(zatím nehodnoceno)
Loading...Otec Davida, Peter, podivín a despota, ač nemá odpovídající hudební vzdělání, učil Davida od dětství hře na klavír a z Davida rostl slibný klavírista. Peter má zvláštní způsoby a rodině vládne silnou rukou. Když se mu na jedné soutěži zdá klavír rozladěný, udělá tam výstup a demonstrativně odvede Davida domů ještě před vyhlášením výsledků. Člen poroty Ben Rosen přinese Davidovi až domů Zvláštní cenu za odvahu, protože David hrál velice těžkou skladbu, což Peter přijímá rozladěně a odmítá Rosenovu nabídku, že bude Davida učit jako mimořádný talent zdarma. Nakonec však Davida k Rosenovi přece jen dovede. Zanedlouho David vyhraje celostátní soutěž a dostane nabídku studovat v Americe. Rodina nemá peníze ani na cestu, ale akce se ujme opět Rosen. David hraje na různých akcích a na jedné z nich se seznámí se známou starší spisovatelkou Katherine Susannah Prichardovou. S ní zůstává v kontaktu až do její smrti. David se těší na studium v Americe, ale Peter v poslední chvíli rozhodne, že nikam nepojede. David zatrpkne, ale dále se věnuje hudbě. Brzy je mu však jasné, že bez dalšího studia se nikam nedostane a bez vědomí otce se zkontaktuje s Královskou hudební školou. Získá stipendium a přes otcův odpor odjíždí studovat do Londýna. Na jeho dopisy otec neodpovídá a oba se tím trápí, ani jeden však nechce ustoupit…O filmu:
Životní příběh klavíristy je ten nejnepravděpodobnější námět pro úspěšný současný film, ale brilantně natočený portrét australského mistra Davida Helfgotta v režii Scotta Hickse je tak výjimečný, že nákupčí na Sundance festivalu se o něj doslova bili.
Režisér Scott Hicks o svém filmu „Záře“ říká: „Tento příběh mě fascinoval několik let. V roce 1986 jsem viděl Davida Helfgotta poprvé vystupovat. Četl jsem jakýsi novinový článek o jeho životě a cítil jsem, že je důležité, abych tam šel a viděl ho. Nebyl jsem si jist, co mám očekávat, ale když si sedl ke klavíru a začal hrát, zelektrizoval celé obecenstvo a já jsem byl absolutně uchvácený. Po koncertě jsem šel za Davidem a jeho manželkou Gillian a řekl jim, že jsem filmař a rád bych natočil film o Davidově životě. Oni se mě samozřejmě zeptali - a kdo k čertu jste? Trvalo rok, než se mi podařilo vytvořit mezi námi vztah vzájemné důvěry a přátelství. Přesvědčoval jsem je o svém záměru, poněvadž se mi zdálo úžasné, že někdo prožil tak strašně obtížný a chaotický život a nakonec si dokázal vytvořit obdivuhodný vztah a prosadit se jako brilantní umělec. Viděl jsem v tom nádherný filmový příběh.“
Když Hicks nakonec dostal Davidův a Gillianin souhlas, napsal první verzi scénáře a až po třech přepracováních oslovil scénáristu Jana Sardiho. Ten říká: „Scott byl tím projektem tak nadšený, že mě rychle přesvědčil a po nějaké době, když jsem se setkal s Davidem osobně, věděl jsem, že to bude velmi emocionální příběh a nejtěžší věc, jakou jsem kdy dělal. Když děláte film o něčím životě, překračujete hranice mezi tím, co se stalo a vlastní fantazií. Film musí být poutavý, musí trvat 100 minut a musíte divákovi nabídnout silný zážitek.“
Scott Hicks dodává: „Toto vlastně není životopisný film. Je to film inspirovaný příběhem Davida Helfgotta, používá ho jako základ pro jistý sled událostí a jisté postavy, ale je to film sám o sobě. Nabyl jsem přesvědčení, že hlavní postavu musí hrát Australan, někdo, kdo dokáže vytvořit velmi excentrickou postavu. Geoffrey Rush jako by se ve své kariéře specializoval na složité postavy, jejichž mysl balancuje na hranici šílenství. Viděl jsem ho hrát v divadle a podle mě v Austrálii nemá rovnocenného konkurenta. Byl jsem přesvědčený, že je ten pravý pro tuto roli.“
Čt 6. 5. 2004 - Nova 09:15
Nejnovější komentáře