#56 - Carrie (1976)

Stephen King má lep­ší kni­hy a hor­ší kni­hy, stej­ně jako adap­ta­ce jeho děl jsou lep­ší a hor­ší. „Carrie“ je roz­hod­ně jed­ním z toho lep­ší­ho - nej­lep­ší­ho - co může­me sle­do­vat.

Carrie

Carrie

USA, 1976, 98 minut

Režie: Brian De Palma

Scénář: Lawrence D. Cohen pod­le romá­nu Stephena Kinga

Hrají:

Sissy Spacek (Carrie White)

Piper Laurie (Margaret White)

Amy Irving (Sue Snell)

William Katt (Tommy Ross)

Tak na začá­tek něko­lik vyzná­ní. To prv­ní je o tom, že jsem již recen­zi na Necronomicon o Carrie psal. Přiznávám se k tomu, ale mys­lím si, že po pěti letech je vhod­né napsat recen­zi novou, aby seri­ál, kte­rý jsem zde začal, pokra­čo­val bez přeská­ček. Vyznání dru­hé: Stephen King je můj oblí­be­ný autor a nedám na něj dopus­tit (i když v posled­ní době ztrá­cí dech). Miluji jeho kni­hy, ale fil­my pod­le jeho knih mě vět­ši­nou neo­slo­vi­ly. „Carrie“ je výjim­ka. Třetí vyzná­ní: Nenávidím nábo­žen­ské fana­ti­ky. Tady žád­ná výjim­ka není. Pro mě to jsou mago­ři. Víru chá­pu, ale fana­tis­mus je něco napros­to jiné­ho, co s vírou už nemá nic spo­leč­né­ho. Je to vlast­ně for­ma šílen­ství, kte­rá se za vírou scho­vá­vá. Čtvrté vyzná­ní: Mám rád Johna Travoltu.

„Carrie“ je jed­ním z těch lep­ších fil­mů, kte­ré byly pod­le Kinga nato­če­ny. A nut­no říci, že je to jeden z nej­lep­ších. Představuje se nám kata­stro­fic­ký pří­běh jed­né oby­čej­né dív­ky, kte­rá je však pře­ce jen v něčem odliš­ná od ostat­ních. Její odliš­nost pra­me­ní z její výcho­vy, ale také z toho, že má schop­nos­ti, s nimiž se kaž­dý hned tak nero­dí.

Carrie to nemá prá­vě jed­no­du­ché. Její mat­ka je fana­tič­ka, pro kte­rou je „víra“ vším. A Carrie to odná­ší v podo­bě tres­tů, kte­ré nejsou prá­vě vybí­ra­vé. Když člo­věk vidí Margaret White, jak svou dce­ru táh­ne po zemi do malé­ho kum­bál­ku, aby se tam mod­li­la za spá­su, je to samo o sobě děsi­vé. Co tepr­ve ve chví­li, když zjiš­ťu­je­me, že Carriina mat­ka není jedi­ný magor na scé­ně.

Už úvod­ní scé­na nám dává tušit, jaké to vlast­ně bude. Tenhle film nebu­de žád­ná sran­da, tenhle film nebu­de o něja­kém hap­py endu. Tenhle film bude pořád­ně drs­ný. Scéna ze sprch to jas­ně doka­zu­je. Carrie dostá­vá svou prv­ní men­stru­a­ci zrov­na ve chví­li, kdy se sprchu­je ve spo­leč­né spr­še s ostat­ní­mi dív­ka­mi. Nemůže čekat, že se jí od vrs­tev­nic dosta­ne pomo­ci. Naopak. Je vysta­ve­na výsmě­chu a ve svém utr­pe­ní a stra­chu je zasy­pá­na vlož­ka­mi a tam­pó­ny. Tohle oprav­du není scé­na, kte­rá by měla zdů­raz­nit přá­tel­ství a pospo­li­tost. Tohle je tvr­dý svět ame­ric­ké střed­ní, kde jsou pros­tě sku­pin­ky oblí­ben­ců a sku­pin­ky loo­se­rů, kte­ré to odná­še­jí. Jsou neob­lí­be­ní, a pokud se jim dostá­vá pří­liš­né pozor­nos­ti, musí trpět.

Mladé Američanky jsou pěk­né mrchy. Alespoň tedy někte­ré. Nejpatrnější je to na posta­vě Chris Hargensen, kte­rá si usmys­lí, že se musí Carrie pomstít vlast­ně za to, že Chris sama se k ní cho­va­la jako mrcha a muse­la být potres­tá­na. Chris je ukáz­kou toho, jak odpor­ní umí­me být. Pomsta není jen něco jako pomlu­va, ale v podá­ní Chris a její­ho kum­pá­na, kte­ré­ho s až pří­liš­nou při­ro­ze­nos­tí ztvár­nil Travolta, je pomstou celý kýbl pra­se­čí krve. Když je pomsta doko­ná­na, násle­du­je něco, co lze nazvat sou­kro­mou apo­ka­ly­p­sou. Holt si pros­tě vyska­ko­va­li na něko­ho, komu se nemoh­li ani na chví­li rov­nat, i když se Carrie tvá­ři­la jako ta nej­bez­bran­něj­ší hol­čič­ka na svě­tě.

King roze­psal skvě­lý pří­běh a Brian De Palma ho stej­ně skvě­le, ne-li lépe, nato­čil. I když musím se při­znat, že jeho až tro­chu moc herr­man­nov­ské „melo­die“ mi po něko­li­ká­tém zhléd­nu­tí šly tro­chu na ner­vy a při­šly mi až pří­liš hla­si­té, až pří­liš kýčo­vi­té. Ale to je jen drob­ný šrám na jinak skvě­le odve­de­né prá­ci.

Pokaždé, když se dívám na „Carrie“, mám pocit, že lidi jsou pros­tě tako­ví, jsou svi­ně, jak se ve fil­mu tvá­ří. Někteří pros­tě jsou. A pak mě napa­dá, zaslou­ží si tako­vý úděl, kte­rý jim mla­dá nená­pad­ná dív­ka při­chys­ta­la? Ano, asi by si ho zaslou­ži­li, kdy­by se Carrie ve svém šílen­ství lépe tre­fo­va­la a trest padl jen na ty sku­teč­ně vin­né. Ale smrt si nevy­bí­rá. Carriin pochod pla­me­ny je jed­nou z nej­úchvat­něj­ších horo­ro­vých scén vůbec.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Jedna z nej­lep­ších kin­gov­ských adap­ta­cí. A mož­ná i nej­lep­ší horor, kte­rý byl pod­le Kinga nato­čen. Filmy, kte­rých si cením nej­ví­ce, ale­spoň těch pod­le Kinga, bych zařa­dil do jiné kate­go­rie a ne do horo­ru – viz „Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank“ nebo „Zelená míle“. „Carrie“ tedy sto­jí hned ved­le „Osvícení“, kte­ré je stej­ně úžas­ným majstršty­chem. A mimo­cho­dem Sissy Spacek a Piper Laurie jsou ve svých rolích doko­na­lé – však jim to také obě­ma vynes­lo nomi­na­ci na Oscara.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Já nemám co vytknout. Možná někte­ré herec­ké výko­ny jsou v porov­ná­ní s dvě­ma hlav­ní­mi před­sta­vi­tel­ka­mi tako­vé dětin­ské a hloupé, ale tohle je střed­ní ško­la, všech­no to tak nějak zapa­dá do sebe a vrchol­ná scé­na je ukáz­kou toho, jak se doko­na­lé štěs­tí může pře­mě­nit v doko­na­lý masa­kr.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 6.4.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---