K filmu Andělský podíl (The Angels’ Share), který získal na letošním Cannes Cenu poroty, český distributor uvádí, že je promítán „anglicky se silným skotským přízvukem“. Skutečností je, že dialekt, jakým postavy ve filmu hovoří, představuje pro každého diváka, který nežije ve Skotsku, ohromující zážitek. Druhou zajímavostí je potom fakt, že tuto ve výsledku velmi veselou a lidově vtipnou feel-good movie natočil britský režisér Ken Loach, proslulý tvůrce společenskokritických snímků o lidech pohybujících se na dně sociálního žebříčku. Třetí pikantností je konečně samo téma filmu ukryté v názvu: andělským podílem se označuje množství, které se každoročně odpaří ze sudů, v nichž je skladován vyhlášený skotský nápoj whisky.
Ač se tentokrát snaží být zábavný a vtipný, Loach nezapře základy své tvorby, takže používá realistický styl vyprávění, což se projevuje jak v několika scénách fyzického násilí, tak ve velice přízemní mluvě postav. Hlavního (anti)hrdinu Robbieho (Paul Brannigan) provází minulost notorického výtržníka, který už má za sebou pobyt ve vězení a před sebou narození syna. Po jeho dalším excesu se nad ním soudce slituje a odsoudí jej k 300 hodinám veřejně prospěšných prací. Jeho pouliční sokové mu ovšem dopředu vzkážou, že mu rozhodně nemíní dát pokoj a všechny účty si s ním vyřídí mimo soudní síň. Všechno závisí na tom, jestli se Robbiemu podaří úprk před stíny své problematické minulosti a začne vést s přítelkyní i malým synem poklidný rodinný život. Na lepší časy se zablýskne až tehdy, když se díky dobrosrdečnosti sociálního pracovníka zúčastní exkurze v palírně whisky a tam se znenadání projeví jeho degustátorský talent.
Dostat druhou šanci by se hodilo i trojici Robbieho kamarádů, též odsouzených za problémy se zákonem. Divák jim začíná fandit, když si tato sympatická čtveřice delikventů obleče kilty a s plánem, kterým riskují definitivní odnětí svobody, se vypraví na aukci sudu vzácné whisky. Vedle písně „I’m Gonna Be 500 Miles“ od The Proclaimers doprovázejí jejich dobrodružství jadrné dialogy, septikální humor a zábavné výstupy nejretardovanějšího člena výpravy. Postava Robbieho se tu proměňuje z nenapravitelného chuligána na docela cílevědomého a všemi mastmi mazaného mladíka, který dokáže přesvědčit i zámožná sběratelská esa a znalce obilného nápoje. Ken Loach se scénáristou Paulem Lavertym se ale pohybují ve známých vodách a jejich snaha není manipulativní ani hurálevičácká, nýbrž promyšlená a plna sociálně spravedlivého cítění. Třebaže právě Robbieho napravitelnost vzbuzuje největší nedůvěru, Loach nejprve divákovi zprostředkovává pocit sociálního vyloučení, jaký asi musí hrdina zažívat, když jej jeho okolí neustále odstavuje od života s rodinou, aby mu posléze dal šanci projevit iniciativu v radikálně odlišných sociálních poměrech, kde se draží sud whisky za milion liber. Loachův hrdina není trpitelem neschopným se ze své sociálně determinované role vymanit, ale nadaným a tvořivým mládencem (to koneckonců uznává i soudce v jedné z úvodních scén), který se možná obklopuje povaleči a budižkničemi, ti jsou ale jediní, koho má a kdo mu může asistovat u jeho - jakkoli v principu zlodějského - plánu. Podle Loache by měla celá společnost najít ve vztahu k chudým alespoň tolik duchapřítomnosti, jakou našla již zmiňovaná postava vedoucího Robbieho pracovní skupiny, pro kterého nejsou slova „druhá šance“ jen prázdným pojmem.
Díky svéráznému lidovému humoru, svižnému ději a laskavému happy endu je Andělský podíl asi nejdiváčtějším Loachovým filmem - podobně jako se kdysi diváckým hitem stala britská, též sociálně laděná komedie Do naha! (The Full Monty, 1997). Vzhledem ke kvalitám scénáře a - opět stojí za připomenutí - jedinečnému skotskému akcentu ale bude jeho možný úspěch zcela zasloužený. A řadě diváků může otevřít cestu k Loachovým starším, méně feel-good snímkům s problematičtějšími hrdiny a dramatičtějšími osudy.
