The Mandalorian - Chapter 12: The Siege (S02E04)

Mand12

Mandalorian (Pedro Pascal) se kvů­li nové misi spo­jí se svý­mi sta­rý­mi spo­jen­ci Carou Dune (Gina Carano) a Greefem Kargou (Carl Weathers)...

Mandalorian: Chapter 12- Opravdu se nechci opa­ko­vat jako kolo­vrá­tek a půso­bit jako člo­věk s nekri­tic­ký­ma oči­ma, kte­rý neu­zná, že svět Star Wars vždyc­ky nedo­dá ten nej­lep­ší mate­ri­ál (viz. čer­s­tvý Lego Star Wars Holiday Special). Jenomže jaký jiný pocit člo­věk může mít z dosa­vad­ní 2. série Mandaloriana než ten, že jde o totál­ně vrchol­nou tvor­bu, kte­rá defi­ni­tiv­ně uka­zu­je, že Star Wars na malé obra­zov­ce roz­hod­ně nebyl ten nej­hor­ší nápad svě­ta. Zvláště když na tom děla­jí lidé, kte­ří pros­tě a jed­no­du­še oči­vid­ně umí, před­vá­dě­jí vrchol­nou ukáz­ku seri­á­lo­vé pro­duk­ce a pře­de­vším je na nich vidět, že mají svět Star Wars sku­teč­ně rádi!

12. díl seri­á­lu reží­ro­val Carl Weathers, kte­rý v seri­á­lu ztvár­ňu­je posta­vu Greefa Kargy. Už před­tím měl Weathers zku­še­nost s režií pár epi­zod jis­tých seri­á­lů, vůbec popr­vé se ale cho­pil tak vel­mi nároč­né pro­duk­ce a přes­to nato­čil dosud dost mož­ná jed­nu z nej­lep­ších epi­zod!

12 epi­zo­da Mandaloriana je vše, roz­hod­ně ale ne pou­hou výpl­ní. Vrací se zná­mé posta­vy Cara Dune a Greef Karga a upřím­ně mi ty posta­vy oprav­du začí­na­li chy­bět. Obě posta­vy se dočka­jí hrub­ší­ho pro­kres­le­ní a pře­de­vším se před­vá­dě­jí v tom nej­lep­ším mož­ném svět­le, pře­kva­pi­vě to ale pla­tí pře­de­vším o Kargovi na kte­ré­ho tou­to epi­zo­dou dosta­ne­te zce­la nový pohled.

Celá série je protka­ná akcí, akcí a zase akcí. Napříč celou epi­zo­du se tu před­vá­dě­jí scé­ny, kte­ré jako­by vypad­li z toho nej­vět­ší­ho bloc­kbus­te­ru, kte­rý v kla­sic­ké době bou­rá kina. Střílí se při­tom storm­tro­o­pe­ři, bou­cha­jí u toho TIE Fightery a Mando se opět před­vá­dí v akci s jet­pac­kem. Už sly­ším, že samot­ná akce pře­ce člo­vě­ku nemů­že sta­čit a že to není jenom o není. Jenomže není, to je prá­vě ono!

12. epi­zo­da Mandaloriana opět před­vá­dí, že i když se na během prv­ních pár epi­zod nemu­se­lo zdát a vět­ši­na epi­zod půso­bí spí­še jako side ques­ty, čím dál tím více se uka­zu­je, že je vše bra­vur­ně pro­po­je­né a časem bude tohle pro­po­je­ní prav­dě­po­dob­ně čím dál tím více výraz­něj­ší. Dá se na tuhle epi­zo­du nadá­vat, že je vypl­ní před­tím než by v násle­du­jí­cí epi­zo­dě mělo dojít k zásad­ní­mu setká­ní s jed­nou důle­ži­tou a dlou­ho oče­ká­va­nou posta­vou ze svě­ta Star Wars, ako­rát, že to tak ale vůbec není! Dostáváme koneč­ně náznak toho po čem Impérium tou­ží, opět se neče­ka­ně vra­cí posta­vy, jejichž návrat bys­te jen tak neče­ka­li a přes­to jste rádi, že je vidí­te a pře­de­vším to celé má sku­teč­ně váhu, že se tu boju­je o něco hod­ně zásad­ní­ho. A to je pros­tě úžas­né.

Tahle epi­zo­da opět před­vá­dí, že má seri­ál nesku­teč­né vizu­ál­ní kouz­lo a fakt, že vypa­dá tak vel­ko­le­pě tomu sku­teč­ně při­dá­vá pocit, že kou­ká­te na něco zásad­ní­ho co boří kla­sic­ké před­sta­vy o seri­á­lo­vém zážit­ku. A na kon­ci do toho opět dora­zí Giancarlo Esposito, aby si ukra­dl celý svůj one moment epi­zo­dy pro sebe a dal dost jed­no­znač­ně naje­vo, že nás od jeho Moffa Gideona ješ­tě čeka­jí vel­ké věci.

Mandalorian II pros­tě zatím 1. sérii vylo­že­ně pře­ko­ná­vá a mám vel­ké nadě­je v tom, že dal­ší díly nekles­nou na mys­li. Carl Weathers se nicmé­ně jako reži­sér může pochlu­bit jed­nou z nej­lep­ších epi­zod seri­á­lu, kte­rá od úvod­ní sek­ven­ce s Carou Dune po závě­reč­nou nahá­něč­ku před­vá­dí vrchol­nou zále­ži­tost. A i když je zde Baby Yoda vylo­že­ně ukli­zen na ved­lej­ší kolej, své momen­ty si pořád doká­že ukrad­nout pro sebe a zůstá­vá tím nej­roz­to­mi­lej­ším McGuffinem všech dob. Tak snad mu to vydr­ží i pro příš­tě..........

Verdikt: 5 z 5

Photo © Disney+