(zatím nehodnoceno)
Loading...Občas není vůbec na škodu sáhnout po knize z malinko jiného soudku, než normálně čteme, a právě jednou z takových výjimečných knih je i kniha „Než rozkvete jasmín“ od autorky bestselleru Vlaštovčí kopec od Donny Everhartové.
A na co se můžete těšit? Jedná se převážně o strhující román zasazený na venkov v oblasti Severní Karolíny v období, kdy propukla válka Severu proti Jihu, a dále o síle morálních zásad a obrovské odvaze jedné milující a obětavé matky, jež za žádných okolností nehodlala z těchto zásad ustoupit, a to i za cenu největších ztrát.
Ústřední postavou je Joetta McBrideová, která spolu se svojí rodinou, manželem Ennisem, tchánem a dvěma dospívajícími syny tj. patnáctiletým Henrym a jedenáctiletým Robertem, žije velmi skromně na maličkaté farmě, kde pěstují plodiny a chovají hospodářská zvířata tak, aby byli sami sobě dostatečně soběstační.
Všichni členové rodiny - tedy až na tchána - zastávají názor, že se jich hrozící a následný válečný konflikt netýká a od všeho se snaží distancovat. Nijak se nezapojují do veřejného života, natož aby vyjádřili svůj politický názor a smýšlení, natož na jakou stranu, ať už Severu nebo Jihu se přiklání. Většina rodina se nepřiklání k žádnému názoru a zůstávají vůči všem politicky neutrální, což může být takříkajíc trnem v oku všech ostatních.
Rozdělení Severu a Jihu bylo jako hluboká trhlina v zemi, zející chřtán nedůvěry, a s každým dalším konfliktem se rozdíly ještě zvětšovaly, přiživované narůstajícím odhodláním a přesvědčením o vlastní neomylnosti. A tady, v té rozdělené krajině, Joetta žila, nestranná a nezaujatá a doufala, že takovou zůstane až do samého konce.
Od počátku se mi vůbec nezamlouvalo chování jejího tchána, nabubřelého starého páva, který sice nemohl sám jít bojovat, ale nabádal své vlastní vnuky, že jít bojovat je vlastně hrdinský čin., nikoliv se celý život plahočit a otročit na své vlastní farmě.
Tohoto se však chytne nejstarší a doposud nevyzrálý syn Henry, a jednou v noci potají utíká z domova, aby narukoval do běsnícího pekla války. A jelikož je Joetta ztrátou svého syna velmi zdrcená a zoufalá, a nedá se nikým a ničím utišit, odchází její manžel Enis, aby ho našel a přivedl zpět domů. A tak Joetta ztrácí nejen dva milované muže, ale i pomalu a jistěi pevnou půdu pod nohama.
Dny však ubíhají a nikdo se nevrací, naopak, konflikt a válečné běsnění se prohlubují, a Joetta nemá od obou mužů žádné zprávy. Bohužel tchán, aby se z toho všeho poučil, dál nebohé Joettě prostřednictvím svých řeší nakládá na její bedra. Dál ve svém okolí a ve městě plácá své velkohubé řeči, jež vyvolávají nechtěný dominový efekt a dávají do pohybu události, jež už nejdou zastavit a budou mít fatální následky pro další působené této rodiny.
Bohužel všechno hospodářství musí nyní Joetta obstarat sama a uživit tak tři hladové krky, a to jen z toho mála, co se urodí nebo najdou v dalekých lukách a lesích. Joetta se však tak lehce nevzdává a hledá nejrůznější způsoby, jak zaopatřit obživu a jídlo v tak těžké době, kdy ho není nikde moc nazbyt.
Svého „neutrálního názoru“ se nechce za žádnou cenu vzdát, a proto ji není cizí hostit ve svém domě procházející vojáky, a je jí jedno, na jaké straně barikády právě bojují, neboť pro ní jsou všichni jen ztrápené a zbídačené lidské bytosti, jež potřebují trochu vody na osvěžení a odpočinek ve stínu stromů.
Toto jednání se jí však nevyplácí a ošklivě se to postaví proti ní. Joetta se dostává do stále větších rozporů a nepříjemností se svým vlastím okolím, jež se od ní distancují, dělají ji naschvály, a s prominutím je těší její utrpení, až nakonec jeden dobrý skutek, který jí pomohl uvědomit si, že je stále živá a potřebná tu stále pro někoho být, málem přivede její rodinu téměř na pokraj zkázy.
Navzdory nepřízni osudu zůstává Joetta věrná svým zásadám a pevně věří, že její rodina přežije. Bude si dělat, co bude chtít, vždyť co by ještě mohla ztratit? Všechno, co pro ni skutečně něco znamenalo, bylo pryč, buď jí to někdo vzal, nebo ji to opustilo samo.
Kdo ví, kde budou za měsíc, za rok či později. Jedinou útěchou jí bylo vědomí, že to neví nikdo. Nezbývalo než žít ze dne na den; nic víc se plánovat nedalo. Jediným úkolem bylo přežít...
Kniha „Až rozkvete jasmín“ doslova chytí každého čtenáře za srdce. Je to velmi silný příběh o milující ženě a matce, jež je vržena před nelehké zkoušky, kterým čelí se vztyčenou hlavou, aniž by musela slevit ze svých morálních zásad.
A i když je to pro ni velmi těžké, umí si poradit i za cenu, že si na srdci nese bolestivé rány, jež ne a ne se zacelit, a i tak nadále pečuje o svého druhého syna i tchána, který svojí prostořekostí vyvolává konflikty s nejbližším okolím.
Obdivuji, jak nejen dokázala tvrdě pracovat na farmě, ale i z mála vykouzlit jídlo, na němž si alespoň částečně zbývající členové rodiny pochutnali. Ale ze všeho nejvíc obdivuji tu její odvahu a sílu jít dál, a i když to nebylo vůbec jednoduché, pokusit se žít ze dne na den a pokusit se toto běsnění přežít.
Moc se mi líbí, jak autorka nejen vystihla skvělý příběh a dokonale vykreslené charaktery jednotlivých postav, ale především onu historickou atmosféru a důsledky války Severu proti Jihu, jež zasáhlo především obyčejné lidi, jež vytrhlo z jejich poklidných životů.
Ukazuje tu zášť a nenávist lidí, pokud jste s nimi politicky nesympatizovali, ale na stranu druhou i lidé, jež i za cenu vlastního nepohodlí se snažili potají podat pomocnou ruku, nechybí tu válečné vykořisťování a krádeže ve prospěch vojska, drancování a v neposlední řadě i linčování od společnosti.
Kromě toho je tu zobrazena obrovská mateřská láska, empatie, soucítění, kterou je Joetta připravena vždy a za každých okolností dávat nejen svým vlastním synům, ale i sirotkovi, jež nemá kam jít, a přijmout ho, jako by to byl její vlastní syn, a dát mu nejen péči, ale i lásku.
Až rozkvete jasmín je kniha, která vás chytne a nepustí, a i když má začátek pomalejší nástup, zbývající části knihy vám to dvojnásob vynahradí. Je to kniha, jež ve vás vyvolá nejen spoustu otázek , ale donutí vás i k zamyšlení. Moc krásně napsané.
AŽ ROZKVETE JASMÍN
Napsala: Donna Everhartová
Přeložila: Irena Steinerová
Vydalo Nakladatelství JOTA, s.r.o.
První vydání
V Brně roku 2025
Počet stran: 389
SIBN 978-80-7689-565-2
Nejnovější komentáře