10000 př.n.l.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Vložil anke­rek, 21. Březen 2008 - 10:10

10000 b.c.

Když se řek­ne Roland Emmerich, prv­ní věcí, kte­rá mě ve spo­ji­tos­ti s jeho jmé­nem napad­ne, je Den nezá­vis­los­ti. Už ten­to film by mi sta­čil jako důvod, proč jít do kina na 10 000 let před naším leto­poč­tem, ale tenhle reži­sér má na kon­tě dob­rých fil­mů mno­hem víc…  
Mezi dal­ší Emmerichova díla pat­ří např. Univerzální voják s Jean-Claude Van Dammem, Hvězdná brá­na a nebo veli­ce vlas­te­nec­ký Patriot s Melem Gibsonem. Tento výčet sním­ků, kte­rý doka­zu­je, že se jed­ná o výji­meč­né­ho reži­sé­ra, mě donu­til se oprav­du pře­ve­li­ce těšit na jeho nový sní­mek. No, a jest­li dopa­dl tak dob­ře jako před­cho­zí fil­my, to se dozví­te v naší recen­zi.

Do rolí hlav­ních hrdi­nů si Emmerich vybral poměr­ně nezná­mé tvá­ře, což je jedi­ně dob­ře. Popravdě, já bych nechtěl v 10 000 let př.n.l sle­do­vat pobí­ha­jí­cí­ho půl­tu­no­vé­ho Stevena Segala či Willa Smithe, kte­rý by si z toho zase udě­lal dal­ší Já, Legendu, jenom o pár tisíc let dří­ve. Čím méně zná­mých her­ců, tím lépe. Alespoň v tomhle pří­pa­dě. A tak za zmín­ku sto­jí jenom Omar Sharif, kte­rý se zde ujal role vypra­vě­če a Cliff Curtis (Pán velryb, Fontána, Sunshine), jenž ve fil­mu hra­je jed­no­ho z pra­vě­kých lidí.
Mne ale stej­ně úpl­ně nej­víc zau­ja­la hereč­ka Camilla Belle, kte­rá je sice úpl­ně nezná­má, ale zato pře­krás­ná. Musím uznat, že takhle krás­nou pra­vě­kou ženu jsem si ani ve snu nepřed­sta­vo­val. Mimochodem, oni tak nějak všich­ni ve fil­mu půso­bí, jako kdy­by si z Beverly Hills odsko­či­li stro­jem času do pra­vě­ku. Prakticky nikdo tam nevzbu­zu­je dojem, že by do té doby pat­řil, a to je jeden z mno­ha nedo­stat­ků a nelo­gič­nos­tí v tom­to fil­mu. A že tu je těch nelo­gič­nos­tí požeh­na­ně.

Kdyby se za ně roz­dá­va­li ceny na Oscarech, věřím, že ten­to film by byl zajis­té prv­ní. Ale to už zase pře­bí­hám, k tomu vše­mu se ješ­tě dosta­ne­me. Pojďme se podí­vat na to, o čem tenhle film vlast­ně je. Takže, zce­la pře­kva­pi­vě se ode­hrá­vá 10 000 let před naším leto­poč­tem, ale neče­kej­te žád­ná his­to­ric­ká fak­ta, tohle je pou­ze Emmerichova fan­ta­zie.
Hodně buj­ná fan­ta­zie, musím podotknout. Jednoho dne ke kme­nu Jagalů, lov­ců maca­lů či tak nějak podob­ně (od teď mamu­tů), done­sou malou mod­ro­o­kou hol­čič­ku, kte­rou našli poblíž její zavraž­dě­né mat­ky. Místní věd­ma před­po­ví, že onu hol­čič­ku k nim do kme­ne sesla­li samot­ní bozi, aby ochrá­ni­la jejich kmen před čtyř­no­hý­mi démo­ny. Což byli jezd­ci na koni, ale pro­to­že tenhle kmen žád­né jiné zví­ře než mamu­ta v živo­tě nevi­děl, tak si své budou­cí trýzni­te­le pojme­no­val takhle.

Vědma pro­ro­ko­va­la, že v době posled­ní­ho lovu ten, kte­rý pro­bod­ne mamu­to­vi srd­ce, vez­me si onu dívči­nu za svou prá­vo­plat­nou ženu a zís­ká vele­ní nad kme­nem Jagalů. To vše z povzdá­lí sle­du­je malý klu­či­na, kte­rý se na prv­ní pohled do mod­ro­o­ké díven­ky zami­lu­je. A jak to tak vypa­dá, ani on jí není lhos­tej­ný. Otec toho­to klu­či­ny, sou­čas­ný vlád­ce kme­ne a nej­lep­ší lovec, se ale roz­hod­ne, že zabrá­ní čtyř­no­hým démo­nům dobýt jeho ves­ni­ci, a jed­no­ho dne večer odchá­zí z kme­ne pryč. To řek­ne pou­ze své­mu nej­lep­ší­mu pří­te­li, kte­ré­mu krom posta­rá­ní se o své­ho syna pře­dá i bílý oštěp, jehož vlast­ník se stá­vá vůd­cem kme­ne.
Před odcho­dem ješ­tě poprosí své­ho pří­te­le, aby niko­mu neřekl, proč odchá­zí, z oba­vy, že by ho vět­ši­na mužů z kme­ne násle­do­va­la. A tak ho všich­ni mají za zba­běl­ce, což dáva­jí „vyžrat“ jeho syno­vi. Hlavně tedy jeden kluk v jeho věku, kte­rý, jak se zdá, má ty nej­lep­ší před­po­kla­dy stát se budou­cím vůd­cem. D´Lehovi pře­zdí­va­né­mu „syn zba­běl­ce“ je to ale jed­no, pro­to­že on žije jen pro svou mod­ro­o­kou lás­ku. O něko­lik let poz­dě­ji nastá­vá den posled­ní­ho lovu. Nastal čas pře­dat vele­ní ves­ni­ce něko­mu mlad­ší­mu a zdat­něj­ší­mu. Ten, kdo pro­bod­ne srd­ce mamu­ta, zís­ká­vá vše. Všichni oče­ká­va­jí, že tím budou­cím vůd­cem nebu­de nikdo jiný než D´Lehův úhlav­ní nepří­tel Ka´Ren.

Všichni s hes­lem „Lovíme jako jeden muž“ se tedy vydá­va­jí ulo­vit mamu­ta. Řeknu vám, že jsem se divil, jak moh­li lov­ci tako­vou dobu pře­žít a že už dáv­no nevy­mře­li hla­dy. Je sice mož­né, že všich­ni lovi­li jako jeden muž, ale jako muž, kte­rý to dělá popr­vé v živo­tě. Zde si máme mož­nost také popr­vé všim­nout zpra­co­vá­ní mamu­tů, kte­ré je na film s tak vyso­kým roz­poč­tem oprav­du hroz­né. I v Putování za dino­sau­ry na kaná­lu Discovery byli pra­vě­cí tvo­ro­vé zpra­co­vá­ni mno­hem lépe než zdej­ší mamu­ti.
A to není všech­no. Představte si, že se lov­ci roz­hod­nou ulo­vit mamu­ta do sítě. Úplně pře­kva­pi­vě se něko­li­ka­tu­no­vé zví­ře ze sítě dosta­ne a táh­ne ji za sebou spo­leč­ně s D´Lehem a Ka´Renem. Ka´Ren to vzdá, ale D´Leh se nemů­že pus­tit, pro­to­že se mu ruka neši­kov­ně zaklí­ni­la do sítě. Náhle se mamut zasta­ví a roz­hod­ne se si to s D´Lehem roz­dat na férov­ku. Nešťastnou náho­dou mamut spáchá hara­ki­ri a D´Lah, prav­da tro­chu nefé­ro­vě, vyhrá­vá. Stal se vůd­cem kme­ne a najed­nou ho všich­ni měli rádi.

Ani Ka´Renemovi nijak zvlášť neva­di­lo, že se D´Lah stal jeho nad­ří­ze­ným. Modrooká díven­ka, teď už mno­hem vět­ší pra­vě­ká top­mo­del­ka, byla taky napros­to spo­ko­je­ná, že člo­věk, se kte­rým si sem tam vrz­ne, je nej­vět­ší oblí­be­nec. Ale D´Laha dostih­lo něco, co neče­kal. Svědomí. A tak se dob­ro­vol­ně vzdal vůd­cov­ství i své lás­ky, kte­rá to jak­si nemoh­la pocho­pit, a já spo­leč­ně s ní také ne.
Nakonec bylo ale stej­ně úpl­ně jed­no, kdo zís­ká bílou hůl, pro­to­že do ves­ni­ce dora­zi­li jezd­ci, kte­ří při­je­li rekru­to­vat nové otro­ky do své­ho sta­ro­vě­ké­ho kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra. Pár lidí si odved­li s sebou a jako na potvo­ru zrov­na i mod­ro­o­kou krás­ku. Ostatní ve ves­ni­ci necha­li žít, aby si za pár let měli zase pro koho při­jet. Až tak hod­ní byli. A kdy­by si neod­ved­li onu dív­ku, asi by si žili ve svém tábo­ře spo­ko­je­ně až na věky věků.

D´Lah se roz­ho­dl, že takhle to teda nene­chá a že nikdo mu nebu­de brát to, co je prá­vem jeho. Vydá se na dob­ro­druž­nou ces­tu, na jejímž kon­ci čeká na záchra­nu jeho jedi­ná lás­ka. Víc pro­zra­zo­vat nebu­du. Pojďme si teď říct, jaký tedy film je a co mě na něm tolik trá­pi­lo. Pokud jste z trai­le­ru naby­li dojmu, že se jed­ná o ryze akč­ní podí­va­nou s napros­to úchvat­ný­mi digi­tál­ní­mi efek­ty, tak na to rov­nou zapo­meň­te. Akce je zde pomá­lu a ta, kte­rá tu je, nesto­jí ani za řeč. Vezměme si tře­ba šav­lo­zubé­ho tyg­ra, kte­rý se v trai­le­ru také obje­vil. Tak nějak naiv­ně jsem si mys­lel, ze se s ním ve fil­mu bude bojo­vat. Nebude.
Kdyby tam vlast­ně ani nebyl, tak by to vyšlo úpl­ně nastej­no. Objeví se jenom pro­to, aby mohl D´Laha oču­chat a tím potvr­dit jed­nu z mno­ha legend, kte­rý­mi je film doslo­va pro­špi­ko­va­ný. Konkrétně pod­le této legen­dy člo­věk, kte­rý mlu­ví s tygrem, dove­de jeden domo­ro­dý lid k vítěz­ství nad jejich nepřá­te­li. Díky tomu­to rádo­by zna­me­ní si D´laha za své­ho gene­rá­la zvo­lí jaký­si domo­ro­dý kmen křo­vá­ků, kte­rý má dal­ší kama­rá­dy křo­vá­ky, jež mají, a to se podrž­te, dal­ší kama­rá­dy křo­vá­ky. A tak D´Lah sjed­no­tí asi sto vojá­ků křo­vá­ků, kte­ří mu mají pomo­ci zni­čit čtyř­no­hé démo­ny a osvo­bo­dit jeho pří­tel­ky­ni.

Už jsem říkal, že ona je váž­ně kus? Asi jo. 🙂 Každopádně, nebýt tam jí, tak jsem to asi ani nedo­kou­kal. Zarážející ale je, že ti vojá­ci, kte­ré shro­máž­dí, jsou v tomhle fil­mu tak nějak navíc. Vlastně mi při­pa­da­lo, že s ním jdou k pev­nos­ti, k pra­vě­ké­mu kon­ce­t­rá­ku, jenom pro­to, aby si při ces­tě měl s kým poví­dat. Úplně super je, že pod­le křo­vá­ků pou­ží­va­jí čtyř­no­zí démo­ni k pře­pra­vě do své pev­nos­ti obří ptá­ky. „Že by pou­ží­va­li v té době k pře­pra­vě věz­ňů leta­dlo,“ řek­ne­te si. Či si snad ocho­či­li pte­ro­dak­ty­ly? Ne, ani jed­no. Obřími ptá­ky jsou totiž ve sku­teč­nos­ti lodě.
Pokud jste zce­la logic­ky oče­ká­va­li, že vozí věz­ně na něja­ký ost­rov, kam se jinak nedá dostat, tak na to zapo­meň­te. Jenom je vezou po tako­vé malé říč­ce, kam se dá prak­tic­ky úpl­ně v poho­dě dojít pěš­ky. Jenže před D´Lahem teď sto­jí obrov­ské dile­ma. Půjdeme podél říč­ky, což sice tro­chu trvá, ale máme sto­pro­cent­ní šan­ci, že se k pev­nos­ti dosta­ne­me, či vez­me­me celou armá­du a poku­sí­me se ji pro­vést pochyb­nou ces­tou skrz píseč­né duny, kde je dese­ti­pro­cent­ní šan­ce, že neu­mře­me žíz­ní a hla­dy a dosta­ne­me se k oné pev­nos­ti? Co si asi vybe­re, ptá­te se mě? Radši se ani neptej­te…

Ještě lep­ší bylo, že se všich­ni křo­vá­ci seřa­di­li podél oné říč­ky, odkud prá­vě vyjíž­dě­li lodě, a řva­li na své une­se­né přá­te­le, i když říč­ka byla prak­tic­ky tak úzká, že moh­li na lodě klid­ně naská­kat. A nebo (omlou­vám se, ale mě to děs­ně baví) si před­stav­te pev­nost, ve kte­ré je dej­me tomu tisíc otro­ků. Z jed­né stra­ny je obklo­pe­na řekou a z dru­hé pouš­tí. Určitě si mys­lí­te, to bude asi těž­ké se do tako­vé pev­nos­ti dostat. To jsem si říkal taky.
D´Lah a jeho přá­te­lé se dovnitř a ven dostá­va­li úpl­ně stej­ně, jako kdy­by se jed­na­lo o are­ál obchod­ní­ho řetěz­ce Hypernova. A to dokon­ce i přes­to, že nepřá­te­lé zjis­ti­li, že se někdo dostal dovnitř a zabil jim hlíd­ku­jí­cí­ho kama­rá­da. Žádné povo­lá­ní vět­ší­ho počtu strá­ží se neko­na­lo a já dokon­ce sil­ně pochy­bu­ji, že tam více strá­ží bylo, pro­to­že mi při­pa­da­lo, že celý obří kom­plex hlí­da­lo tak dva­cet lidí. Navíc, otro­ci byli v tako­vé pře­si­le, že by se odtam­tud dosta­li hned, jak je při­vez­li. Ještě, že byli tak hlou­pí a mys­le­li si, že pra­cu­jí pro boha a že v pří­pa­dě útě­ku by je nemi­nul kru­tý trest.

Tolik nelo­gič­nos­tí v jed­nom fil­mu jsem váž­ně ješ­tě nevi­děl. Kdybych je chtěl všech­ny vyjme­no­vat, musel bych napsat román na pokra­čo­vá­ní, a tolik pro­sto­ru bohu­dík nemám. Celému fil­mu chy­bí pořád­ná akce. Digitální efek­ty jsou směš­né. Pochopil bych, kdy­by to dáva­li na Hallmarku, ale dát to do kina a ješ­tě za to chtít pení­ze, to je ostuda.
Odmyslím-li si akč­ní scé­ny, zbu­de mi roman­tic­ké puto­vá­ní za záchra­nou milo­va­né dív­ky. Na kon­ci fil­mu mož­ná i něja­ká ta roman­tic­ká dušič­ka zaplá­če, i když tedy nevím, co by roman­tic­ká dušič­ka děla­la na fil­mu, kte­rý z nepo­cho­pi­tel­ných důvo­du sli­bu­je akč­ní podí­va­nou.

Doporučuji Vám počkat si pár let, až tenhle film pobě­ží v tele­vi­zi a s peně­zi, kte­ré bys­te inves­to­va­li za ten­to film, si radě­ji zajdě­te do něja­ké hospůd­ky na pivo. Věřte mi, udě­lá­te mno­hem líp. Emmerichu, popr­vé jsi mne oprav­du zkla­mal.

Průměr:
Select rating

Blbosr

Nic moc

Ujde

Dobrý

Výborný

Průměr: 5 (2 votes)

10000 př.n.l.
Recenze

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře