
Samozřejmě její rodiče, budoucí babička a dědeček nebyli nadšení, že si ho chce vzít, ale pak mu promluvili do duše a on viděl, že nemůže uniknout, tudíž se podvolil. Po svatbě a devíti měsících přišel porod a matka básníkova se zmítala v nejistotě, jestli je to všechno vlastně štěstí, když cizím lidem dala na odiv své obnažené tělo. Nevýslovně šťastná byla tehdy, když básník, tudíž její syn, kterému dala jméno Jaromil, poprvé promluvil a vyslovil své první slovo – máma. Těsně před šestými narozeninami, kdy měl jít hoch poprvé do školy, vyvstala otázka, jestli by neměl mít svůj vlastní pokoj.
Mamince to sice bylo líto, ale nedalo se nic dělat – i jejímu synovi začaly léta ubíhat. Po čase začala mít básníkova maminka pocit, že by se chtěla znovu o někoho malého starat, zjednodušeně řečeno přála si další dítě, i kvůli tomu, aby prvorozený Jaromil nezůstal jedináčkem. Nadhazovala to manželovi, ale ten to odmítal a uváděl mnoho důvodů, proč to odložit. Nakonec se uchýlila k sexuálnímu v uvozovkách násilí, aby posléze objasnila manželovi, že chce od něj ještě druhé dítě, nejlépe dcerušku. Ovšem ten její přání absolutně nerespektoval, naopak jí připomněl, že on s ní žádné dítě nechtěl, ale ustoupil a nyní je řada na ní, aby ustoupila, protože žádné další dítě nebude.
Maminka nad tímto vyjádřením proplakala celou noc. Asi tři týdny po této výměně názorů dostal její muž mobilizační rozkaz, protože válka byla na spadnutí. Pak tedy odjel a maminka popisovala jejich synovy velmi barvitě, cože se to vlastně děje. Naštěstí se v Mnichově dohodli ti největší a otec se vrátil zpátky domů. Jednoho večera, když otcova ruka spočinula na maminčiných prsou, si ona promítla, jak nevybíravě ji před pár týdny ponížil, když po něm chtěla druhé dítě a tak mu to připomněla a ruku odsunula. Doufala, že s ní bude o tom mluvit, ale ten se otočil a vzápětí usnul.
Jaromil mezitím pronikl do světa malování. Mamince se moc nelíbilo, co nosí její syn Jaromil z hodin kreslení. Považovala to za čmáranice, které opravoval sám malíř, u kterého se učil. Maminka měla několik námitek, jak malíř vede studium jejího syna, ale ten je vesměs smetl všechny ze stolu. V podstatě se jednalo o to, že Jaromil už vstupoval do nebezpečného a citlivého věku a začínal se zajímat i o jiné věci a malíř ho v tom vlastně nevědomky podporoval. Maminka to zpozorovala, když držel žebřík služce Magdě a koukal jí přitom pod sukni.
Tak tohle je zhruba takový počáteční náčrt této knihy. Asi mi úplně nesedí díla Milana Kundery, protože podruhé jsem v uvozovkách zlá na tohle dílo, nicméně doporučila bych to ženám, dá se to nazvat životním romantickým románem. Má 364 stran.
Věnovalo nakladatelství Atlantis.
- Autor: Milan Kundera
- Žánr: beletrie
- Nakladatelství: Atlantis
- Datum vydání: 2016










(4,91 z 5)