100 nábojů 13: Smůla (100 Bullets: Wilt)
Komiks zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
S knihou „100 nábojů 13: Smůla“ se vám do ruky dostane pořádný špalek, protože je to celkem dvanáct původních sešitů, navíc ten poslední je přece jen trochu delší než sešit klasický. Přece jen to bylo finále. A jsem si skoro jistý, že s tím posledním panelem můžete být lehce zklamaní, ale ať je to, jak chce, Brian Azzarello udělal to, co se po něm chtělo. Uzavřel příběh a všechny jeho linie, srovnal se se všemi postavami - a s některými skutečně velkolepě - a navíc nám dal ještě prostor k tomu, abychom si domýšleli, co vlastně ještě bylo dál. Od vydání předchozích knih ale u uběhl nějaký čas, i když díl „100 nábojů 12: Špinavci“ vyšel letos, ty předchozí už mají více křížků, doporučoval bych poslední knihu číst ve chvíli, kdy si znovu připomenete předchozí dění, protože tady už jste v rozjetém vlaku, který míří kupředu a vám se může stát, že u jste nějaké ty detaily z předchozího dění zapomněli.
Série „100 nábojů“ ale není jen skvělý scenárista, jímž Brian Azzarello rozhodně je, ale je to i vynikající kreslíř Eduardo Risso. Eduardo je druhou polovinou týmu, protože to je jeho kresba, jeho černá, která dělá „100 nábojů“ tak skvělých. Na začátku knihy „100 nábojů 13: Smůla“ jsem si říkal, jestli už to trochu neflákal, jestli není kompozice na jeho poměry trochu jednoduchá, že už tam není tolik toho prolínání scén, ale nakonec mi ukázal, že prostě takovou nebude mít každou kapitolu, ale že tohle pořád umí a že mu to skvěle funguje. Jeho tempo je zběsilé, struktura některých stránek je úchvatná a je skvělý jak v případě, kdy kreslí několik panelů na stránku, že se jejich číslo blíží třeba deseti, ale i ve chvíli, kdy zde má pouze jednostránkovou kresbu. Jeho styl všechno parádně oživí. Díky němu je série skvělá od začátku až do konce.
Nebudu tvrdit, že s knihou „100 nábojů 13: Smůla“ mě série bavila stejně jako na začátku. Nebavila. Nikdy se mi úplně nelíbilo, jak se nakonec vyvinula, protože pro mě byl nejzajímavější prvek kufříků, ale nic to nemění na tom, že i tak je „100 nábojů 13: Smůla“ skvělé čtení, protože s těmi postavami, které jsou tak dobře napsané i nakreslené, jste tak moc sžití, že prostě musíte vědět, jak to dopadne. A zákoutí, kterými nás Brian Azzarello vede, jsou vskutku zajímavá, některé postavy mají až nečekaný osud. Přitom je to pořád krásně noirové, temné, ale i zábavné. Takhle barevný noir prostě pohledejte. Skončila se u nás další skvělá série a jsem rád, že to nebylo v její polovině, ale skutečně s tím posledním dílem. Za to patří nakladatelství BB/art velký dík. „100 nábojů 13: Smůla“ rozhodně stojí za přečtení. Tedy ve chvíli, kdy znáte předchozích dvanáct dílů. Bez nich to nefunguje a ani fungovat nemůže.
