Moulin Rouge

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Netradiční muzi­kál s jedi­neč­ným vizu­ál­ním sty­lem, bar­vi­tý­mi kuli­sa­mi, video­kli­po­vým stři­hem, úchvat­nou hud­bou a sil­nou sty­li­za­cí, to všech­no a ješ­tě mno­hem víc je Moulin Rouge.

Středem spo­le­čen­ské­ho živo­ta Paříže roku 1899 byly kaba­re­ty. Kurtizány potě­ši­li oko (a někdy nejen oko) mno­hé­ho návštěv­ní­ka, chtí­cí­ho odleh­čit si od peněz. Kankán na jeviš­tích řádil jak lev, víno teklo prou­dy, bohé­mo­vé se opí­je­li do němo­ty, absin­th sko­lil mno­hé duše a všu­de to hýři­lo živo­tem. Nejznámější z těch­to pod­ni­ků byl věhlas­ný Montmarterský kaba­ret Moulin Rouge, kde se schá­ze­la celá sor­ta pra­po­div­ných lidí. Avšak tato idy­la, slad­ší než med poli­tý kara­me­lem by se dob­ře vyjí­ma­la, tak maxi­mál­ně na letá­ku ces­tov­ky, týden hni­jí­cím na opuš­tě­ném nádraž­ním slou­pu, ale do kina by nepři­táh­la ani sku­pi­nu nahluch­lých pen­zis­tů. Můžeme být však klid­ní, na poza­dí toho­to nezří­ze­né­ho svě­ta se ode­hra­je pří­běh bás­ní­ka Christiana (Ewan McGregor) a kur­ti­zá­ny Satine (Nicol Kidmanová), jež se pod tak­tov­kou Baze Luhrmanna změ­ní v fas­ci­nu­jí­cí, lehce pikant­ní tragi­ko­mic­ký pří­běh.

Christian, jakož­to chudý, nezku­še­ný a v pod­sta­tě naiv­ní bás­ník při­jíž­dí do Paříže pln ide­á­lů, aby se zde při­po­jil k bohém­ské revo­lu­ci spi­so­va­te­lů, malí­řů a hueb­ní­ků. Hledá tu lás­ku a inspi­ra­ci. Zatím nemá o zka­že­ném Moulin Rouge, jež vede neu­pros­ný byznis­men Harold Zidler, chlá­pek chlad­něj­ší než psí čumák, ani poně­tí. To však vel­mi rych­le zís­ká, když se zne­na­dá­ní setká s excen­t­ric­kým Toulouse-Lautrecetem. Záhy se sta­ne Lautrecetovím pří­te­lem a záro­veň spo­lu­tvůr­cem jeho hry Spektakulární Spektákl. Christian se tedy popr­vé dostá­vá do Moulin Rouge, aby z kur­ti­zá­ny vylou­dil něja­ké ty pení­ze na pod­po­ru jejich pro­jek­tu. Z počát­ku nero­zu­mí tomu, proč Satine jeho prosbě tak lehce vyho­vě­la. Záhy však zjiš­ťu­je, že si jej hvězda jen splet­la s boha­tým Vévodou, avšak bohu­žel (nebo bohu­dík) je již poz­dě: Christian se hlu­bo­ce zami­lo­val. A co víc, Satine jeho city opě­tu­je se stej­nou ver­vou. Zatímco se nová hra upra­vu­je v sku­teč­ně spek­ta­ku­lár­ní show, milen­ci muse­jí svou lás­ku skrý­vat před vše­mi, obzvláš­tě pak před extrém­ně nároč­ným vévo­dou, jež pova­žu­je jak hru, tak Satine za výhrad­ně svůj maje­tek.

Z tak­to nastí­ně­né­ho pohle­du by se moh­lo zdát, že Baz Luhrmann vysko­čil z rych­lí­ku nová­tor­ství, kte­rý za jízdy z komí­nu vyfouk­nul sním­ky jako Romeo a Julie a Tanec v Srdci, na pev­nou zem zele­né­ho palou­ku kla­sic­ké romanticko-přeslazené podí­va­né. Tato povrch­ní před­sta­va se však roz­ply­ne hned s prv­ní­mi zábě­ry fil­mu, kdy se oci­tá­te v zpr­vu znač­ně ide­a­lis­tic­ké a poz­dě­ji v bizard­ně zka­ri­ka­tu­ro­va­né Paříži. Zřejmě Vás zpr­vu lehce dez­o­ri­en­tu­je zdá­ní, že pro­stře­dí ve své síle ničí pří­běh, avšak až se akli­ma­ti­zu­je­te, bude­te bou­chat nad­še­ním až mož­ná vybuch­ne­te v ohňostroj doje­tí. Ve fil­mu se mísí cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky kla­sic­ké roman­ti­ky, ero­ti­ky kan­ká­nu a pou­ťo­vé zába­vy 19.století s moder­nou sto­le­tí 20. Avšak obraz Paříže je vel­mi věr­ný, a to i přes sku­teč­nost, že toto měs­to bylo pře­váž­ně vytvo­ře­no v aus­tral­ských ate­li­é­rech. Tento moder­ní muzi­kál si vás kro­mě herec­kých výko­nů, sen­ti­men­tál­ní­ho pří­bě­hu a bar­vi­té­ho pro­stře­dí pod­ma­ní také zná­mý­mi pís­ně­mi. Ty hra­jí v Moulin Rouge zásad­ní roli. V nápa­di­tých kuli­sách, kte­ré stup­ňu­jí emo­ce a vyzve­dá­va­jí nad hla­di­nu kul­tov­ní roz­mě­ry pís­ní do mnoh­dy vzá­jem­ně kon­tras­tu­jí­cích podob, Luhrmann doka­zu­je, že je muž na svém mís­tě. Songy jako Come What May a Diamonds Are Girl’s Best Friends vás, pokud nejste sar­kas­tič­tí bez­sr­deč­ní pří­z­niv­ci akč­ních fil­mů, donu­tí v tichos­ti polk­nout sli­nu. Navíc, pís­ně jsou zpro­střed­ko­va­né nejen vystu­po­vá­ním hlav­ních pro­ta­go­nis­tů, ale záro­veň i jejich hla­siv­ka­mi - a zpí­va­jí vskut­ku skvě­le.

Moulin Rouge se vám může zdát jak narva­ný kla­sic­ký­mi klišé, neotře­le moder­ní, tak prázd­ný jako žalu­dek po obě­dě v závod­ní jídel­ně. Je pra­va­da, že obo­jí je prav­da a tak podiv­ně syn­te­ti­zo­va­ná, že až rozum pře­chá­zí a že...

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře