Vykladač: Zuby poražených

zubyporazenych

Po del­ší době jsem opět sáh­la do netu­še­ných hlu­bin „Metaprostoru“ a začet­la se do tří­díl­né série „Vykladač“ od autor­ky Miroslavy Dvořákové. První díl nese pří­znač­ný název „Zuby pora­že­ných“, kte­rý doko­na­le vysti­hu­je děj celé­ho prv­ní­ho dílu, kde je oprav­du se na co těšit.

Ústřední posta­vou, jak už název napo­ví­dá, je vyk­la­dač trif­to­vých karet, pro­střed­nic­tvím níž před­po­ví­dá udá­los­ti, jež se mají v blíz­ké budouc­nos­ti ode­hrát. Tímto vyk­la­da­čem je Janis z Morfenu, někdy pře­zdí­ván jako Vévoda z Morfenu, a v nepo­sled­ní řadě i krá­lův prv­ní minis­tr a rád­ce.

V úvo­du pří­bě­hu ten­to tak tro­chu věč­ně nespo­ko­je­ný „vyk­la­dač karet“ díky svým věš­tec­kým schop­nos­tem dopo­mů­že chu­dič­ké­mu šlech­ti­ci k zís­ká­ní nejen trů­nu , ale i tím spo­je­né moci a slá­vy. Janis je poté krá­lem paso­ván coby do pozi­ce prv­ní­ho minis­t­ra a rád­ce krá­le .

Vykladač je zde na jed­né stra­ně někte­rý­mi vel­mi obdi­vo­ván, na stra­ně dru­hé, pře­de­vším u závis­ti­vých jedin­ců, nao­pak stře­dem šíří­cích se hnus­ných kle­vet a pomluv. A i když je Janis sám o sobě nechut­ně boha­tý, je v jádru věč­ně nespo­ko­je­ný, neboť by vel­mi rád odha­lil svůj vlast­ní původ.

Není tedy divu, že se sna­ží usi­lov­ně pát­rat a hle­dat jed­not­li­vé indi­cie, kte­ré by mohl postup­ně slo­žit dohro­ma­dy. Podaří se mu odha­lit, kým ve sku­teč­nos­ti je, a kdo jsou jeho oprav­do­vý­mi rodi­či?

Ovšem i zde někdo zpo­vzdá­lí tiše a nepo­zo­ro­va­ně čeká na svou pří­le­ži­tost, kdy vyk­la­dač koneč­ně udě­lá chy­bu, pro­to­že sta­čí oprav­du jen malič­ko, a to aby se vyk­la­dač na Tenerisu jed­nou jedin­krát minul v před­po­vě­di, a pak by byl odsou­zen k popra­vě na hra­ni­ci s ohněm.

Všichni vyk­la­da­či, aby pře­de­šli tomu­to kru­té­mu osu­du, uza­ví­ra­jí totiž doho­du se sila­mi, jež je mají před tím­to děsi­vým kon­cem ochrá­nit. Janis však tuto doho­du zary­tě odmí­tá a spo­lé­há na to, že mu před­po­vě­di pro­za­tím vychá­ze­jí....  ale jak dlou­ho mu to ješ­tě vydr­ží?

Navíc, aby toho neby­lo málo, ve vzdu­chu visí pro­roc­tví běs­ky z Gondotu, kte­ré pra­ví, že kre­ne­vo­vé kaž­dých sto let dosta­nou pří­le­ži­tost zno­vu bojo­vat za svou reha­bi­li­ta­ci. Musel by se ovšem mezi nimi najít jeden ochot­ný a posta­vit se v ritu­ál­ním sou­bo­ji jed­no­mu z mla­do­ro­dých. Najde se tato odváž­ná duše a pomů­že s reha­bi­li­ta­cí již tak dlou­ho utis­ko­va­ných kre­ne­vo­vů?

Ovšem štěs­tí a pří­zeň osu­du netr­vá věč­ně, a to ani u Janise. V oka­mži­ku, když se zaple­te do zápa­su mezi sta­rý­mi a nový­mi bohy, se sna­ží pota­jí spřá­te­lit s otro­ky pora­že­né rasy bohů a osvo­bo­dit je. Bohužel je zadr­žen a ortel nad jeho živo­tem je zpe­če­těn.

Rituální popra­va na hra­ni­ci s pla­me­ny je tak jedi­ným mož­ným výcho­dis­kem z této nešťast­né situ­a­ce..„, Dokáže se Janis i tak zachrá­nit z niči­vých pla­me­nů a zvrá­tit tak svůj nebla­hý osud? Je mož­né, aby to, co by mělo být defi­ni­tiv­ním kon­cem - smr­tí, může být nao­pak pro Janise počát­kem něče­ho nové­ho, dosud nepo­zna­né­ho? Tak o tom všem a i mno­hem více, je prv­ní díl „Vykladače - Zuby pora­že­ných“.

Stejně jako jiné kni­hy autor­ky Miroslavy Dvořákové, i zde je doko­na­le pro­pra­co­va­ný, tak tro­chu kom­pli­ko­va­ný a vel­mi roz­sáh­lý „Metaprostor“, jež je důmy­sl­ně pro­pra­co­ván do posled­ní­ho detai­lu.

Velice se mi líbí, že osu­dy jed­not­li­vých hrdi­nů jsou pro­ple­te­ny a pro­vá­zá­ny prak­tic­ky do všech dopo­sud napsa­ných knih, a kde je o někte­rém z hrdi­nů jen malá drob­ná zmín­ka, v jiné kni­ze je nao­pak její život­ní pří­běh zce­la roz­ve­den a vyprá­věn. 

Jednotlivé posta­vy jsou vel­mi věro­hod­ně popsá­ny, mají­cí své spe­ci­fic­ké cha­rak­te­ry a jed­na­jí tak, jak jed­na­jí. A i když v kni­ze nalez­ne­me vel­ké množ­ství postav, niče­mu to neva­dí, prá­vě nao­pak, díky ním je děj živý, nepřed­ví­da­tel­ný, plný akcí, kde o jis­tá pře­kva­pe­ní není nou­ze.

A pokud někdo tápe, kdo je kdo, sta­čí nalis­to­vat samot­ný závěr kni­hy a kouk­nout do jmen­né­ho rejstří­ku s vysvět­liv­ka­mi, kde nalez­ne­te nejen dopo­drob­na popsa­né všech­ny posta­vy, ale i jed­not­li­vé bohy. Mně osob­ně se nej­ví­ce líbi­ly roze­psa­né jed­not­li­vé trif­to­vé kar­ty s podrob­ným popi­sem jejich význa­mu, a to tak živě, že by si je člo­věk nejen sám nakres­lil (stej­ně jako vyk­la­dač), ale i pod­le nich před­ví­dal svou vlast­ní budouc­nost. 

„Vykladač: Zuby pora­že­ných“ je za mě opět vel­mi skvě­le a pre­ciz­ně zpra­co­va­né dílo, s nímž si autor­ka dala moc zále­žet a doslo­va jej vymaz­li­la. Kniha je jakousi srd­co­vou zále­ži­tos­tí pro milov­ní­ky čes­ké fan­ta­sy, kte­rá zahře­je u srd­ce a malin­ko, díky své­mu cel­ko­vé­mu roz­sa­hu postav a pro­stře­dí, potrá­pí i hla­vin­ku.

Vykladač: Zuby pora­že­ných - 1. díl série

Autorka: Miroslava Dvořáková

Literatura čes­ká, Fantasy

Vydáno: 2017, Nová vlna

Počet stran: 260

ISBN: 9788085845747