Žhářka: Zac Efron rozpaluje reboot Stephena Kinga

Mladá dív­ka se sna­ží vyrov­nat se svý­mi psy­chic­ký­mi pyro­tech­nic­ký­mi schop­nost­mi ve fil­mu Žhářka, nové adap­ta­ci romá­nu Stephena Kinga nava­zu­jí­cí na původ­ní film z roku 1984 s Drew Barrymore v hlav­ní roli. Předchozí film nebyl žád­nou kla­si­kou, ale tato nej­no­věj­ší ver­ze ve srov­ná­ní s ním bled­ne až do ohni­vé­ho vyvr­cho­le­ní, kte­ré se ubí­rá jiným smě­rem.

Zac Efron a Sydney Lemmonová hra­jí Andyho a Vicky McGeeovy, kte­ří se zúčast­ni­li pochyb­né­ho vyso­ko­škol­ské­ho expe­ri­men­tu, jenž jim dal teleki­ne­tic­ké schop­nos­ti, ten­ce načrt­nu­té během úvod­ních titul­ků fil­mu Firestarter.

O deset let poz­dě­ji je Andy tera­pe­u­tem, kte­rý vyu­ží­vá svých „postr­ko­va­cích“ schop­nos­tí, aby pře­svěd­čil své paci­en­ty, aby pře­sta­li kou­řit. S Vicky mají malou dce­ru Charlie (Ryan Kiera Armstrong) a rodi­na je na útě­ku před tajem­ný­mi sila­mi, kte­ré sto­jí za expe­ri­men­ty a kte­ré je stá­le pro­ná­sle­du­jí.

Aby toho neby­lo málo, rodi­če pře­da­li urči­tou for­mu svých schop­nos­tí i své dce­ři, kte­rá se s nimi nyní sna­ží vyrov­nat. V jed­né z půso­bi­vých scén na začát­ku Ohniváka novo­ro­ze­ná Charlie zpo­pel­ní svou postýl­ku; poz­dě­ji, když ji škád­lí v hodi­ně tělo­cvi­ku, způ­so­bí ohni­vý výbuch v kabin­ce na zácho­dě.

Poslední inci­dent sta­čí k tomu, aby se o něm zača­lo mlu­vit, a kapi­tán Hollister (Gloria Reuben) povo­lá do akce zákeř­né­ho Johna Rainbirda (Michael Greyeyes), býva­lé­ho účast­ní­ka záhad­ných expe­ri­men­tů, aby rodi­nu vypá­t­ral. V jed­né scé­ně se obje­ví Kurtwood Smith jako dok­tor, kte­rý vedl původ­ní expe­ri­men­ty.

Když se rodi­na vydá na ces­tu, nara­zí na las­ka­vé­ho far­má­ře Irva Manderse (John Beasley), kte­rý je u sebe na noc uby­tu­je a slí­bí jim, že je odve­ze do Bostonu... po malém Andyho popo­str­če­ní.

Tento film Žhářka se roz­jíž­dí oprav­du poma­lu a i přes něko­lik skvě­lých herec­kých výko­nů se prv­ní hodi­na fil­mu vle­če. Je poma­lá a nezá­živ­ná, pou­ze nazna­ču­je Kingův dob­ře pro­pra­co­va­ný pří­běh a jeho vývoj, při­čemž nechá­vá mno­ho ote­vře­né­ho pro divá­ko­vu fan­ta­zii.

V prů­bě­hu vyvr­cho­le­ní se však vše roz­ho­ří a ohni­vé finá­le Žhářky téměř sta­čí k tomu, aby film zachrá­ni­lo. Na roz­díl od před­cho­zí­ho fil­mu však vrchol­né udá­los­ti fil­mu před­sta­vu­jí dras­tic­ký odklon od původ­ní­ho Kingova pří­bě­hu a nezdá se, že by při­spí­va­ly k vět­ší cel­ko­vé vizi.

Poháněč, stej­ně jako Kingův román a jeho adap­ta­ce z roku 1984, je nako­nec o vyrov­ná­vá­ní se s emo­ce­mi - hně­vem, smut­kem, trau­ma­tem - a o uče­ní se, jak je zpra­co­vat. Stejně jako Barrymore v před­cho­zím fil­mu je i zde vrcho­lem Ryan Kiera Armstrongová; když se Charlie nau­čí ovlá­dat a zni­ču­jí­cím způ­so­bem uvol­ňo­vat své pyro­tech­nic­ké schop­nos­ti, začne Žhářka koneč­ně kla­pat. Nezapomenutelný je i Greyeyes jako Rainbird, i když to, co film s jeho posta­vou dělá, nako­nec nefun­gu­je.

Na Firestarter z roku 1984 se nevzpo­mí­ná jako na jed­nu z lep­ších adap­ta­cí Stephena Kinga; kro­mě kla­sik jako Carrie a Osvícení vyšly v před­cho­zím roce prvotříd­ní adap­ta­ce Mrtvá zóna, Christine a Cujo. Sám spi­so­va­tel ji ozna­čil za „bez chu­ti“ a zatím nej­hor­ší adap­ta­ci své­ho díla, což byl v té době přes­ný popis.

Přesto měla eklek­tic­ké herec­ké obsa­ze­ní, v němž se kro­mě Martina Sheena v roli Hollistera neza­po­me­nu­tel­ně obje­vi­li drži­te­lé Oscara George C. Scott, Art Carney a Louise Fletcherová. Ačkoli film nedo­ká­zal účin­ně navo­dit tak boha­tou atmo­sfé­ru jako před­cho­zí Kingovy adap­ta­ce, pří­bě­ho­vě byl do znač­né míry přes­nou adap­ta­cí toho, co bylo na strán­kách.

„Bez chu­ti“ je pěk­ný popis fil­mu Žhářka z roku 2022, kte­rý nedo­ká­že dostát už tak níz­ké lať­ce nasta­ve­né před­cho­zím fil­mem. Dobrou hodi­nu to drh­ne a nako­nec se sta­ne zají­ma­vým, jakmi­le se ke kon­ci odtrh­ne od Kingova romá­nu, ale nako­nec se mu nepo­da­ří posklá­dat zbyt­ky z původ­ní­ho pří­bě­hu do něče­ho smys­lu­pl­né­ho.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový