Ad Astra – Recenze – 60%

Slavný ast­ro­naut Clifford McBride (Tommy Lee Jones) byl prů­kop­ní­kem, jenž se jako jeden z prv­ních vydal k okra­ji slu­neč­ní sou­sta­vy hle­dat mimo­zem­ské for­my živo­ta (v blí­že nespe­ci­fi­ko­va­né blíz­ké budouc­nos­ti, v níž se zda­ři­la kolo­ni­za­ce Měsíce i Marsu), ale nikdy se nevrá­til a byl pro­hlá­šen za mrt­vé­ho. O čty­ři­cet let poz­dě­ji se jeho syn Roy (Brad Pitt), kte­rý je též zku­še­ným ast­ro­nau­tem, dozví­dá, že jeho otec by ve sku­teč­nos­ti mohl být stá­le naži­vu a nachá­zet se někde poblíž Neptunu, odkud se v posled­ní době zača­ly šířit smě­rem k Zemi nebez­peč­né radi­o­ak­tiv­ní výbo­je. A Roy dosta­ne za úkol navá­zat s otcem kon­takt (pokud žije).

Film Ad Astra nato­čil a (spolu)napsal reži­sér a sce­náris­ta James Gray (Noc pat­ří nám, Ztracené měs­to Z), jemuž se poda­ři­lo zís­kat na něj poměr­ně štěd­rý roz­po­čet, přes­to­že jde v pod­sta­tě o poma­lý, psy­cho­lo­gic­ký a spí­še fes­ti­va­lo­vý sní­mek, při němž se ces­tu­je vesmí­rem (a díky tomu roz­počtu to nád­her­ně vypa­dá), a niko­li o akč­ní sci-fi bloc­kbus­ter, jenž by se sna­žil cílit na maso­vé pub­li­kum – ačko­li to byla mož­ná před­sta­va, kte­rou mělo o fil­mu stu­dio. Ad Astra totiž vypa­dá, jako by měl James Gray ambi­ci nato­čit inte­lek­tu­ál­ní medi­ta­tiv­ní exis­ten­ci­ál­ní sci-fi o osa­mě­los­ti člo­vě­ka v živo­tě i ve vesmí­ru, nabí­ze­jí vizu­ál­ně opu­lent­ní a kon­tem­pla­tiv­ní zábě­ry, ale vymě­kl u toho a v domně­ní, že divá­ci jeho film nepo­cho­pí a usnou při něm, do něj buď při­psal hro­ma­du vysvět­li­vek a pár akč­ních scén, nebo k tomu byl natla­čen někým jiným.