Bábovky

(zatím nehodnoceno)

Loading...

JANA PLODKOVÁ / 1981

role Lindy

Uznávaná fil­mo­vá, diva­del­ní a tele­viz­ní hereč­ka pochá­zí z Jičína, kde vystu­do­va­la Lepařovo gym­ná­zi­um, poté absol­vo­va­la herec­tví na JAMU v Brně. Již od malič­ka

se věno­va­la herec­tví, zpě­vu a tan­ci. Po ško­le nastou­pi­la do Divadla Polárka, poz­dě­ji se obje­vi­la v Divadle Na Fidlo-vačce a pak půso­bi­la na zná­mé brněn­ské diva­del­ní scé­ně HaDivadlo. Od roku 2014 je v angaž­má v Divadle Na zábrad-lí. Ve fil­mu popr­vé na sebe upo­zor­ni­la ved­lej­ší rolí Čárkované v kome­dii Vratné láhve (2007), ale prv­ní oce­ně­ní zís­ka­la za posta­vu ukrý­va­né židov­ské hereč­ky Hany v dra­ma­tu Protektor (2009), za kte­rou si odnes­la soš­ku Českého lva za nej­lep­ší herec­ký výkon v hlav­ní roli. Výběr z fil­mo­gra­fie: tragi­ko­me­die Čtyři slun­ce (2012), dra­ma Rozkoš (2013), tragi­ko­me­die Ztraceni v Mnichově (2015) a Teroristka (2019) či pohád­ky Čertí brko (2018) a Hodinářův učeň (2019). Jana Plodková je také oblí­be­nou tele­viz­ní hereč­kou (seri­á­ly výběr: Zázraky živo­ta /2010 - 2012/, Neviditelní /2014/, Svět pod hla­vou /2017/).

V čem se vám líbil scé­nář? Představte svou posta­vu Lindy.

Scénář mě zau­jal živo­tem, kte­rý se zde kaž­dou větou ode­hrá­vá. Moje posta­va je Linda, jejím povo­lá­ním je služ­ba mužům, kte­ré ji zpro­střed­ko­vá­vá její part­ner Marek nebo­li Marek Taclík. Ano, je to pro­sti­tut­ka, ovšem na vyš­ší úrov­ni a postu­pem času zjišťu-

je, že sou­čas­ná prá­ce a sou­čas­ný způ­sob živo­ta už nejsou tím, čím byly.

Znala jste před­lo­hu Bábovek - stej­no­jmen­nou kni­hu Radky Třeštíkové, v čem vás upou­ta­la?

Bábovky jsem zna­la díky pří­le­ži­tos­ti nahrá­vá­ní jed­né z postav na audi­ok­ni­hu – ztvár­ni­la jsem zde Karolínu. Zaujal mě žen­ský svět, kte­rý byl popsa­ný tak živě, že kaž­dá čte­nář­ka se v něm jis­tě našla.

A mys­lí­te, že z žen­ské­ho romá­nu Bábovky, jak je kri­ti­kou vní­mán, nato­čil Rudolf Havlík i „muž­ský“ film?

Po pře­čte­ní kni­hy jsem byla zvě­da­vá na scé­nář. A musím říct, že mě mile pře­kva­pil, jakou nená­sil­nou for­mou pro­po­jil pří­běhy hlav­ních postav a vypích­nul to pod­stat­né. Ale poprav­dě nedo-kážu říct, zda­li se jed­ná o žen­ský či muž­ský film. Je to film pro všech­ny. Každá žen­ská půjde na něj ráda do kina se svým mužem a mys­lím si, že muži nebu­dou zkla­ma­ní.

Před natá­če­ním jste pro­zra­di­la, že se při­pra­vu­je­te na roli Lindy z hle­dis­ka způ­so­bu líče­ní, výstřed­ních kos­tý­mů a jak to ve výsled­ku s Lindou na pla­ce dopadlo?

Pokaždé se sna­žím s reži­sé­rem najít vněj­ší podo­bu posta­vy, kte­rá by nám obě­ma vyho­vo­va­la. A pak už je na mně, jak dopl­ním vnitř­ní svět. Co se týká Lindy, Ruda chtěl kudrna-tou hol­ku. Od toho jsme se odpích­li a kos­tým a líče­ní se už dola­di­ly samy. Moje pří­pra­va ten­to­krát spo­čí­va­la spíš ve fyzic­ké rovi­ně. Spolu s Denisou Biskupovou, kte­rá hra­je Nikolu, jsme se potka­ly s kaska­dé­rem Martinem Hubem kvů­li naší scé­ně pádu z řím­sy hote­lu. Párkrát jsme si sko­či­ly ze tří met­rů do moli­ta­nu vol­ným pádem, abychom zhru­ba vědě­ly, co nás čeká. Ale stát na řím­se v šes­tém pat­ře, sice při­kur­to­va­ná, před­či­lo všech­na moje oče­ká­vá­ní. Byla jsem takhle malá.

Jak reži­sér Rudolf Havlík pra­cu­je, zkou­ší s her­ci, jaký je typ reži­sé­ra?

S Rudou je to prá­ce radost­ná. Je ote­vře­ný napros­to vše­mu, růz­ným pohle­dům a rád o nich dis­ku­tu­je. Zároveň se je sna­ží zapra­co­vat do své vize. Do niče­ho her­ce nenu­tí, netla­čí. Mám ho moc ráda.

Ve fil­mu hra­je­te komic­kou posta­vu šlap­ky, z vašich úst zazní, že jste „v duši roman­tič­ka“, tou­ží­te mít malé kvě­ti­nář­ství a klid

od chla­pů. Vaše posta­va má čer­ný humor, je vel­mi auten­tic­ká. Čerpáte někte­ré momen­ty pro svou posta­vu z reál­né­ho živo­ta - z naše­ho oko­lí?

Mozaika Lindy vze­šla z růz­ných momen­tů, kte­ré jsem,ať už sama zaži­la, čet­la, vidě­la u dru­hých nebo znám z fil­mů. Zhlédla jsem pár doku­men­tů ze živo­ta pro­sti­tu­tek a ten práh “boles­ti”, vní­má­ní rea­li­ty je z mého pohle­du posu­nu­tý.

Je zde humor­ná scé­na, když hle­dá­te nové seri­óz­ní zaměst-nání a řek­ne­te, že jste pra­co­va­la ve všech mož­ných polo-hách - pozi­cích a jste „týmo­vý hráč“…Byly tyto momen­ty už ve scé­ná­ři nebo jste také impro­vi­zo­va­li na pla­ce?

To všech­no bylo ve scé­ná­ři. Nebylo tře­ba text měnit. Protože přes­ně v tomhle odstav­ci je to celá Linda.

Půvabná je i scé­na se stří­le­ním a scé­na na lodič­kách, zazní zde mno­ho vtip­ných hlá­šek, vzni­ka­ly někte­ré pří­mo na natá­če­ní?

Tak základ jsme měli, ale jakmi­le na plac pus­tí­te Taclíka, víte, že to bude jinak. A mojí inven­cí byla věta “já ale nechci šla­pat”, když maji­tel lodi­ček mi nabí­zí šla­padlo.

Hrajete ve dvo­ji­ci s Markem Taclíkem, kte­rý zde hra­je vaše­ho pasá­ka, pri­mi­ti­va a o němž jste pro­hlá­si­la, že jeho posta­va se cho­vá jako „hova­do“, jak se vám spo­lu hrá­lo?

Výborně. Marek je neří­ze­ná stře­la a tahle jeho kaden­ce mě baví a vlast­ně mě popou­zí k impro­vi­za­ci a vol­nos­ti.

Co bylo pro vás na natá­če­ní nej­ob­tíž­něj­ší (sexu­ál­ní scé­ny či již zmí­ně­ná scé­na sko­ku)?

U kaž­dé odha­le­né scé­ny jsem si říka­la, to nedám. A dala. U řím­sy jsem si říka­la, to dám. Dala, ale řek­nu vám, že to byly ner­vy. To je jed­no, že jsem měla lana a v poko­ji je držel jeden silák a dal­ší byli na stře­še. Ten pocit, že sta­čí pár cen­ti­me­t­rů a letí­te, je nepo­psa­tel­ný. Měla jsem strach a opa­ko­vá­ním dia­lo­gů nezmi­zel.

Bábovky jsou kome­di­ál­ní dra­ma plné emo­cí, humo­ru a každo-denních situ­a­cí, jaký­si ponor do mezi­lid­ských vzta­hů, v čem vás toto téma baví?

Téma je mno­ho­ba­rev­né. Příběhy v sobě nesou váž­nost, komi­ku, odleh­če­ní, život. Nejsou v jed­né tóni­ně.

Bábovky vyprá­ví o síle žen, záro­veň jsou son­dou do sou­čas­né spo­leč­nos­ti, zachy­cu­jí pro­ple­te­nec vzta­hů a osu­dů, jak to vše vidí­te vy osob­ně?

Cokoliv udě­lám, má vliv na oko­lí. Ať už blíz­ké či vzdá­le­né. Je to vlna, kte­rá se nese. A je moji odpo­věd­nos­tí to mít na pamě­ti, být si vědo­ma svých činů s dosa­hem na ostat­ní.

Co bys­te vzká­za­la divá­kům, co je s Bábovkami čeká?

Bábovky jsou o tom “zažít film”. Budou vám tak blíz­ké, že si nebu­de­te jis­ti, zda­li to byl film nebo stří­pek sku­teč­nos­ti z vaše­ho živo­ta.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře