Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Adagio: Pierfrancesco Favino v horkokrevném kriminálním dramatu Stefana Sollimy

Adagio: Pierfrancesco Favino v horkokrevném kriminálním dramatu Stefana Sollimy

Photo © Emanuela Scarpa
Photo © Emanuela Scarpa
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (1 hlasů, průměr: 1,00 z 5)
Loading...

Zatímco na před­měs­tí Říma zuří během nesne­si­tel­ně hor­ké­ho léta požá­ry, dlou­ho dří­ma­jí­cí mafi­án­ské napě­tí se neče­ka­ně zno­vu roz­ho­ří ve fil­mu Adagio, kte­rý měl pre­mi­é­ru v sou­tě­ži na loň­ském fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách a kte­rý nyní v České repub­li­ce vysí­lá Netflix. Tomuto půso­bi­vé­mu kri­mi­nál­ní­mu dra­ma­tu reži­sé­ra Stefana Sollimy domi­nu­jí prvotříd­ní herec­ké výko­ny někte­rých špič­ko­vých ital­ských her­ců.

To, co zpo­čát­ku půso­bí jako chlad­no­krev­ný thriller bez příkras po vzo­ru před­cho­zí tvor­by reži­sé­ra Sollimy, včet­ně holly­wo­od­ských sním­ků jako Sicario: Den vojá­ka a Bez výči­tek svě­do­mí, dostá­vá nezvykle ele­gant­ní pod­tón. Rozvážné tem­po a melan­cho­lic­ká hud­ba odpo­ví­da­jí názvu Adagio, ale kon­tras­tu­jí s jeho vyprá­vě­ním a vytvá­ře­jí suges­tiv­ní výsled­ky, kte­ré pod­tr­hu­je vizu­ál­ní strán­ka nebe plné­ho pope­la a valí­cí­ho se zatem­ně­ní.

Adagio začí­ná půso­bi­vý­mi letec­ký­mi zábě­ry noč­ní­ho Říma, kde na okra­ji měs­ta zuří požá­ry a měs­to se náh­le pono­ří do tmy, kte­rou osvět­lu­jí pou­ze svět­la aut uhá­ně­jí­cích po dál­ni­cích. Vyprávění se odví­jí v prů­bě­hu 24 hodin a my si neu­stá­le uvě­do­mu­je­me účin­ky mat­ky pří­ro­dy na jeho hrdi­ny, kte­ří čas­to bez tri­ček a zpo­ce­ní sto­jí za kmi­ta­jí­cí­mi vět­rá­ky ve sna­ze ule­vit si od kru­té­ho let­ní­ho ved­ra.

Film ote­ví­rá mla­dý Manuel (Gianmarco Franchini), kte­rý nechá­vá své­ho demen­cí posti­že­né­ho otce, býva­lé­ho mafi­á­na Daytona (Toni Servillo), s Rubikovou kost­kou, když se vydá­vá do klu­bu. Nejde však jen o zába­vu: brzy vyjde naje­vo, že Manuel byl vydí­rán poli­cií, aby pomohl zachy­tit důka­zy o neka­los­tech - dro­gách a nezle­ti­lých chlap­cích - na večír­ku pořá­da­ném význam­ným úřed­ní­kem.

Když Manuel obje­ví skry­té kame­ry, dosta­ne strach a běží pro pomoc k táto­vu staré­mu mafi­án­ské­mu pří­te­li. Slepý Polniuman (vtip­ně vyslo­vo­va­ný „Paul Newman“ a hra­ný Valeriem Mastandreou) ho však na oplát­ku pošle pro pomoc k jiné­mu spo­leč­ní­ko­vi, drs­né­mu Cammellovi (Pierfrancesco Favino).

Jen dva pro­blémy. Trojice poli­cis­tů, kte­rá za akcí sto­jí, vede­ná Vascem (Adriano Giannini), není zrov­na na úrov­ni a radě­ji se Manuela zba­ví, než aby ris­ko­va­la, že pro­zra­dí jejich ope­ra­ci. A Manuelovi není zná­mo, že Cammello už není pří­te­lem jeho otce: Daytonovo jed­ná­ní mělo za násle­dek smrt jeho syna a dva­nác­ti­le­tý trest odně­tí svo­bo­dy.

Favino, zba­ve­ný hustých vla­sů a dokon­ce i obo­čí, je jako dlou­ho trpí­cí Cammello, kte­rý se kro­mě vlast­ní smr­ti může těšit jen na málo­co, téměř k nepo­zná­ní. Herec má za sebou výraz­né role v holly­wo­od­ských fil­mech jako Rush nebo Andělé & Démoni, ale mezi ztra­ce­ný­mi duše­mi Říma splý­vá s pře­kva­pi­vou leh­kos­tí. Favinův dout­na­jí­cí výkon, kte­rý oží­vá díky scé­nám s mla­dým chlap­cem, pomá­há pro­dat ústřed­ní téma Adagia - nadě­ji a vykou­pe­ní v nelí­tost­ném pro­stře­dí.

Servillo (Velká nád­he­ra, Il Divo) je podob­ně vyni­ka­jí­cí v roli otce, jehož pohnu­tá minu­lost je nyní mas­ko­vá­na demen­cí. Ale jak toto posti­že­ní „při­chá­zí a odchá­zí“, Adagio jako by nazna­čo­va­lo, že by to všech­no moh­la být lest podob­ná Vincentu Gigantemu. Také Giannini má na plát­ně vel­kou pře­va­hu jako ústřed­ní posta­va, kte­rá je hna­cím moto­rem vyprá­vě­ní, zko­rum­po­va­ný poli­cis­ta, kte­rý se sna­ží zamést sto­py a všech­no tím ješ­tě zhor­šu­je.

Adagio je po fil­mech ACAB - Všichni pol­do­vé jsou svi­ně a Suburra tře­tím fil­mem z tri­lo­gie kri­mi­nál­ních fil­mů reži­sé­ra Sollimy ode­hrá­va­jí­cích se v Římě a s Favinem v hlav­ní roli a nedo­sa­hu­je tvr­dých vrcho­lů posled­ně jme­no­va­né­ho sním­ku. Téměř moud­rý pod­text mu dodá­vá jedi­neč­nou atmo­sfé­ru, ale ostřej­ší hud­ba a pev­něj­ší tem­po moh­ly Adagio pozved­nout na úro­veň reži­sé­ro­vých nej­lep­ších děl, mezi něž pat­ří tele­viz­ní seri­á­ly Gomora a ZeroZeroZero. Pak by se ovšem mož­ná musel jme­no­vat Allegro.

Přesto prvotříd­ní prá­ce celé­ho herec­ké­ho obsa­ze­ní a jis­tá ruka za kame­rou děla­jí z Adagia neza­po­me­nu­tel­ný záži­tek. Ten se na Netflixu obje­vil bez vět­ších fan­fár po dob­ře při­ja­tém seri­á­lu této stre­a­mo­va­cí sítě pod­le Sollimova fil­mu Suburra (Suburra: Krev v Římě), ale fanouškům reži­sé­ra a sou­čas­né ital­ské kine­ma­to­gra­fie se vypla­tí jej zhléd­nout.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup


Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,67772 s | počet dotazů: 272 | paměť: 72078 KB. | 20.07.2024 - 06:12:10