#2048: Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4

Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4

Scénář: Xavier Dorison
Kresba: Caroline Delabie, Ralph Meyer

Těšil jsem se na pokra­čo­vá­ní komik­su „Hrobař“, i když mi nako­nec trva­lo doce­la dlou­ho se k němu dostat. Western m baví a v tom komik­so­vém podá­ní pros­tě vypa­dá i v dneš­ní době dob­ře. Jen to uka­zu­je na to, že wes­tern pros­tě není mrt­vý a že pořád žije, že jsou tu auto­ři, kte­ří ho dove­dou k lidem při­vézt zpát­ky, a to v pří­bě­zích, kte­ré jsou pros­tě dob­ré. A tako­vý je i „Hrobař“. A je tako­vý i v pří­pa­dě dal­ších dvou dílů, a to těch, kte­ré jsou obsa­že­ny v komik­su „Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4“. Ty nava­zu­jí na to, co se udá­lo v kni­ze „Modrá Crew 11: Hrobař 1 a 2“, i když zde se řeší nový pří­běh, kte­rý zabe­re rov­nou oba seši­ty, jež jsou zde obsa­že­ny. První se jme­nu­je „Lidožrout ze Sutter Campu“ a dru­hý „Hippokratův stín“ a hlav­ní posta­vou obou je - samo­zřej­mě kro­mě Hrobaře a jeho dvou dám­ských spo­leč­nic a supa - také muž, kte­ré­mu říka­jí Lidožrout. Jménem si pak říká Jeronimus Quint.

Jeronimus Quint je zají­ma­vá posta­va, a co si bude­me poví­dat, za ty dva díly na sebe strh­ne tolik pozor­nos­ti, že vám mož­ná při­jde zají­ma­věj­ší než ti klad­ní hrdi­no­vé. Je to i pro­to, že se jed­ná o posta­vu, kte­rá je jed­no­znač­ně ambi­va­lent­ní. Na jed­nu stra­nu bys­te ho rov­nou nej­rad­ši necha­li jít na šibe­ni­ci, na stra­nu dru­hou, když ho bude­te chví­li poslou­chat, nebu­de­te mít pochyb o tom, že v tom, co dělá, je něco, co by ale­spoň tro­chu moh­lo být pro­spěš­né nejen pro jedin­ce, ale i pro lid­stvo. Na jed­nu stra­nu sku­teč­ně bes­tie, na stra­nu dru­hou člo­věk vel­mi inte­li­gent­ní, kte­rý vás dove­de dostat. Asi ho nebu­de­te mít rádi, ale něco v sobě pros­tě má. Něco zají­ma­vé­ho, co vás mož­ná nepři­mě­je mu fan­dit, ale bude­te dou­fat, že se ješ­tě v něja­kém pří­bě­hu obje­ví, pro­to­že to je cha­rak­ter, kte­rý do pří­bě­hu při­ne­se něco nové­ho.

Hrobař se ze sta­ré zná­mos­ti vydá­vá po sto­pě Lidožrouta, o němž si mys­lel, že je dáv­no mrt­vý. Je to hon koč­ky s myší, ale vše je tak dob­ře podá­no, že vlast­ně neví­te, kdo je liš­ka a kdo je myš. Tohle je na komik­su „Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4“ sku­teč­ně pove­de­né, nemluvě pak o tom, že je mís­ty hod­ně drs­ný a to, co Jeronimus Quint někdy vymys­lí - a vymys­lí tedy potaž­mo i Xavier Dorison - je sku­teč­ně zará­že­jí­cí, zají­ma­vé a až dechbe­rou­cí, pokud vás baví psy­cho­lo­gie výbor­ných zápo­rá­ků. A to zrov­na mě baví. dojem z kni­hy „Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4“ mi tro­chu kazil všu­dypří­tom­ný humor, kdy já bych klid­ně oce­nil dra­ma­tič­těj­ší pří­běh s men­ší dáv­kou humo­ru. Třeba tako­vý, kte­rý pre­zen­to­val prá­vě hlav­ní zápo­rák. Některé jeho vti­py jsou tak čer­no­hu­mor­né a tak drs­né, že to skvě­le sedí k jeho osob­nos­ti. Na prv­ní pohled tako­vý hod­ný med­ví­dek, na pohled dru­hý šíle­nec. Nebo génius. to už je na vás, jak si to pře­be­re­te.

S kni­hou „Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4“ nám nakla­da­tel­ství Crew při­nes­lo pokra­čo­vá­ní skvě­lé­ho wes­ter­no­vé­ho pří­bě­hu. Vůbec by mi neva­di­lo, kdy­bychom podob­ných wes­ter­nů moh­li číst více. Je to něco, co mě sku­teč­ně babí a co jen doka­zu­je to, co si já mys­lím už něja­kou dobu - wes­tern vůbec není mrt­vý žánr, jenom je tře­ba, aby se ho cho­pi­li schop­ní auto­ři. Jejich pří­běhy pak budou stát za to a wes­tern zase uká­že, že má smy­sl, že v jeho žán­ru je pořád co vyprá­vět. A tro­ji­ce Dorison, Delabie a Meyer roz­hod­ně pre­zen­tu­jí, že tomu tak je, jsou těmi schop­ný­mi, kdo může wes­tern posou­vat. Možná je tro­chu para­dox­ní, že wes­tern nej­lé­pe umí Evropané, ale sta­čí se podí­vat na nej­lep­ší wes­ter­ny fil­mo­vé. Ten úpl­ně nej­lep­ší najde­te u ital­ské­ho tvůr­ce. A Francouzi pod­le vše­ho tenhle žánr umí také dob­ře.