Megalopolis – Velkolepá sci-fi od režiséra Kmotra a Apokalypsy

(3 hlasů, průměr: 4,00 z 5)

Loading...

Megalopolis je římský hrdinský epos zasazený do imaginární budoucí Ameriky. Město Nový Řím musí projít proměnami, což vyvolá konflikt mezi Cesarem Catilinou (Adam Driver), geniálním architektem, který se snaží o přechod k utopické, idealistické budoucnosti, a jeho protivníkem, starostou Franklynem Cicerem (Giancarlo Esposito), který zůstává věrný dosavadnímu statu quo, v němž vládne chamtivost, osobní zájmy a stranické války. Mezi nimi se zmítá sociálně založená Julia Cicero (Nathalie Emmanuel), starostova dcera, jejíž láska k Cesarovi nalomila její loajalitu a vede ji ke zjištění, co si podle ní lidstvo skutečně zaslouží…

S nápadem na Megalopolis přišel Francis Ford Coppola v roce 1977, někdy mezi výrobami druhého Kmotra a Apokalypsy.  Po náročné výrobě Apokalypsy plánoval v 80. letech zmíněné Megalopolis Coppola realizovat, koncem 80. let ovšem upřednostnil jiné projekty.  Když už se Coppola začátkem 21. století k projektu opět vrátil, realizaci byla zmařena útoky spáchanými 11. září a paralely scénáře s ním spojené. Když už to vypadalo, že režisér trilogie Kmotr, Apokalypsy a Zaříkávače deště odešel do důchodu, v roce 2019 oznámil plány na to Megalopolis definitivně realizovat. A projekt si zafinancovat zcela sám.

Odprodal tak několik svých vinic, do realizace investoval svých 120 milionů dolarů  a od počátku bylo jasné, že výroba filmu byla jedna podobná divočina jako období, které trvalo do realizace projektu. Improvizace ze stran herců i samotného režiséra a scenáristy, které také stojí za mnoho změn na poslední chvíli. Údajné pusinkování komparzistek od Coppoly, zoufalost týmů zodpovědných za vizuální efekty a výpravu, zdržování natáčeních dní, využívání A. I. pro vytváření falešných citací v traileru, nakonec také první zvěsti spojené s prohlášeními o tom, že Coppola ztratil soudnost a natočil si možná film pro sebe, ale zároveň pro nikoho jiného. Pověst holt Megalopolis předchází a mnohé naplnila obava z toho, že si Coppola při návratu k filmařině ukousne pořádnou porci ostudy. O filmu toho padlo mnoho a málokdy došlo na pozitivní reakce. Jaká je ovšem Megalopolis doopravdy?

Megalopolis se odehrává ve alternativní současné Americké republice, konkrétně ve futuristické metropoli s názvem Nový Řím. Za Coppolovým námětem ostatně stojí paralely mezi Starověkým Římem a budoucí Amerikou, základy námětu k Megalopolis tak stojí za tom, že Coppola zasadil Katilinovu konspiraci do vzdálené budoucnosti. Ve filmu se proto ne náhodou objevují postavy jménem Caesar nebo Cicero, mixu starověkého Říma a vzdálené budoucnosti odpovídají kostýmy i výprava. Jisté od počátku je, že je vize Coppoly jedna velká šílenost. Megalopolis tak nikdy nemá ani na chvilku šanci být nezajímavou záležitostí, v nejednom ohledu je Coppolovo odhodlání film realizovat pořád ohromující, odpoutání se od studiového systému má ovšem za následek to, že Coppola nemá hranice. A právě absence hranic je v podstatě dost možná zároveň největší hrubkou Coppolova vysněného projektu.

Coppola se mohl utrhnout ze řetězů a to také udělal. Jeho film tak připomene i Pejska a Kočičku vařící dort a nebo tvorbu Neila Breena, který rázem dostal mnohonásobně větší rozpočet. Coppola tak přednáší obavy o tom, že se historie může nevyhnutelně opakovat a Nový Řím může padnout stejně jako ten původní. Coppola film vnímá jako komentář k současným Spojeným státům americkým, protože Coppola věří, že Otcové zakladatelé čerpali z Římského zákona pro vytvoření demokratické vlády bez krále. Coppola tak za pochodu přednáší filosofické a existenciální myšlenky, které často pramení i z toho, že je protagonista v podání Adama Drivera díky materiálu Megalon schopen mít kontrolu nad časem a prostorem. Tedy možná. Coppolovo utržení ze řetězu má totiž za následek i to, že je vlastně někdy těžké věřit tomu, že divák nějakou část filmu nezaspal a nebo nějaká zásadní část filmu neskončila na podlaze střižny. Chtě nechtě je totiž Megalopolis tak trochu narativní bordel. A spousty motivů a myšlenek jednoduše vyšumí do prázdna.

Ego a ambice protagonisty jdou vlastně ruku v ruce s očividným egem i ambicemi režiséra a scenáristy. Coppola očividně pořád točí tak trochu starosvětsky, rozhodně představí zajímavý svět, několik minimálně pozoruhodných montáží a jeho vysněný projekt rozhodně působí jako práce někoho s neskutečným odhodláním. Jak moc by ovšem chtěl člověk Coppolovi fandit a uznat jeho odhodlání tento projekt dotáhnout do konce, výsledek přesto tak pořád úplně nedrží pohromadě, těžko se věří tomu, že rozpočet vyšel na 120 milionů dolarů a v podstatě by zamrzelo, že by Coppola měl svou kariéru zakončit zrovna tímto způsobem (což prý nehrozí… a na Megalopolis se možná bude ještě za pár let vzpomínat s láskou).

Adam Driver minimálně dokáže utvrdit pozici jednoho z nejlepších herců své generace a odškrtl si spolupráci s dalším významným režijním jménem. Nathalie Emmanuel a Giancarlo Esposito (v tak trochu nezvyklé roli) do svých rolí úplně nepasují, Jon Voight je zde možná nejsměšnější od Supersmradů: Malých géniů 2, Dustin Hoffman je ve filmu příliš málo, Laurence Fishburne by si i přes pozici vypravěče zasloužil výraznější roli, nejvýraznější z celého obsazení zůstává v součtu zůstává duo Shia LaBeouf a Aubrey Plaza. Oba hrají postavy, které si tak snadno říkají o naprosté herecké přehrávání, ani jeden z herců se ho ovšem nedopustí a minimálně LaBeouf dokáže, že je ho kvůli jeho kontroverzím skutečně škoda. Většina postav přesto neztratí nádech karikaturnosti (především Voight v závěru filmu). O prohlášení Coppoly o tom, že úmyslně obsadil oběti „“Cancel culture“ (LaBeouf, Hoffman, Voight), aby nebyl vnímán jako woke tvůrce,  si každý může myslet, co chce.

Nejblíže má ke katastrofě film ve své poslední třetině, kdy se začínají hromadit nesmysly a dojde na neuspokojivé vyvrcholení. Coppola pořád srší vizuálními nápady, připomene práci toho známého uznávaného filmaře,  v nejednom ohledu se poté jeho autorské drzosti musí minimálně smeknout klobouk. Celé je to za pochodu více méně bizarní, vizuální efekty vypadají dle statusu nezávisle financovaného projektu a konfliktů s tvůrci vizuálních efektů. Sám Coppola již připomenul, že ani jeho Apokalypsa či Drákula nejsou filmy, které se při svém uvedení dočkaly nejpozitivnějšího přijetí a dnes jsou vnímané za klasiky. Coppola by si možná psal, aby jeho Megalopolis jednou mělo podobný kultovní status jako snadno k srovnání se nabízející Metropolis Fritze Langa. I když je ovšem z narativního hlediska Coppolovo Megalopolis skutečnou divočinou, mimo to se o zásadním filmu vlastně zase tolik mluvit nedá. Na druhou stranu ovšem jistě bude těžké Coppolův film jen tak z mysli dostat. Především i proto, že především v IMAXU se na kameru Mihai Mălaimarea Jr. krásně kouká. I když je to celé víceméně mišmaš, Megalopolis nepostrádá nosné myšlenky a i přes fakt, že Coppola projekt vymyslel již v roce 1977, i po 48 letech zvládne film být v jistém ohledu aktuální (i když Coppola pořád obdaroval až 300 úpravami). A především v závěru mu optimismus skutečně nechybí. I když dost možná není dvakrát na místě.  Vždyť součástí zápletky je i variace Taylor Swift a řešení její panenské čistoty (vyústění téhle podzápletky je už poté skutečně něco jako z komedie od bratrů Zuckerových a Jima Abrahamse).

V součtu není fér, aby lidé byli na Megalopolis tolik přísní. Od režiséra Kmotra nebo Apokalypsy možná člověk po letech chce nějaký smysluplnější návrat, na druhou stranu se ovšem musí nechat, že si jeden z nejzásadnějších filmařů své doby splnil svůj sen. Obětoval pro něj hodně, navíc během období finalizace filmu přišel o svou manželku Eleanor a skrze věnování filmu jí je tak pro něj film rázem ještě více osobnější. Coppola si splnil svůj sen a zdánlivě proklatý projekt dotáhl (byť do sebepodivnějšího) výsledku. Velcí filmaři mají právo plnit si své vize a někdy si prostě natočit film zdánlivě jen pro sebe (podobný případ se ostatně koná u Kevina Costnera a jeho čtyřdílného Horizonu…tedy možná čtyřdílného). Na pozici filmu, který se po letech dočká docenění a lidé se mu budou zpětně omlouvat (jako Coppolova Apokalypsa nebo Coppolův Drákula)… tak vysoké ambice nejspíš nemá ani Coppolovo Megalopolis. Minimálně ovšem na něj bude těžké jen tak zapomenout…

Verdikt: 50 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře