„Zelená hranice“: Česká koprodukce získala v Benátkách Zvláštní cenu poroty, v Polsku vyvolala odpor

Na Oscara nomi­no­va­ný film Zelená hra­ni­ce reži­sér­ky Agnieszky Holland, kte­rý vzni­kl v čes­ké kopro­duk­ci, zís­kal v uply­nu­lém týd­nu Zvláštní cenu poro­ty na 80. roč­ní­ku fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu v Benátkách. Nejnovější film řec­ké­ho reži­sé­ra Jorgose Lanthimose Chudáci s Emmou Stone a Markem Ruffalem v hlav­ních rolích zís­kal na pres­tiž­ním ital­ském fes­ti­va­lu hlav­ní cenu Zlatého lva.

Zelená hra­ni­ce vyprá­ví pří­běh tro­ji­ce postav, jejichž živo­ty se pro­tnou na hra­ni­ci mezi Polskem a Běloruskem, kde se uprchlí­ci z něko­li­ka zemí sta­li poli­tic­ký­mi figur­ka­mi. Desítky lidí zemře­ly při poku­su pře­kro­čit hra­ni­ci do Polska, zatím­co Bělorusko, kte­ré je spo­jen­cem Ruska, vybí­zí lidi z Blízkého výcho­du a dal­ších zemí, aby zamí­ři­li do EU.

V holand­ském fil­mu Zelená hra­ni­ce vystu­pu­je Jalal Altawil v roli patri­ar­chy syr­ské rodi­ny, kte­rá se sna­ží dostat z Běloruska do Polska. Tomasz Włosok hra­je pol­ské­ho pohra­nič­ní­ka a Maja Ostaszewska před­sta­vu­je akti­vist­ku žijí­cí poblíž dělí­cí linie.

Zelená hra­ni­ce vznik­la v kopro­duk­ci Polska, Německa, Francie, Belgie a České repub­li­ky a byla pod­po­ře­na Českou tele­vi­zí a Českým fil­mo­vým fon­dem.

Polský reži­sér Holland je absol­ven­tem praž­ské FAMU a má za sebou řadu čes­kých pro­jek­tů, včet­ně sním­ku Hořící keř od HBO, kte­rý doku­men­to­val sebe­u­pá­le­ní Jana Palacha, a Šarlatán, kte­rý se dostal do užší­ho výbě­ru na Oscara 2020. Jejím dal­ším pro­jek­tem je živo­to­pis­ný film o Franzi Kafkovi, kte­rý by se měl natá­čet v Praze ješ­tě letos.

Zelená hra­ni­ce si z Benátek odvez­la nad­še­né recen­ze, Leslie Felperin z The Hollywood Reporter ji ozna­čil za „hlu­bo­ce dojem­ný, bez­chyb­ně pro­ve­de­ný“ knockout. Jessica Kiangová z Variety nazý­vá Zelenou hra­ni­ci „thrille­rem, kte­rý se ode­hrá­vá na polsko-běloruské hra­ni­ci a kte­rý svou soci­ál­ní kri­ti­ku halí do břit­ké­ho drá­tu úder­né­ho a inte­li­gent­ní­ho fil­mo­vé­ho řemes­la“. Kromě Zvláštní ceny poro­ty v Benátkách zís­ka­la Zelená hra­ni­ce dal­ší čty­ři nesta­tu­tár­ní ceny.

Stejně jako posta­vy, kte­ré zob­ra­zu­je, se však Zelená hra­ni­ce sta­la poli­tic­kým ter­čem. Polský minis­tr spra­ve­dl­nos­ti Zbigniew Ziobro při­rov­nal film k nacis­tic­ké pro­pa­gan­dě a reži­sér Holland poža­do­val ofi­ci­ál­ní omlu­vu před podá­ním žalo­by za pomlu­vu.

Pravicové sku­pi­ny v Polsku také napadly Zelenou hra­ni­ci kvů­li její­mu téma­tu a vyzva­ly k boj­ko­tu fil­mu před jeho uve­de­ním do kin v zemi příští víkend - což se také sho­du­je s datem, kdy Polsko před­lo­ží své­ho kan­di­dá­ta na cenu Mezinárodní fil­mo­vé aka­de­mie za nej­lep­ší film.

„Vlna nená­vis­ti je téměř neza­sta­vi­tel­ná, tak­že se sou­stře­dí­me na to, aby se film dostal k co nej­šir­ší­mu pub­li­ku,“ řekl Deadline výkon­ný pro­du­cent Zeleného pohra­ni­čí Mike Downey a dodal, že tým, kte­rý za fil­mem sto­jí, se nene­chá zastra­šit odpo­rem.

„Reakce pol­ské­ho reži­mu je pro něj obvyk­lá. Útok na Agnieszku a film je dis­kri­mi­nač­ní, opo­vr­že­ní­hod­ný a nená­vist­ný ze stra­ny kraj­ní pra­vi­ce, kte­rá je v Polsku u moci.“

Režisérka Hollandová, kte­rá se naro­di­la ve Varšavě, novi­ná­řům řek­la, že ji téma osob­ně při­ta­hu­je. Hvězda Ostaszewska se stej­ně jako její posta­va anga­žu­je v akti­vis­tic­kých akti­vi­tách na pod­po­ru uprch­lí­ků.

„Když se něco tako­vé­ho sta­ne na úze­mí mé země, cítím povin­nost něco udě­lat. Je to moje povin­nost,“ řek­la Holland novi­ná­řům v Benátkách před odjez­dem do Toronta, kde bude mít Zelená hra­ni­ce seve­ro­a­me­ric­kou pre­mi­é­ru.

„Ve svém věku nemůžu běhat po lese s tři­ce­ti­ki­lo­vým bato­hem, to nedo­ká­žu. Ale můžu nato­čit film. A ten­to film dává hlas těm, kte­ří ho nema­jí. Lidem, kte­ří nema­jí mož­nost vyprá­vět svou his­to­rii a svůj pří­běh. Je to film plný těch nej­hor­ších, ale i nej­krás­něj­ších věcí.“

Zelená hra­ni­ce se v čes­kých kinech obje­ví od 19. říj­na.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový