Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Zelená kniha (Green Book) – Recenze – 80%
Filmové recenze

Zelená kniha (Green Book) – Recenze – 80%

— 23. února 2019 0 comment
zelenakniharecenzefilmu
zelenakniharecenzefilmu
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Hlavním hrdi­nou na pět Oscarů nomi­no­va­né­ho fil­mu Zelená kni­ha, ode­hrá­va­jí­cí­ho se v Americe v prv­ní polo­vi­ně 60. let, je newy­or­ský Američan s ital­ský­mi koře­ny Tony Vallelonga (Viggo Mortensen), milu­jí­cí man­žel a otec a býva­lý vyha­zo­vač s nebý­va­lou chu­tí k jídlu, jemuž je nabíd­nu­to dělat šofé­ra a body­gu­ar­da čer­noš­ské­mu kla­ví­ris­to­vi Dr. Donovi Shirleymu (Mahershala Ali) na jeho dvou­mě­síč­ním kon­cert­ním tur­né po jihu USA. Přičemž Tony je sice v jádru dob­rák, ale záro­veň tak tro­chu samo­rost, pri­mi­tiv, ranař a rasis­ta, kte­rý těží ze svých pra­cov­ních zku­še­nos­tí z noč­ních klu­bů a ví, jak to ve svě­tě cho­dí, zatím­co Dr. Don je boha­tý, důstoj­ný a kul­ti­vo­va­ný ele­gán a hudeb­ní génius, kte­rý žije v luxus­ním apartmá­nu nad Carnegie Hall, a jehož před­sta­vy o reál­ném svě­tě jsou poně­kud naiv­ní.
Zelená kniha (Green Book) – Recenze – 80%
Zdroj fotek: aerofilms.cz


Výsledkem je pre­ciz­ně vybrou­še­ná směs kome­die a dra­ma­tu, kte­rá vypo­ví­dá o rasis­mu, aniž by byla pře­hna­ně cito­vě vydí­ra­jí­cí a pří­liš tla­či­la na pilu, a o tom, jak se z lidí stá­va­jí díky vzá­jem­né­mu vli­vu lep­ší a pou­če­něj­ší bytos­ti, aniž by se utá­pě­la v neob­rat­ně pod­sou­va­ných či doslov­ných pona­u­če­ních. Jde o nesmír­ně pří­jem­ný, pozi­tiv­ní a divác­ky nená­roč­ný sní­mek z žán­ru road movie, kte­rý sice prak­tic­ky jen napl­ňu­je urči­tou šab­lo­nu o přá­tel­ství dvou vel­mi roz­díl­ných postav pochá­ze­jí­cích z růz­ných pro­stře­dí a soci­ál­ních vrs­tev (divác­ky neu­vě­ři­tel­ně vděč­nou a ozkou­še­nou na mno­ha fil­mech od Řidiče sleč­ny Daisy po Nedotknutelné), leč napl­ňu­je ji mimo­řád­ně schop­ně a na vyso­ké úrov­ni v kaž­dém ohle­du.
Předně je potře­ba vyzdvih­nout fan­tas­tic­ké výko­ny Vigga Mortensena a Mahershaly Aliho (obou nomi­no­va­ných na Oscara), kte­ří se do svých jas­ně defi­no­va­ných a výbor­ně napsa­ných postav převtě­li­li do nejmen­ších drob­nos­tí od sty­lu vyja­d­řo­vá­ní a into­na­ce hla­su (Mortensenův doko­na­lý ital­ský pří­zvuk) po drob­ná ges­ta, úškleb­ky a cel­ko­vou řeč těla. V mno­hém jim při­tom pomohl peč­li­vě budo­va­ný scé­nář s chytře vymyš­le­ný­mi dia­lo­gy a přes­ná režie Petera Farrellyho. Je to oprav­du k neví­ře, že reži­sé­rem toho­to vyzrá­lé­ho a kul­ti­vo­va­né­ho fil­mu je stej­ný člo­věk, jenž spo­lu se svým bra­t­rem pro­slul jako tvůr­ce stu­pid­ních a mnoh­dy i dost nevkus­ných, trap­ných a otřes­ných kome­dií, mezi nimiž sním­ky Něco na té Mary je či Blbý a blběj­ší ješ­tě lze pova­žo­vat za ty pove­de­něj­ší.
Děj Zelené kni­hy je sice do urči­té míry před­ví­da­tel­ný a neří­ká se v něm nic vylo­že­ně objev­né­ho, co by už neza­zně­lo v mno­ha jiných fil­mech dří­ve (ale opět, je to rea­li­zo­vá­no vel­mi při­ro­ze­ně, pří­jem­ně, nápa­di­tě a zruč­ně), a záro­veň je zře­tel­ně sty­li­zo­va­ný a holly­wo­od­sky při­krášle­ný. Na mno­ha mís­tech tím pádem půso­bí až pohád­ko­vě a nere­a­lis­tic­ky ve vzta­hu ke sku­teč­né­mu svě­tu – byť jsou oba jeho hrdi­no­vé vytvo­ře­ni pod­le reál­ných předob­ra­zů a oprav­du spo­leč­ně v šede­sá­tých letech pro­je­li již­ní stá­ty USA v rám­ci kon­cert­ní­ho tur­né (a Zelená kni­ha byla sku­teč­ná turis­tic­ká pří­ruč­ka pro čer­no­chy ces­tu­jí­cí po ame­ric­kém jihu s tipy, kde se mohou bez újmy na zdra­ví najíst a přespat). Nicméně nikde není řeče­no, že se fil­my inspi­ro­va­né sku­teč­ný­mi udá­lost­mi muse­jí vždy držet rea­li­ty, pokud jsou v rám­ci své­ho vnitř­ní­ho svě­ta a své sty­li­za­ce soudrž­né a kon­zis­tent­ní, pro­to­že to je to, co se počí­tá. A to Zelená kni­ha roz­hod­ně je.
Zelená kniha (Green Book) – Recenze

Je prav­da, že rela­tiv­ně hlad­ký prů­běh děje je z hle­dis­ka rasis­mu naru­šo­ván pou­ze jed­no­du­chý­mi a opa­ku­jí­cí­mi se kon­flik­ty (napa­dá­ní, segre­ga­ce), jimž chy­bí hloub­ka a kom­plex­nost. Avšak nezdá se, že by ambi­ce Zelené kni­hy spo­čí­va­ly ve sna­ze o kom­plex­ní výpo­věď na téma rasis­mu v Americe, spíš jde pou­ze o pou­ká­zá­ní na to, jak je rasis­mus ve své pod­sta­tě hloupý a nesmy­sl­ný – a v tom­to ohle­du Zelená kni­ha dosa­hu­je své­ho cíle zce­la uspo­ko­ji­vě. Nedostatečně půso­bí ako­rát pře­rod Tonyho z rasis­ty v ne-rasistu, kte­rý je zby­teč­ně uspě­cha­ný a takřka sko­ko­vý, nehle­dě na to, že Tony se jako rasis­ta pro­je­vu­je jen spo­ra­dic­ky (vyjma pár před­sud­ků prak­tic­ky jen v jed­né scé­ně na začát­ku fil­mu, v níž vyho­dí do odpad­ko­vé­ho koše skle­nič­ky, ze kte­rých dáva­la jeho žena napít dvě­ma čer­noš­ským insta­la­té­rům).
Nicméně zce­la zavrh­nout mohou Zelenou kni­husnad ako­rát ti, kte­ří podob­né fil­my vní­ma­jí jako vykal­ku­lo­va­né, popu­lis­tic­ké a zjed­no­du­še­né sáz­ky na jis­to­tu, vytvo­ře­né kvů­li fil­mo­vým cenám a urče­né pro ten typ divá­ků, co se snad­no a rádi roz­plý­va­jí nad šab­lo­no­vi­tým sen­ti­men­tál­ním kýčem. Zelená kni­ha sice je do jis­té míry zjed­no­du­še­ná, sen­ti­men­tál­ní a popu­lis­tic­ká (pře­ci jen divá­kům ser­ví­ru­je čer­no­bí­lé vidě­ní svě­ta a nako­nec dodá­vá hře­ji­vou nadě­ji, že jsou i hod­ní lidé bez před­sud­ků) a roz­hod­ně je i šab­lo­no­vi­tá, leč čis­tě za stra­te­gic­ký kal­kul ji ozna­čit nelze, už jen pro­to, že za jejím scé­ná­řem sto­jí mimo jiné Nick Vallelonga, syn sku­teč­né­ho Tonyho Vallelongy, z čehož vyplý­vá, že prvot­ní důvo­dy za vzni­kem fil­mu mají pře­de­vším osob­ní původ.
Šablonovitost a dis­ku­ta­bil­ně ztvár­ně­ný motiv rasis­mu tak tvo­ří nej­pro­ble­ma­tič­těj­ší prv­ky fil­mu, na kte­rý je však pro jeho vyso­ké tvůr­čí a herec­ké kva­li­ty těž­ké se zlo­bit. Zelená kni­ha totiž jinak zce­la plní svůj účel coby nená­roč­ná feel-good odde­chov­ka s jas­ným posel­stvím, kte­rá exce­lu­je ve vykres­le­ní postup­ně se vyví­je­jí­cí­ho vzta­hu svých hrdi­nů na poza­dí spous­ty skvě­le poin­to­va­ných situ­a­cí a roz­to­mi­lých ved­lej­ších moti­vů (psa­ní dopi­sů, Tonyho ape­tit), a vzhle­dem k tomu, že vrcho­lí Štědrým dnem, tak plně obsto­jí i jako vánoč­ní film.

Podívejte se na hodnocení Zelená kniha na Kinoboxu.

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,28191 s | počet dotazů: 255 | paměť: 62913 KB. | 28.12.2024 - 05:12:44