Asterix a Obelix je francouzsko-italsko-německý film režiséra Clauda Zidiho z roku 1999.
Claude Zidi, režisér mnoha populárních komedií, natočil první hranou adaptaci komiksu Asterix, jehož autory jsou Albert Uderzo a René Goscinny. Mezi herci jsou francouzskému publiku dobře známí Christian Clavier (Asterix), Gérard Depardieu (Obelix) a Michel Galabru (Abraracourcix).
Film se v roce 1999 dostal na první místo francouzských pokladen s téměř 9 miliony diváků, a to i přes poměrně vlažné recenze.
Synopse
Celkové představení
„Píše se rok 50 před naším letopočtem. Celá Galie je obsazena Římany... Všechno? Ne, protože jedna vesnice zarytých Galů stále odolává útočníkům. A život posádek římských legionářů v zakopaných táborech Babaorum, Aquarium, Laudanum a Petibonum není snadný.“
Jako vždy má Julius Caesar s těmito Galy problémy: Detritus, proradný a neloajální důstojník, před ním existenci této malé vesnice zatajil. V touze zničit toto poslední ohnisko povstání a unaven neschopností centuriona Caia Bonuse přijíždí Caesar osobně obléhat vesnici, v níž žijí odpůrci. Má k tomu dobrý důvod: Prolix, falešný věštec, podnítil vesničany, aby ukradli vůz s jeho penězi na daně.
Podrobná synopse
Druid Getafix se musí vydat do lesa Karnutů, kde se koná velké výroční setkání druidů, na němž se volí nejlepší z nich. Ačkoli byla s Římany uzavřena dohoda, která je zavazuje nechat druidy v jejich lese na pokoji, Detritus s tím nesouhlasí, protože „císařovy sliby jsou závazné jen pro ty, kdo jim věří“. Během obřadu zajme Getafixe, aby ho donutil prozradit tajemství kouzelného nápoje, který je zdrojem neporazitelnosti Galů. Asterix a Obelix vedou operaci na nalezení svého druida a rozhodnou se proniknout do Caesarova tábora.
Obelix se vydává za legionáře jménem „Obelus“, zatímco Asterix se vydává za zajatého galského špiona. Uvězněný Asterix najde Getafixe, který se Detritovi vzpírá a odmítá mu prozradit tajemství lektvaru. Asterix je vyslýchán a mučen, ale bez výsledku. Getafix se podvolí teprve tehdy, když je na Galovo místo dosazen Dogmatix, který vyslyšel Asterixovo volání a připojil se k němu v mučírně. Druid pak s pomocí Asterixe vyrobí kotlík s kouzelným lektvarem, který Detritus ochutná a jehož účinky okamžitě pocítí.
Když si uvědomí, že ho může použít jako zbraň k převzetí moci, nařídí Detritus Césara zatknout a zmocní se tábora. Obelix, který se mezitím stal centurionem, protože vytáhl Detrita z úzkých, je povýšen na velitele osobní stráže nového diktátora. Detritus se snaží získat podporu vojáků pořádáním her. Asterix je nucen překonat cirkusový kruh plný nástrah: v cestě mu stojí hadi, lvi, krokodýli, mygalové a také slon. Přesto se mu podaří překonat všechny překážky, ale když se dostane k Obelixovi a Detritovi, ti na něj pošlou zombie (Detritus říká, že to není zvíře, ale „člověk“), aby ho uškrtil.
Astelix má právě tolik času a sil, aby řekl: „Obelixi, u Toutatise, staň se znovu Obelixem, je to naléhavé!“, což je ve skutečnosti kódová věta, která má Obelixovi naznačit, aby se vzdal své role vojáka. Poté, co na Obelixovu žádost rozluští zprávu a přečte ji ze rtů oběti, je Detritus omráčen Obelixem, který se opět stal sám sebou. Obelix zachrání Asterixe, brilantně přejde cirkusový kruh opačným směrem a osvobodí Getafixe. Skupina s sebou vezme také tajemného vězně, ukrytého pod železnou maskou.
Po příjezdu do vesnice Obelix masku otevře: je to Caesar, uvězněný samozvaným diktátorem. Detritus z pomsty zaútočí na vesnici s hrncem kouzelného lektvaru, který pro něj Getafix vyrobil. Aby se druid útočníkovi ubránil, musí si připravit novou nádobu. Zjistí však, že má ingredience jen na půl hrnce, což nestačí.
Asterix, Obelix a Getafix se musí vydat do hlubin jeskyně, aby našli druidova dědečka Mathusalixe (dvě stě let starého druida) a odpověděli na hádanky, aby získali láhev mléka dvouhlavého jednorožce, které po nalití do kouzelného lektvaru má za následek naklonování těch, kteří ho vypijí. Poté, co deset Asterixů a deset Obelixů (kterým bylo pro jednou dovoleno ochutnat druidův lektvar) s obtížemi získají ingredienci, triumfují nad Detritem, který je Caesarem odsouzen za velezradu. Za to Caesar prohlásí vesnici za „přítele a spojence Říma“ a za nezdanitelnou.
Produkce
Původ a vývoj
Před filmem Asterix a Obelix vs. Caesar vznikly dva další projekty filmových adaptací Asterixe, které se však nikdy neuskutečnily. Claude Lelouch byl první, kdo o tom přemýšlel. V 60. letech chtěl film natočit s neprofesionálními herci, a to pouze kvůli jejich fyzické podobnosti s komiksovými postavami, ale projekt se nikdy neuskutečnil. Později se do druhého projektu pustil Louis de Funès, který si chtěl zahrát Asterixe (a podle zvěstí měl Obelixe hrát Lino Ventura). Z projektu také sešlo. Podle přítele Alberta Uderza chtěl Louis de Funès hrát postavu Asterixe bez knírků. Asterix a Obelix vs. Caesar je prvním filmem o Asterixovi, ve kterém hrají herci.
Původní nápad Thomase Langmanna z roku 1992 byl adaptovat komiks Asterix. Syn Clauda Berriho se ve svých třiadvaceti letech, poté co si zahrál v několika filmech jako Les Années sandwiches nebo Paris s’éveille, začal zajímat o natáčení filmu o Galovi Asterixovi. Nejprve kontaktoval Sylvii Uderzovou (dceru Alberta Uderza) a oba měli na filmový projekt stejný názor. Sylvie o tom mluvila se svým otcem a ten nakonec s projektem souhlasil. Thomas poté kontaktoval Anne Goscinnyovou, dědičku morálních práv svého otce. I ona projekt přijala. Se souhlasem dědiců se Thomas Langmann vydal za svým otcem a za Renn Productions, ale ti projekt odmítli, protože pro Clauda Berriho „komiksy nejsou jeho parketa“, ale také proto, že už produkoval jiné filmy. Thomas Langmann se však nenechal odradit a pro svou adaptaci Asterixe se mu podařilo získat Gérarda Depardieu, Christiana Claviera a Jeana-Marie Poirého, takže se o film začal zajímat Claude Berri a zařadil ho do svých pracovních hypotéz. V roce 1994 zavolal Claude Berri telefonicky Claudu Zidimu a požádal ho, zda by ho mohl zapsat na seznam režisérů, kteří mají o film zájem. Po chvíli přemýšlení Claude Zidi souhlasil. Albert Uderzo a Claude Berri pak podepsali smlouvu se třemi klauzulemi: respektování ducha komiksu Asterix Galský, využití významných prostředků a role Obelixe vyhrazená pro Gérarda Depardieu.
Výběr herců
Během příprav filmu Thomas Langmann oslovil Gérarda Depardieu, aby si zahrál roli Obelixe. Depardieu souhlasil pod podmínkou, že bude čekat, protože je zaneprázdněn jiným filmem. Role Obelixe mu tak byla vyhrazena ve třech smlouvách podepsaných mezi Albertem Uderzem a Claudem Berrim. Zatímco Thomas Langmann ještě neměl producenta, dvojice Clavier-Poiré přišla s nápadem po úspěchu filmu Les Visiteurs. Přijali ji, pak se stáhli, aby natočili Les Anges gardiens. Christian Clavier již nebyl pro roli Asterixe k dispozici, a tak byla role nabídnuta Danielu Auteuilovi. Depardieuova kariéra vedla k několikaměsíčnímu zpoždění v harmonogramu. V té době Daniel Auteuil přemýšlel o své kariéře a přijal nabídku Alaina Corneaua na filmový projekt. Christian Clavier, který právě dokončil film Les Couloirs du temps : Les Visiteurs 2, dostal po Auteuilově odstoupení nabídku od Clauda Berriho, kterou přijal. Albert Uderzo pro Dogmatix uvedl, že pouze „nakreslil psa“ a že toto plemeno neexistuje. Pro roli Dogmatixe byli použiti tři různí bílí kříženci psů, kterým byly přidány černé uši.
Pro ztvárnění ostatních postav v Asterixovi Galovi Claude Berri nejprve uvažoval o povolání mladých herců do větru. Ne všechny postavy v komiksu jsou však mladé. Michel Galabru se tak v roli Abraracourcixe téměř vnutil, stejně jako Claude Piéplu, Sim, Jean-Pierre Castaldi, Jean-Roger Milo a Daniel Prévost. Protože však byla produkce také německá, byly tři hlavní role vyhrazeny Němcům: César, Bonemine a Falbala. Gottfried John a Marianne Sägebrechtová se na první dvě postavy velmi dobře hodili. Pokud jde o Falbalu, roli, která se obvykle svěřuje německé osobnosti, získala po dohodě mezi Claudem Zidim a německými koproducenty Lætitia Casta. Claude Berri chtěl do role Détrita Roberta Benigniho, ale když za ním štáb přišel během natáčení filmu La vie est belle, odmítl roli hrát, aby dal přednost svému filmu. Po několikaměsíčním odmítání herce a po dokončení filmu souhlasil.
Římská cirkusová událost se odehrává v Německu, pro tuto scénu bylo na základě výběrového řízení vybráno 300 německých komparzistů.
Jedná se o poslední film Clauda Piéplu, který hraje Panoramixe. Je to také poslední film, ve kterém se Claude Piéplu (Getafix) a Michel Galabru (Abraracourcix) znovu setkají, 35 let po jejich prvním filmovém setkání ve filmu Četník ze Saint-Tropez z roku 1964 s Louisem de Funèsem.
Rozpočet, příjmy, honoráře
Podle knihy Pierra Billarda Asterix a Obelix vs. Caesar: příběh filmu činí předběžný odhad 274 620 460 F bez DPH (tj. 41 865 619,24 €). Tento odhad lze rozdělit do devíti částí. Náklady na umělecká práva 15 446 078 F (2 354 739,41 €), personál 49 430 309 F (7 535 602,02 €), tlumočení 38 691 515 F (5 898 483,43 €), příspěvky na sociální zabezpečení 34 422 126 F (5 247 619,27 €), kulisy a kostýmy 44 146 378 F (6 730 071,94 €), doprava, náklady a správa scény 19 990 632 F (3 047 552,20 €), technické prostředky 33 751 699 F (5 145 413,34 €), film a laboratoře 4 996 697 F (761 741,54 €) a pojištění a různé 18 775 017 F (2 862 232,89 €). Mezisoučet tedy činí 259 620 460 franků, k čemuž je třeba připočíst 15 000 000 franků na nepředvídané výdaje. Celkový odhad předložený Centre national de cinématographie (nyní Centre national du cinéma et de l’image animée) činil 274 640 460 F.
Polovinu financování filmu poskytla společnost Katharina, kterou založil Claude Berri. Díky koprodukci s německou společností Bavaria Film nabízí Bavorsko finanční podporu v rámci zákona na podporu filmů v regionu.
V roce 1999 byl film s rozpočtem téměř 42 milionů eur nejdražším francouzským filmem všech dob. Později, v roce 2002, jej překonal film Asterix a Obelix: Mise Kleopatra s rozpočtem 50 milionů eur a v roce 2008 Asterix na olympijských hrách s rozpočtem 78 milionů eur.
Natáčení
V roce 1995 dokončil Claude Zidi první verzi scénáře k filmu. V roce 1996 jsou stanoveny obecné základy přípravy natáčení a v roce 1997 jsou stanoveny i všechny fáze výroby. 2. února 1998 tak začalo natáčení v mnichovském cirkuse a premiéra filmu byla naplánována na 3. února 1999. Film vzniká pod vedením producenta Clauda Berriho, režiséra Clauda Zidiho a výkonného producenta Pierra Grunsteina. K vylepšení dialogů ve scénáři Clauda Zidiho byl přizván Gérard Lauzier.
Scény z vesnice
Pierre Grunstein uvažoval o natáčení vesnice ve slunné zemi, jako je Španělsko nebo Itálie. Claude Zidi však dal přednost ateliéru: nedokázal si představit, že by natáčel s omezením počasí a s herci s holými prsy.
Volba padla na ateliér v La Ferté-Alais (Essonne), který má rozlohu 4 000 m, a to i přes dva nedostatky: není zvukotěsný a je vzdálen šedesát kilometrů od Paříže. Přestože studio má rozměry 80 × 60 m, musí v něm být prostor pro pohyb techniky a lidí, takže se kulisy musí vejít do rozměru 65 × 50 m. Ačkoli domy byly původně rozmístěny stejně jako v komiksu, kvůli tomuto omezení se domy poskládaly jeden na druhý a mezi nimi není žádný prostor. Pro Clauda Zidiho měla být vesnice „vesnicí, kde chce každý žít, malou vesnicí, o které jsme všichni snili“. Tým vyzval Jeana Rabasseho, aby sestavil sady. Aby vesnice ožila, neměla by být zobrazena stěna ateliéru v pozadí. Podél stěn ateliéru tak bylo instalováno 260 metrů dlouhé modré plátno znázorňující oblohu. Jako centrum vesnice byl navržen strom Assurancetourix. Pro výrobu stromu požádal Jean Rabasse Francise Poiriera, aby vymodeloval strom z polystyrenu, poté postavil kovovou konstrukci, oblékl ji do polystyrenové formy a pokryl latexovou kůrou. Poté byly instalovány sekundární větve a listy. Všechny listy byly přemalovány a poté ručně přišity na strom jeden po druhém v průběhu jednoho měsíce.
Osvětlení ve studiu provedl Tony Pierce-Roberts.
Cirkusové scény
Díky jednání s produkční společností Bavaria Film byly římské cirkusové scény natáčeny v mnichovském studiu Bavaria po dobu tří týdnů, počínaje 2. únorem 1998.
Ve scéně v jámě bylo použito 100 až 300 skutečných pavouků. Filmový štáb je zneškodnil tím, že jim na zuby nanesl vosk. Na konci filmu se některým z nich podařilo uprchnout. Většina z nich umrzla, ale jeden přežil a byl později nalezen na place. Hasiči na place se ho rozhodli použít jako maskota. Aby se zvýšil počet pavouků ve filmu a dosáhlo se většího „rojení“, přidala společnost Duboi, která se zabývá speciálními efekty, do několika záběrů stovky 3D modelů pavouků. Když si Christian Clavier přečetl scénář, váhal, zda má film natočit, když viděl, že ho bude krýt téměř stovka mygalů. Přesvědčila ho jeho tchyně Louba Guertchikoffová, matka Marie-Anne Chazelové, která věděla, že trenérem mygalů je Guy Demazure (trenér různých zvířat v mnoha francouzských filmech), s nímž se seznámila před několika lety při natáčení filmu Un Indien dans la ville a kterému plně důvěřovala.
Ve scéně s aligátory jsou všechna zvířata skutečná, až na jedno. Christian Clavier měl na falešném aligátorovi surfovat přes rybník, ale kaskadér se spletl a skočil na skutečného aligátora. Vyvázl bez zranění.
Další scény
Tři scény jsou natáčeny na místě: římský tábor a bitva, setkání druidů a projev Julia Caesara. Římský tábor se natáčí v Clairefontaine-en-Yvelines (Yvelines).
Asterix a Obelix doprovázejí druida Getafixe do Posvátného lesa, kde se koná každoroční setkání druidů, přičemž tato slavná scéna je inspirována albem Asterix a Gótové.
- Zdroj: Francouzská wikipedie
- Photo © TF1 Films Productions
Nejnovější komentáře