28 Days Later (2002)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Mladý kurýr Jim se pro­bu­dí z kóma­tu v lidu­prázd­né nemoc­ni­ci. Vyděšený začne blou­dit po prázd­ných lon­dýn­ských uli­cích, ale nikde ani živáč­ka. Teprve v míst­ním kos­te­le obje­ví znám­ky „živo­ta“, ale je napa­den agre­siv­ní­mi jedin­ci. Na posled­ní chví­li jej zachrá­ní dvo­ji­ce cizin­ců, kte­ří mu poví o rych­le se šíří­cí náka­ze, jenž zasáh­la všech­ny oby­va­te­le a pro­mě­ni­la je v „zom­bie“. Jim jim zpr­vu nevě­ří, ale po dal­ším úro­ku na svou oso­bu a smr­ti Marka, začne brát celou věc smr­tel­ně váž­ně. Společně se Selenou se sezná­mí násle­du­jí­cí­ho dne s Frankem a jeho dce­rou Hannah. Rozhodnou se vyhle­dat zbyt­ky pře­ži­vších neda­le­ko Manchesteru, na zákla­dě výzvy kte­rou usly­še­li v rádiu. Na jejich ces­tě je však čeká celá řada pře­ká­žek a násled­ně se uká­že, že i nena­ka­že­ní lidé doká­ží být stej­ně nebez­peč­ní, jako ti naka­že­ní…

Český název: 28 dní poté

Režie: Danny Boyle

Rok výro­by: 2002

Délka: 113 min

Země: Velká Británie

Hrají:

Cillian Murphy...(Jim)

Naomie Harris...(Selena)

Brendan Gleeson...(Frank)

Megan Burns...(Hannah)

Noah Huntley...(Mark)

...a dal­ší

Pomalu ale jis­tě se začí­nám utvr­zo­vat v tom, že musím být „sado­ma­so­chis­ta“. Opět jsem se roz­ho­dl podí­vat se na „zom­bie“ film, přes­to­že jsem již něko­li­krát pozna­me­nal, že ten­to horo­ro­vý sub­žánr abso­lut­ně nemu­sím (tedy až na pár vyjí­mek). Jelikož však hod­lám vidět co nej­ví­ce horo­ro­vých fil­mů a podě­lit se o své zážit­ky i s vámi, pod­stou­pil jsem dal­ší zatěž­ká­va­cí zkouš­ku svých ner­vů a vůle. Naštěstí se uká­za­lo, že ten­to kou­sek není zas až tak špat­ný a v někte­rých situ­a­cích mě i mile pře­kva­pil. Danny Boyle totiž doká­zal sklou­bit horo­ro­vý film s psy­chod­ra­ma­tem a to se mi na tom líbi­lo nej­víc.

Přestože vět­ši­na fil­mů s podob­ným námě­tem má i veli­ce obdob­ný začá­tek, tak tady na mě start s naka­že­ný­mi opi­ce­mi líbil. On cel­ko­vě byl úvod veli­ce vyda­ře­ný. Liduprázdný Londýn na mě udě­lal dojem a puto­vá­ní opuš­tě­ný­mi uli­ce­mi nato­či­li veli­ce půso­bi­vě. Již v těch­to chví­lích měla atmo­sfé­ra ten správ­ný náboj, kte­rý se prv­ní polo­vi­nu daři­lo tvůr­cům držet na hod­ně vyso­ké úrov­ni. Útoků zom­bie tu moc neby­lo, tak­že jsem žád­nou ner­vo­zi­tu nepo­ci­ťo­val a mohl se tak více sou­stře­dit na vzni­ka­jí­cí vzta­hy hlav­ních hrdi­nů. Dokonce se dočká­me i něko­li­ka názna­ků napě­tí, tak­že i po této strán­ce jsem neměl žád­né výhra­dy. Jakmile však naše čtve­ři­ce opus­ti­la bez­peč­ný úkryt pane­lo­vé­ho domu a vyra­zi­la v autě vstříc nejis­té budouc­nos­ti, zača­lo být zle.

Zaútočila na mě neho­rázná vlna nudy, díky kte­ré jsem měl obrov­skou chuť to vypnout. Sorry, omlou­vám se všem, ale zača­la se tu kupit řada nesmys­lů. Hm čer­stvé jabl­ka vám moc dlou­ho nevy­dr­ží (to vím z prá­ce) – jíz­da v tune­lu byla jen mar­ným pokus zase po čase při­jít s něčím akč­ním – no a o naka­že­ní Franka se radě­ji bavit nebu­du už vůbec. I v samot­ném fil­mu zazně­lo to, že to byla vlast­ně blbost a zbož­né přá­ní reži­sé­ra, pro­to­že jak víme, krev moc dlou­ho v kapal­ném sta­vu nevydrží...To jen tak na okraj. Naštěstí s pří­cho­dem vojá­ků a jejich zám­ku se dosta­vi­lo zlep­še­ní. Zápletka totiž rázem dosta­la úpl­ně jiný náboj a já najed­nou ožil.

Rozjelo se dra­ma, kte­ré pozved­lo atmo­sfé­ru ješ­tě o oktá­vu výše. Lidi jsou svi­ně a tady se to uká­za­lo na plné čáře. Navíc se tu a tam obje­vil i pověst­ný brit­ský čer­ný humor, což není nikdy na ško­du. Pokud ho doká­že­te udr­žet na uzdě. I díky tomu se zved­lo mé cel­ko­vé hod­no­ce­ní fil­mu. Protože do té doby (hlav­ně po té ubí­je­jí­cí pro­střed­ní pasá­ži) jsem to nevi­děl ani na prů­měr­né hod­no­ce­ní. Takže ve finá­le jsem byl i doce­la spo­ko­je­ný a neli­tu­ji toho, že jsem 28 dní poté vůbec viděl (dokon­ce už dva­krát – to kvů­li recen­zi).  

Hodnocení:

50%