němu laskaví a on se směje, jak pokračuje dál. Dav se přesune vedle přijíždějícího auta. Je to fotograf a jeho žena. Zastaví ho, vytáhnou je ven a tančí. Fotografovo veselí je přerušeno, protože se chytne za hruď a s infarktem padá na sníh. Později si měšťané shromáždění u hospody sundají zvířecí masky a poznamenají: „brzy všichni lidé zmizí a zůstanou jen zvířata“.
(Epilog) Očenáš se vrací do vesnice. Narazí na již slepého a rozvedeného fotografa, který se potácí u moci. Očenáš se vyptává na Františka, o němž zjišťuje, že nedávno zemřel. Fotograf poznamená: „nejlepší lidé odcházejí a černí pasažéři zůstávají“. Očenáš navštíví Františkovu rodinu a hovoří s jeho dcerami, které mu sdělí, že poslední slova sedláka byla, aby „poslouchal dělníky na poli“ - „bude líp, až zase začnou zpívat“. Očenáš odjíždí na kole a opuštěně se ohlíží na krajinu, jak naříká: „Ustlali jsme si a teď v nich musíme ležet. Ale ustlali jsme si je sami? Co jsme to udělali, spíš co jsme to rozebrali, všichni moji krajané?“
Další pokračování
V roce 1977 vzniklo neoficiální duchovní pokračování Země moravská. Jeho režisérem byl Antonín Kachlík. Film měl být protiváhou filmu Všichni moji blízcí. Řada herců ze Všech mých rodáků si zahrála i ve filmu Země moravská. Prezentoval kolektivizaci jako pozitivní věc.
Vojtěch Jasný natočil v roce 1999 film Návrat do ztraceného ráje. Volně navazuje na film Všichni moji rodáci. V hlavní roli českého emigranta, který se po pádu komunistického režimu vrací domů, se v něm objevuje Vladimír Pucholt. Pochází z vesnice, která byla ukázána ve filmu Všichni moji rodáci. Některé postavy se v tomto pokračování vrátily.
Zdroj: Anglická Wikipedie
Foto © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Nejnovější komentáře