Babovřesky 2

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jana Synková – Horáčková

Jana Synková se naro­di­la 18. dub­na 1944 v Praze. Herečka Jana Synková pochá­zí z rodi­ny praž­ské­ho advo­ká­ta, po pra­ro­di­čích z mat­či­ny stra­ny v sobě ale nese umě­lec­ké geny – děde­ček Richard Josef Menšík a babič­ka Emílie Herrmannová-Menšíková byli význam­ný­mi osob­nost­mi Vinohradského diva­dla ješ­tě před vzni­kem repub­li­ky. Jana Synková se od dět­ství věno­va­la reci­ta­ci a navště­vo­va­la dra­ma­tic­ký krou­žek, po matu­ri­tě se na jeden rok sta­la elév­kou mla­do­bo­leslav­ské­ho diva­dla. Následně zača­la stu­do­vat herec­kou výu­ku na DAMU, stu­di­um dokon­či­la v roce 1967. Ještě v prů­bě­hu stu­dií pro­šla expe­ri­men­tál­ním diva­dlem Maringotka (1964-1965), po abso­lu­to­riu zís­ka­la angaž­má v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1967-1969). Tady si ode­hrá­la ved­lej­ší role v moder­ním i kla­sic­kém reper­toá­ru, za zmín­ku sto­jí jeji role Evy v Kunderově hře Ptákovina, kte­rá měla v Liberci svě­to­vou pre­mi­é­ru.
V roce 1969 pře­šla Jana Synková do sou­bo­ru Naivního diva­dla Liberec, v jehož řadách půso­bí dodnes. Naivní diva­dlo se poz­dě­ji pře­mě­ni­lo v Ypsilonku a od roku 1978 půso­bí v Praze. Na této ori­gi­nál­ní scé­ně dodnes Jana Synková uplat­ňu­je své kome­di­ál­ní vlo­hy, tem­pe­ra­ment­ní pro­jev a smy­sl pro gro­tes­ku, Ypsilonka v této hereč­ce nao­pak našla leti­tou sta­bil­ní opo­ru. Z jejích diva­del­ních rolí sto­jí za zmín­ku Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct kře­sel nebo Rusalka. S Ypsilonkou absol­vo­va­la také čet­ná zájez­do­vá před­sta­ve­ní po celé Evropě a v roce 1974 byla oce­ně­na tvůr­čí pré­mií Literárního fon­du.
Před fil­mo­vou kame­rou stá­la Synková popr­vé již za stu­dií, kdy hrá­la ve sním­ku MOTÝL (1965), stu­dent­ském fil­mu FAMU. Jako beze­jmen­ná dív­ka se pak mih­la v tragi­ko­me­dii FARÁŘŮV KONEC (1968), v Olmerově režij­ním debu­tu TAKŽE AHOJ (1970) hrá­la foto­gra­f­ku Helenu. V tele­vi­zi dosta­la prv­ní výraz­nou pří­le­ži­tost v mik­ro­ko­me­dii DVEŘE (1976). Stejně jako jiné výraz­né osob­nos­ti Ypsilonky, tak i Synková zača­la pra­co­vat pro film a tele­vi­zi čas­tě­ji až s pří­cho­dem diva­dla do Prahy. Svůj typic­ký herec­ký pro­jev kom­bi­no­va­ný se zapa­ma­to­va­tel­nou obrý­le­nou vizá­ží uplat­ni­la ve ved­lej­ších posta­vách čet­ných fil­mů 70. a 80. let, pří­le­ži­tos­ti dosta­la napří­klad od Věry Chytilové (HRA O JABLKO, 1976; KALAMITA, 1981), ved­le dnes již zapo­me­nu­tých titu­lů ji může­me zazna­me­nat dále napří­klad jako sekre­tář­ku ve fil­mu SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986).
Všechny atri­bu­ty své­ho cha­rak­te­ris­tic­ké­ho herec­tví shr­nu­la Jana Synková v něko­li­ka vel­kých rolích deva­de­sá­tých let, kdy se zařa­di­la mezi oblí­be­né a vyhle­dá­va­né hereč­ky střed­ní gene­ra­ce. Jestliže se fil­mo­vý pře­pis legen­dár­ní­ho humo­ris­tic­ké­ho romá­nu SATURNIN (1994) nepo­da­řil ve všech smě­rech, kre­a­ce afek­to­va­né tety Kateřiny v podá­ní Jany Synkové pat­ří k jeho vel­kým plu­sům. Ve fil­mu KAMENNÝ MOST (1996) vytvo­ři­la zají­ma­vou roli pro­fe­so­ry FAMU, niko­li nepo­dob­nou Věře Chytilové. Diváckou popu­la­ri­tu jí při­nes­la také účast v dis­ku­ta­bil­ním pro­jek­tu Jaroslava Soukupa BYL JEDNOU JEDEN POLDA (1995) a jeho dvou pokra­čo­vá­ních z let 1997 a 1999, kde hrá­la psy­cho­lož­ku Kudláčkovou. To, že její kome­di­ál­ní polo­ha nemá dale­ko k výraz­ně zápor­ným cha­rak­te­ro­vým rysům, doka­zu­je nej­lé­pe poměr­ně vel­ká role ředi­tel­ky Kocourkové v tele­viz­ním seri­á­lu ŽIVOT NA ZÁMKU (1995). Zatím napo­sle­dy hrá­la Jana Synková ve fil­mu PRACHY DĚLAJ ČLOVĚKA (2006). Své dal­ší tvůr­čí akti­vi­ty dala Synková naje­vo psa­ním, je autor­kou diva­del­ní hry Začarovaný vůl (1995), psa­la také pís­ňo­vé tex­ty nebo ese­je.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře