Baze Luhrmanna nemusíme asi douho představovat, stačí připomenout dva jeho nejvýznamnější a oba kontroverzní projekty Moulin Rouge! a Romeo + Juliet. Snaží se vyšlapovat na nová území a přece zasáhnout co největší spektrum diváků. Už proto se kolem jeho nového filmu vznášel oblak optimismu. Takový Luhrmanův Pán prstenů ze 30. a 40. let australské historie s obrovskou příchutí patriotismu, dobře známého z amerických historických filmů.
O čem to celé tedy je? Austrálie mapuje tři zásadní příběhové etapy a je multižánrovým mixem. V první části se anglická aristokratka Sarah Ashley zvedá ze svého sídla a odlétá na australské pastviny vyrušit svého manžela z nevěrných radovánek a hýření penězi. V zaprášené a komplikované zemi s divokými pravidly jí je průvodcem honák, řečený jednoduše honák. Lady Ashley tady zastupuje svým chováním konzervativní a povýšeneckou Británii, honák zase drsnou zemi líznutou civilizací a stále ještě přiškrcenou impériem. Začíná souboj kontrastů, který ji má přivést k uvědomění, že rezignovala na smysl života, který má být podle námětu Baze Luhrmanna zkráceně v udržování rodinného krbu. Film je prostě od začátku plný tradicionalismu a schémat, která každý správný mainstream znovu recykluje. Role dobra a zla jsou tu jasně vymezené a ve velkolepém příběhu vás nic úplně nepřekvapí.
Dobrodružná cesta na odlehlou farmu začíná představovat přírodní scenérie Austrálie. Nechybí panoramata hor, pouští a stepí, kudy se dynamicky proplétá kamera Mandy Walkera. Kontrasty mezi honákem a Sarah zde nejsou jenom kvůli příběhové zápletce, ale Baz Luhrmann z nich dělá komediální prvek vnitřního pnutí jejich začínajícího vztahu. Nicol Kidman svojí postavu charakterizuje viditelnou naivitou a občas až přehrává, to se ale úplně zlomí v druhé části, kde doroste v odhodlanou ženu.
Po absolvování cesty Lady Ashley zjišťuje, že farma je na pokraji krachu a jedinou možností je hnát dvoutisícové stádo dobytka na trh míle daleko do Darwinu a převzít armádní kontrakt, který se snaží získat vypočítavý obchodník King Carney. Jeho tichý komplic Neil Fletcher jako manažer farmy Faraway Downs splétá intriky a záměrně se snaží plán Lady Ashley potopit. Do příběhu vstupuje také tehdejší problém zakázaných vztahů domorodců a bílých. Takzvané „Ztracené generace“ míšenců, kteří byli australskou vládou posíláni k převýchově na odlehlé misie. Na Faraway Downs žije míšenec Nullah, syn Neila a černé služky. Po tragické nehodě, při které matka Nullaha umírá a plán Neila je prozrazen, se Lady Ashley ujme proti zákonu opatrovnictví a probouzí v sobě mateřské city.
Problém prodeje dobytka zůstává a na řadě je westernovka. Honák dává dohromady improvizovanou partu sedmi statečných, takovou parodii, kde kromě již představených postav najdeme třeba asijského kuchaře nebo věčně opilého účetního. Výprava filmu je monumentální, trmácení stáda přes jedinečně zachovaný ráz krajiny prolínají nástrahy Neila, který se jen tak nevzdává. Nechybí ani řádná výzva s rozdivočelým digitálním stádem skotu, které zastaví Nullahova domorodá magie.
Jestli někdo čeká, že vítězství ve vygradované soutěži, kdo dostane první svoje krávy na armádní loď, bude Luhmannovo happy endem, tak netrefil. Austrálie dál překračuje do počátku konfliktu 2. světové války dramatem, kdy je Nullah poslán na misii a honák, který završil svojí cestu v posteli s Lady Ashley, se ukáže jako nespoutatelný s jedním místem. Austrálie se tedy plynule přesouvá k válečnému filmu a epická pouť roztržené rodiny k finálnímu znovushledání pokračuje.
Baz Luhrmann chtěl dát do Austrálie všechno, máme tu dobrodružnou komedii, romanci, western, válečný film, rodinné drama. V první půli se ještě všechno daří držet pohromadě, žánrově brilantní vystižení a plynule navazující příběh s odlehčením a poetickými scenériemi, které se zbytečně neprotahují. Jen aby divák dostal ochutnávku kaňonů, rudých hor, vodopádů a divoké zvěře, vzápětí se film skokem posune nebo padne nějaký vtípek.
Mezi Hughem Jackmanem a Nicole Kidman funguje chemie docela dobře. Brandon Walters se se svojí postavou Nullaha srovnává dobře, působí dostatečně naivně, nedotčeně a v roli vypravěče, který se ve filmu občasně připomíná, spíše komentuje a narážkuje často užitá klišé. Čistě komickou figuru si střihnul Jack Thompson se svým účetním Kiplingem Flynnem, jenž nese poselství dobrosrdečnosti a působí trochu jako Bluto z Pepka námořníka. David Wenham záporňáky umí a jeho úlisný Neil Fletcher mi přijde spolu s Davidem Gulpililem, alias králem Georgem, domorodým medicinmanem, jako nejlépe zahrané. Drží si svůj charakter, jasné a uvěřitelné motivace. Ostatní charaktery jsou buď takové snové přízraky nebo idealizované klasiky západního filmu.
Ačkoliv Baz Luhmann a Hugh Jackman, i Nicole Kidman mluví o vysněném filmu, ona magičnost a svižnost první půlky se v té druhé překlopí v nekonečný závod přídavků a dotahování malých příběhů s velkými konci. Zhruba po té polovině je to jako kdybyste se dívali na onen pověstný horší sequel. Na závěr, jestli mluvíme o Austrálii, tak je to také o 165 minutách stopáže, což může nejednoho vyděsit, ale kdo by si chtěl ušetřit nepohodlí do vydání DVD, ořeže se o to, co je na Austrálii nejzajímavější - vizuální zážitek umocněný velkým plátnem.
Spolu s omíláním jednoho filmového klišé za druhým, patetickou hudbou a vybroušeným lookem filmu je Austrálie něčím jako disco v hudbě. Bude se to hrát pořád, i když to není zas tak dobré, ale dneska je na prvním místě zábava, že.
Nejnovější komentáře